Na první poslech se dnešní příběh jeví jako banální historka o dvou úspěšných podnikatelích, kteří si rozdělili sféry vlivu. A opravdu: z ryze ekonomického pohledu máme před sebou dvě pastevecké firmy, které uzavřou smlouvu, kdo kde bude pást. Racionální rozhodnutí, jež má zabránit nejasnostem a konfliktům, a naopak má přinést nové zisky díky poklidné práci. Dobrý deal, řeklo by se dnešním jazykem.

Jenže vy už jistě tušíte, že hlavní zápletka zde nespočívá ve výhodné spolupráci dvou hospodářských subjektů. Kvůli nějaké pradávné teritoriální dohodě by se přeci o Abramovi a Lotovi nepsalo v Bibli. A vy byste neseděli v kostele a neposlouchali byste kázání, komu do užívání připadne jaká část území. Tady jde o víc. Z Bible a z kázání chceme zaslechnout cosi moudrého o mezilidských vztazích a o vztahu člověka s Bohem. Je to tam, buďte klidní. A je tam toho více, nežli bychom čekali.

Dříve však, než se pustím do povídání o lidech a Bohu, musím ještě věnovat pozornost zemi. Abram s Lotem se vracejí z exilu do vlasti. Pobývali v Egyptě, kam v čase neúrody utekli před hladomorem. V Egyptě se jim nadmíru dařilo, což čtenáře Bible zas až tak moc nepřekvapí. Bůh mimo jiné zaslíbil Abramovi, že mu požehná neboli že mu dá prostředky k životu.  A Bůh své sliby plní. Tedy v Egyptě se Abramovi s Lotem nadmíru dařilo, takže se do zaslíbené země vracejí jako velmi zámožní lidé. No, a jelikož jsou povoláním pastevci, jejich bohatství se projevuje na velikosti stád. Jenže právě ono bohatství a velikost stád jsou příčinou problému.

Země jim nevynášela tolik, aby mohli sídlit pospolu, a jejich jmění bylo tak značné, že nemohli spolu sídlit. (6) Ouvej, výkonnost jejich ekonomiky naráží na nečekané meze. Země už nemůže dál. Země už je neunese. Je neúnosné, aby hospodařili jako doposud.  Co je vám platné, když máte početná stáda, ale nemáte je kde pást? Jak vidno, udržitelné hospodářství není pouze naší novověkou otázkou. Objevuje se už dávno. Co je vám platné bohatství, když ho země neunese? Když se pod vašimi výrobními procesy země hroutí? Co jsou nám platné naše důmyslné vynálezy, když je nekrmíme čistou, nýbrž špinavou energií, jež otravuje životní prostřední nám a našim potomkům. Co jsou nám platné naše sny o rozvoji a růstu, když po nich zůstává vykuchaná příroda. Až mi z toho běhá mráz po zádech. Ano, země měla a má omezené možnosti. I my ve svém hospodaření bychom měli více přemýšlet o limitech a mezích. Země neunese všechno. Už Abram s Lotem si na tenhle problém sáhli.

Čímž se dostáváme k mezilidským vztahům. Stařec Abram nemá vlastní děti (zatím), stará se však o svého synovce Lota, který před časem osiřel. Nyní už je z Lota dospělý člověk, umí stát na vlastních nohách. Zdá se, že Abram s Lotem spolu navzájem dobře vycházeli. A přece už nemohli sídlit na jednom místě. Jejich vztahy jsou nečekaným způsobem zatíženy. Předně je tu ono již zmíněné hledisko hospodářské. Země jim nevynášela tolik, aby mohli sídlit pospolu, a jejich jmění bylo tak značné, že nemohli spolu sídlit. Následně je tu však ještě napětí mezi jednotlivými pastýřskými skupinami. Bačové se mezi sebou hádají. Došlo k rozepři mezi pastýři stáda Abramova a pastýři stáda Lotova. (7)

Úplně si dokážu představit dusno, které zavládlo. „Hej, tady dnes paseme my! Táhněte na druhou stranu.“ „Kampak bychom táhli, když jste nám tam včera všechnu vičku i tu čočovičku vypásli.“  Takový spor nejde rozsoudit. Podle čeho hledat právo? Jaká slušná pravidla uplatnit, když žádná doposud nebyla stanovena? Skončit u primitivního: Kdo dřív přijde, ten dřív žere? Praotec Abram se trápí. Chce být s Lotem zadobře, jenže starost o majetek jejich dobré vztahy zamořuje. Abram je moudrý muž, proto hledá řešení. Tu řekl Abram Lotovi. „Ať nejsou rozepře mezi mnou a tebou a mezi pastýři mými a tvými, vždyť jsme muži bratři.“ (8)

Lot a Abram byli oba velmi zámožní. Jasně se však na nich ukazuje, že bohatství automaticky neznamená štěstí. Naopak právě jmění ohrožovalo jejich přátelský vztah. Lekce pro nás a naši dobu: Bohatství automaticky nepřináší štěstí. Kolik lidí sní o tom, že budou šťastní, až budou mít více peněz, budou mít lepší bydlení, novější auto, exotičtější dovolenou.  A pak tohle získají, ovšem vztahy k blízkým lidem se jim pokazí. Štěstí nikde.  Štěstí se nekoná, i když jsou bohatí. Přesně tomuhle nebezpečí Abram obratně čelí. Nechce zničit svůj vztah s Lotem, „vždyť jsme muži bratři,“ říká. Pečuje o přátelské a rodinné vazby. Na nich nejvíce totiž závisí naše štěstí.

Abram učiní rozhodující krok, nebývalý, naprosto nepatřičný. On dá Lotovi velkorysou nabídku. „Zdalipak není před tebou celá země? Odděl se pro-sím ode mne. Dáš-li se ty nalevo, já se dám napravo. Dáš-li se ty napravo, já se dá nalevo.“ (9) Lot má neomezený výběr. Má úplně volnou ruku. Může ukázat na jakoukoli stranu, a Abram mu ji odkývá. „Ano, jdi tam se svými stády, když chceš. Já půjdu opačným směrem a tam se rád usadím.“ Abram projevuje nes-mírnou ústupnost. V zájmu smíření se zříká své důstojnosti a svých piřozených práv. Vždyť Lot měl dát na výběr Abramovi. Z úcty ke stáří mu měl dát přednost. Z vděčnosti, že jej, sirotka, strýc Abram vzal na svou cestu požeh-nání. Ale je to Abram, kdo při výběru pastvin dává přednost Lotovi. Jen aby dosáhl smíru, aby se nepokazil jejich blízký vztah. „Vždyť jsme muži bratři.“

Tohle není banální historka o dvou úspěšných podnikatelích, kteří si rozdělili sféry vlivu. Nevidíme zde konkurenční taktizování. Ke slovu přišla pokora, mírumilovnost, ústupnost. Před očima se nám odvíjí vzácný příběh, jenž dobře zapadá do Kristova evangelia. Abram nevyužil své mocenské pozice stařešiny, nýbrž se zachoval v duchu učení Ježíše Nazaretského. Víte, že vládcové panují nad národy a velicí je utlačují. Ne tak bude mezi vámi: kdo se chce stát velikým, buď vaším služebníkem; a kdo chce být mezi vámi první, buď vaším otrokem. (Mt 20,25nn) Abram upřednostnil Lota. Veliké lidské gesto. Výběr území dopadl nepřekvapivě. Lot se rozhlédl a spatřil celý okrsek Jordánu, že je zavlažovaný, že je jako zahrada Hospodinova. Proto si Lot vybral okrsek Jordánu a odtáhl na východ. (10n) Na Abrama tedy zbyla pustější země na západě, v oblasti dnešních Judských hor. A tady by příběh mohl skončit, pokud bychom si chtěli vyprávět o dobrých mezilidských vztazích, o mezigeneračním porozumění, o ušlechtilých ústupcích. Což v běžném životě rozhodně není málo. Ovšem my jsme v kostele a kromě vztahu mezi lidmi nás zajímá i vztah mezi člověkem a Bohem. Kdepak zůstal Bůh, když si Abram s Lotem dělili zemi?

Sestry a bratři, teprve tady přijde ta největší pecka dnešního příběhu. Schovával jsem ji na konec. Do přečteného vyjednávání o půdě Bůh přímo nijak nezasahuje. Zůstává v pozadí. Bůh přebývá v Abramově víře. Abram svou vstřícností vůči Lotovi učinil obrovský krok víry. Považte – Bůh slíbil Abramovi: Dám ti zemi k životu. Země je Božím darem.  Abram však později řekne Lotovi: Dáš-li se ty nalevo, já se dám napravo. Dáš-li se ty napravo, já se dá nalevo.  Dá mu na výběr, ať si vybere zemi. Vidíte ten paradox. Bůh slíbí Abramovi zemi a Abram dá Lotovi na vybranou, aby si vyvolil zemi. Schválně mluvím o velkém kroku Abramovy víry. Abram uvěřil, že když ustoupí, když bude jednat smířlivě a vstřícně, tehdy svoji zaslíbenou zemi neztratí. Možná přijde o cosi, co je lákavé na pohled, ale Bůh bude s ním, dá mu pevnou a požehnanou půdu pod nohama, když bude usilovat o mír. O pokoj. A takové je poselství i do našich životů. Budeme-li usilovat o smíření s bližními, tehdy neztratíme ani Boha ani půdu pod nohama. Skrze lásku k bližní jako Abram dojdeme do zaslíbené země.    

Vsadím se, že František z Assisi znal dnešní biblický příběh, když tvořil svou modlitbu. Pane, udělej ze mne nástroj svého pokoje: kde je nenávist, tam ať přináším lásku, kde je křivda, ať přináším odpuštění, kde je nesvár, ať přináším jednotu, kde je omyl, ať přináším pravdu, kde je pochybnost, ať přináším víru, kde je zoufalství, ať přináším naději, kde je temnota, ať přináším světlo, kde je smutek, ať přináším radost. - Pane, učiň, ať nechci tolik být utěšován, jako spíše utěšovat, být chápán, jako spíše chápat, být milován, jako spíše milovat. Neboť tak jest: kdo se dává, ten přijímá, kdo na sebe zapomíná, ten je nalézán, kdo odpouští, tomu se odpouští, kdo umírá, ten povstává k věčnému životu. Amen.

Matouš 20,20-28                    23; S ; 399; 169; 748              Filipským 2,2-4

Kázání v neděli 29. října 2023.