Bílý závoj prošívaný nejjemnějšími nitkami, šaty až k zemi šité na míru+, nepohodlné, ale krásné střevíce. Vůně květin se nese vzduchem. Pod čerstvým ovocem a nejlahodnějšími sladkostmi se skoro podlamují stoly. Dlouhý čas příprav se naplnil. Svatební den. Radostné pohledy, zpěv doprovázený tóny klarinetu, smích, tanec a úsměvy. Blízcí, přátelé, rodina a milovaný – oslava lásky.

Došlo víno? Víno na svatební hostině? Nikoliv včera na rozlučce se svobodou, ale právě dnes došlo víno? Cožpak na některé svatbě, kde jsem kdy byl, došlo víno? Trapas.

Ježíš přichází s učedníky na svatbu. Neznají se dlouho, je to teprve začátek jejich společné cesty. I Ježíšova matka je na svatbě. Docela pozorně si povšimne těch nervózních pohledů tchána i číšníků. Povšimne si možná i skrývané zkroušenosti ve tváři nevěsty. (První manželský povzdech, zdaleka ne poslední: „Co zase nezařídil.“) Je to právě Ježíšova matka, které se empaticky zželelo nevěsty s ženichem. Marie jde za Ježíšem a povídá věcně: “Došlo víno.” Ježíš ji slyší, nenechá ji bez odpovědi. Bere na vědomí, co mu matka říká, i když si možná už také povšiml. Co udělá? Jak se rozhodne k situaci přistoupit? Jaké má možnosti? Může se diplomaticky omluvit kvůli potřebné návštěvě, slušně se rozloučit a jít. Ostatně proč taky zůstávat na svatbě bez vína. Možná by ale bylo lepší se prostě jen vytratit. Hostů je tu dost a o jednoho méně nebo více, to zaznamenají jen stěží… Další varianta je pokárat matku. Proč lpí na nepodstatném požitku, jako je víno?

Ale Ježíš nemá potřebu odcházet, když je nedostatek dobrého. Nemá potřebu unikat. Nemá potřebu matku ani kohokoliv jiného moralizovat. Nevezme si na paškál ani organizátora svatební hostiny ani ženicha. Ježíš je ani nejde upozornit – „Pánové, vy jste nezaregistrovali, že nemáme, co pít? Kde se stala chyba?“

Kousavé výčitky od Ježíše nečekejte. To on nemá zapotřebí. Ježíš v ten pravý okamžik povolá číšníky a pomocníky a řekne jim docela jasné a zřetelné kroky postupu. „Vemte tyhle konkrétní velké nádoby. Nádoby prázdné. Z prázdných nádob učiňte nádoby plné – naplňte je vodou.“ Služebníci jsou zásadní součástí Ježíšova konání. Ježíš nezvedal ty těžká vědra vody sám svýma rukama. To služebníci společnými silami vykonali, oč je požádal. Možná už byli docela unaveni, protože celý den kmitali. Co jeden den? I předešlé dny se museli činit, když nosili všechny ty suroviny na přípravu svatebních pochoutek, stavěli stoly, připravovali sezení, nádobí, žehlili ubrusy a leštili stříbro.

Možná už teď služebníci a služebnice doufali, že se v příjemném opojení všech svatebčanů budou moci konečně vystřídat na pauze. Aspoň na chvíli si oddychnout. Dát odpočinout těžkým nohám, alespoň jednou sklenkou svlažit vlastní hrdlo. Ale to ne. Místo toho přichází kdosi ze svatebčanů - nějaký Ježíš se jmenuje. Ježíš žádá další práci, jakoby toho nebylo dost. Proč? Co to má znamenat? Na co?

Nereptají, oni jdou a jednají tak, jak Ježíš žádá. Jakoby Ježíš mohl vědět, jak vyřešit tuhle svízel. Služebnictvo nepochybuje. Možná z Ježíše cítí, že ví, co dělá a proč jim úkol svěřuje. Snad v něho mají důvěru. A tak jsou kádě nikoliv prázdné, ale plné a Ježíš koná. Zázrak. Stal se zázrak! Kádě vody mění na víno. Není to ale víno, které byste koupili v akci, protože se pro nedostatek zájmu neprodalo. Ježíš se postará o takové víno, které kvalitou chuti i vůně převyšuje víno předchozí. Předešlé víno tak dobré, že se vypilo podstatně rychleji, než se předpokládalo. Ježíš chtěl pro nevěstu s ženichem i všechny svatebčany ne něco dostatečného. Chtěl pro ně něco výborného. Podstatně lepšího než, co sami mohli zařídit.

Ježíš nehodnotí vinnou nouzi s úšklebkem nad její plytkostí. Nejednalo se o život. Nejednalo se o zásadní existenciální problém, šlo jenom o nápoj z hroznů vinné révy. Možná měli na svatbě i dostatek jiných nápojů, které mohli podávat. Něčím takovým, jako je nedostatek vína, se Ježíš opravdu nemusel zabývat. Mohl se věnovat rozhovoru s někým, s kým by mohl vést hlubokomyslný a povznášející dialog. Ježíš, ale projevil svůj soucit a pochopení s nevěstou a ženichem. Nechtěl je nechat zahanbené. Nechtěl, aby se na jejich svatební den vzpomínalo jako na ten nevydařený. Svatební den, ze kterého se odcházelo ještě za světla, protože nebyli schopni se prozíravě připravit na hostinu. Ježíš to nečte jako malicherné nebo nízké. Ježíš to ani dlouze nerozebírá, a tak zachrání svatební den lidí, kteří se mají rádi. Nemá potřebu na sebe teatrálně strhávat pozornost a upozorňovat, že je tím velikánem - tím zachráncem. Ježíš proměnil vodu ve víno, protože to chtěl udělat. Chtěl pomoci. Nedělal to pro potlesk, který by za to mohl sklidit.

Svatba běží dál. Hudba hraje, tanečníci tancují, hosté se baví a víno se nalévá bez omezení. Svatba, jak má být. Oslava lásky.  A tady by se dalo skončit. Použít pěkný pohádkový konec: „jedli, pili, hodovali, dobrou vůli spolu měli. Milé děti, zítra vás čeká jiná pohádka.“ Jenže to by bylo málo. Kdo je zvědavý na pohádky v Bibli? Z Písma svatého chceme načerpat povzbuzení do budoucnosti. Nadějný výhled do příštích dnů. Kterak nám k naději dopomůže pohádka, že na jedné svatbě měli zázrakem všeho dost? Víno, které jsme nepili, nám nechutná.

Podobně to cítil i evangelista Jan, (mimochodem, dost možná osobně na oné svatbě byl) když myslel na všechny, kteří na svatbě v Káně nebyli a dobré víno nepili. I oni si však mají z Kány něco odnést. Výslužku pro svou duši. Tak učinil Ježíš v Káně Galilejské počátek svých znamení a zjevil svou slávu. (11) Voda proměněná ve víno není pohádka s dobrým koncem. Nikoli konec, nýbrž začátek. Voda proměněná ve víno je počátek Ježíšových znamení, píše Jan. Nad dobrým vínem se nám začíná ukazovat, k čemu směřuje Ježíšova životní cesta. Oslava lásky.

Ježíš dává znamení. Dává znamení nenápadně tak, že pomáhá lidem. Ech, jenom obyčejné víno, o němž většina ani neví, odkud se vzalo. Žádný oslavný potlesk pro Ježíše. Ano, jenom obyčejné víno. A obyčejná radost. A obyčejná svatba, obyčejná lidská zábava. Obyčejná oslava lásky. Tak učinil Ježíš v Káně Galilejské počátek svých znamení a zjevil svou slávu. Obyčejně. Taková jsou Kristova znamení.

Znamení jsou dopravní značky na cestě k velikonocům. Ukazují, co je před námi. Co nás spolu s Kristem čeká. Ježíšova hodina nenastala v Káně, ale už tam začalo odpočítávání. Už zde je označeno, naznačeno, kam směřuje jeho cesta. Oslava lásky. Ježíšova hodina nastane až na velký pátek. I tam Kristus oslaví lásku, když za nás vydá svůj život. Neboť nikdo nemá větší lásku než ten, kdo položí život za své přátele. (14,11) Ovšem už v Káně je dáno velikonoční znamení, že po čase nedostatku, přijde hojnost, po čase nejistoty přijde pokoj. A že nakonec zavládne radost a bude dost pro všechny. Amen

Píseň 4,6-11                312; 423; 240; 339; 578                                 Zj 22,17

Kázání v neděli 2. února 2025. Vydatnou předlohu poskytla Johana Mirjam Vorlová, od níž pochází velká část kázání.