Čí proměnění na hoře

Lukáš 9,28-36

Taková pěkná letní příhoda, sestry a bratři. Výlet do přírody. Výstup na horu. Obvykle za ni bývá považována hora Tábor, což dává docela smysl, jelikož v Ježíšově domovské Galileji se žádná jiná výrazná hora nenachází. Hora Tábor tedy zákonitě přitahovala pozornost a zřejmě i nohy poutníků. Žádné strmé štíty a rozeklaná skaliska. Jen jakýsi vysoký a vcelku dobře schůdný kopec ve tvaru našeho Řípu. Ční do krajiny jako kopeček zmrzliny.

Boží šatník

Efezským 4,22-32

Když mě brali za vojáka, stříhali mne dohola. Pak nás všechny přivedli do veliké místnosti, kde jsme se museli převléci do vojenských trenýrek, ponožek a tepláků. Civilní šatstvo, ve kterém jsme přijeli do kasáren, jsme si každý naskládali do velikého papírového pytle, ten jsme svázali do balíku, opatřili adresou a předali k odeslání domů. Takové byly první okamžiky mé základní vojenské služby. Veliké převlékání.

O apoštolu Jakubovi Větším

Lukáš 9,51-56

Je to paradox. Ten apoštol se nazývá Jakub Větší, ale zas až tak moc velikého o něm nevíme. Trochu se ztrácí mezi ostatními postavami v Novém Zákoně. Z apoštolů jsou mnohem více nápadní a známí Petr a Pavel, zatímco Jakub zůstává v pozadí za nimi. A přitom Jakub je člověk zajímavý, člověk mimořádně blízký Ježíši Kristu a člo-věk, který dnes může mít i pro nás svůj zvláštní význam. Škoda na něj zapomenout.

Parrésia

Skutky 4,23-31

Krále trefil šlak. Václav IV. Lucemburský byl raněn mrtvicí, když se na svém loveckém zámečku v Kunraticích dozvěděl, že vzbouření obyvatelé Prahy vyhodili z okna staroměstské radnice pány konšely. Historikové později dají téhle události z roku 1419 název „První pražská defenestrace“ neboli „První pražské vyoknění.“ To se přeci nedělá, aby se důstojní činovníci vyhazovali ven na ulici! Král se rozhněval právem. Po svém otci, slavném císaři Karlu IV.

Narozeniny Jana Křtitele

Matouš 11,7-11

Sestry a bratři, ani jste si nevšimli, a už je to tady. Nic zvláštního jste nezaznamenali, a přeci se stala velmi významná věc. Změna, která se týká nás všech. Změna se značným dopadem na náš život. Že přeháním? Vůbec ne! … V noci ze včerejška na dnešek, přesně ve 21:44 nastal letní slunovrat. Až doposud se po půl roku délka slunečního dne natahovala, od dneška se naopak den zkracuje a prodlužuje se noc. Tak to půjde celý další půlrok až do zimního slunovratu v prosinci.

Průvodce životem

Exodus 20

Robert přijde za Evou a začne vyprávět. „No to ti musím povědět. Byl jsem poprvé v Praze. Říkal jsem si, musím se tam konečně podívat. To je ti, člověče, zajímavé město. Spousta lidí, metro, všemožné obchody. Nic takového u nás prostě nemáme.“

„Aha, to je prima,“ odpoví Eva, „a jak se ti líbil pražský Hrad?“ „Ten jsem neviděl.“ „ A co Karlův most?“ „Tam jsem taky nebyl.“ „No aspoň na orloj ses snad byl podívat, ne?“ „Na orloj? Ne. Proč?“

Spolu v Duchu

Letnice. Autorem obrázku je Gerd Altmann. (Pixabay)

Skutky 1,1-8

K čemu je dobrá církev? Komu prospěje, že se každou neděli scházejí skupinky věřících a provozují své bohoslužebné obřady? Koho ještě dnes zajímá, co se píše v Bibli a co si o nás myslí nějaký Bůh? A kdo převezme a rozvine odkaz našich otců a matek ve víře?

Vnitřní člověk

Efezským 3,14-19

Nerozumím, nevím, nechápu. Důležitá slova lidského slovníku. Nerozumím, nevím, nechápu, slova, která lze použít v mnoha oblastech, prakticky všude, kam se člověk podívá. Ať už mluvíte o sobě, o svém nitru a o tom co se v něm děje a mele a pere. Anebo ať už mluvíte o vztazích k druhým lidem, kteří se někdy chovají pro vás naprosto nevyzpytatelně, nelogicky, zkratovitě.

Modlitba za všechny

1. Timoteovi 2,1-6

Škoda, že nevidíme do nebeské statistiky. Škoda, že se nikdy nedovíme, kolik modliteb v uplynulých týdnech a měsících směřovalo k nebesům. Národy se ocitly v úzkých. Životy mnohých lidí byly ohroženy, životy mnohých byly zasaženy, životy mnohých byly zmařeny novou nemocí. Když je to s životem na vážkách, tehdy se lidé obracejí k Bohu. Dělají to tak, jak umějí. Někdy slovy vytříbenými jako zkušení modlitebníci, jindy slovy neumělými jako ti, kdo pracně hledají výraz svého znejistěného ducha. Jedno není lepší než druhé. Každý závan důvěry je cenný.

Láska, vděk a písničky

Koloským 3,12-18

Apoštol Pavel to měl těžké. Co měl do svých dopisů vlastně zahrnout? Během svého cestování prošel, projel a proplul značnou část římské říše. Na mnoha místech kázal, na mnoha místech napomáhal zrodu křesťanských sborů, na mnoha místech nalezl přátele a na mnoha doslova stál u prvních krůčků, které lidé dělali ve víře. Pavel mnohé z nich učil věřit v jednoho Boha, učil je číst Bibli, učil je modlit se – nikoliv v pohanském duchu, kdy se kupí slova, nýbrž v Duchu svatém, který se člověk obrací k Bohu s dětskou důvěrou jako k laskavému otci.

Kázání