Tím vším jsem vám ukázal, že máme takto pracovat, pomáhat slabým a mít na paměti slova Pána Ježíše, který řekl: „Blahoslavenější je dávat nežli brát.“

Které dítě by nemělo rádo prosinec? Tak zaprvé jsou v něm vánoční prázdniny, druhé nejdelší v roce, hned po těch letních. I když letos téma prázdnin a nechození do školy není asi tolik přitažlivé jako jindy. No a druhý důvod pro oblibu prosince (patrně ten hlavní důvod) spočívá jak jinak v nadílce. Vánoce a Mikuláš. V tom nejpotemnělejším měsíci roku jsou rovnou dva dny prosvětleny dárky. Vánoce s hromadou balíčků, měkkých i tvrdých jak se zvědavě posuzuje na omak, no a před tím nadílka mikulášská – sice menší, ale o to sladší.

Nadílka. Dávat dárky. Dávat zadarmo. Dávat pro radost. Bible dobře zná tento pocit. Blahoslavenější je dávat nežli brát, slyšeli jsme z dnešního čtení. Blahoslavenější je dávat nežli brát, říká apoštol Pavel, když se loučí se svými přáteli v Efezu. Pavel byl velký cestovatel. Procestoval řadu míst. Já mám rád na mapě tyto všechny barevné čáry, které ukazují, kudy všudy Pavel cestoval. Po zemi, po vodě. První okružní cesta, druhá, třetí, nakonec cesta do Říma.  A to zdaleka nemáme zaznamenána všechna místa a města, kde apoštol pobýval. A nebylo to vždy jednoduché cestování, jak ukazuje zubatý úsek, když se Pavlova loď dostala do divoké bouře a dlouho ji nešlo ovládat.

My většinou cestujeme někam na dovolenou, abychom si tam odpočinuli od práce. Pavel naopak putoval za prací, za posláním. Pavel byl velký cestovatel, ale ještě větší byl kazatel. Blahoslavenější je dávat nežli brát. Apoštol Pavel nekázal, aby lidi o něco obral, nýbrž aby je obohatil. Když někam přicestoval, začal mluvit s lidmi. Vyprávěl jim o Ježíšovi. Do té doby tam o Ježíši Kristu lidé většinou neslyšeli. Pavel jim říkal, že Ježíš Kristus přinesl lidem dobrou zprávu evangelium, aby už v životě nebyli smutní, aby neměli strach, aby měli rádi jeden druhého i Pána Boha. Pavel byl kazatelem evangelia. Evangelickou víru šířil na svých cestách a v těch různých místech pomocí evangelia zakládal evangelickou církev. Sice se jí tak ještě neříkalo, sice ještě neměli kostely jako my, ale už tenkrát se lidé scházeli, aby se spolu modlili, zpívali, četli z Bible, pili z kalicha. Aby společně měli radost z Boha, ze života, z lásky.

Stejné to bylo i v Efezu. Pavel tam pobyl celkem tři roky. Blahoslavenější je dávat nežli brát. Apoštol tři roky předával druhým evangelium, dával lidi dohromady kolem evangelia. Nestačí mít víru v srdci každý sám, je důležité být ve víře pospolu. Dát se tomu druhému (To si nyní všichni dobře uvědomujeme – něco jiného je sedět doma, a něco jiného je vyjít a sejít se s druhými a společně s nimi prožívat víru, naději a lásku.) Pavel po tři roky působil v Efezu, neboť Efez bylo veliké město se spoustou lidí. Ne tak obrovské jako Praha, ale jako Olomouc či jako Brno určitě. Takže práce tam bylo dost.

Tím vším jsem vám ukázal, že máme takto pracovat, pomáhat slabým a mít na paměti slova Pána Ježíše, který řekl: „Blahoslavenější je dávat nežli brát.“ To jsou slova, kterými se Pavel rozloučil s Efezskými. Pěkná slova na rozloučenou. Asi ani netušíte, jak veliký poklad nám tady apoštol Pavel předává. Mějme na paměti slova Pána Ježíše, který řekl: „Blahoslavenější je dávat nežli brát.“

Je to jedinečné místo v Bibli, kde nám apoštol Pavel předává přímo Ježíšova slova. Pavel mluvil hodně o Ježíšovi – že pro nás, žil, že pro nás zemřel a vstal z mrtvých. Taky hodně se věnoval tomu, jak Kristus navazuje na židovský Starý zákon. Pavel napsal spoustu dopisů, ve kterých vysvětloval, co Ježíšovo zmrtvýchvstání pro nás znamená. (Třináct Pavlových listů se nám dochovalo zařazených do Bible.) Schválně si někdy pavlovské dopisy prolistujte, najdete různé úvahy. Ovšem takřka nikde Pavel přímo neuvádí, co říká samotný Ježíš. Tady ano. Mějme na paměti slova Pána Ježíše, který řekl: „Blahoslavenější je dávat nežli brát.“

O životě a učení Pána Ježíše nám psali čtyři evangelisté. Tento výrok o dávání a braní u žádného z nich nenalezneme. Máme ho jen díky Pavlovi, proto jsem říkal, že je to poklad. Jedinečný, jinde ho nenajdete. Co říká? Šťastný je ten, kdo dostane dárek, ale ještě šťastnější je ten, kdo takový dárek dá. Člověku dělá radost nejen dostávat, ale i dávat. To nám Ježíš podle Pavla říká. A Pavel podle toho také žil. Dával druhým lidem to nejlepší, co mohl. Dokonce při svém cestování vybízel druhé k dárcovství, aby pomáhali slabým. „Vám se tady daří celkem dobře, tak buďte štědří a pošlete něco potřebným. Vždyť náš Pán byl také štědrý a dal se nám.“ My o tom zpíváme často při večeři Páně v písni od Jana Husa: Jezu Kriste, štědrý kněže – štědrost tvá jest naším živobytím, je naše zboží.

„Blahoslavenější je dávat nežli brát.“ Sám sebe se ptám „proč?“ Proč právě tento výrok nám Pavel jako jediný přímo od Ježíše tlumočí? Proč mluví zrovna o braní a o dávání? Proč Pavel nezmíní něco jiného z Ježíšových slov, nějaké podobenství, nějaké ponaučení či proroctví? Má odpověď je jednoduchá: slova o braní a dávání byla pro apoštola Pavla důležitá. Možná to nejdůležitější, co nám chtěl o Ježíšovi povědět. Že žijeme uprostřed dávání a přijímání. I do bohoslužby se to téma dostalo. (Jen si vzpomeňte na slova ustanovení večeře Páně: vezměte, berte – to je tělo, které se za vás dává.) Ježíš se vám dal, Bůh dal svého Syna, tak miloval svět. Čili: milí křesťané, víra se bez dávání neobejde. Život je dar.

„Blahoslavenější je dávat nežli brát.“ To jsou slova vhodná k měsíci prosinci a nadílkám. Vzájemnými dary se utvrzujeme v životě. Vánoce, Mikuláš. Dnes je 6. prosince a podle kalendáře jak starodávného církevního, tak současného občanského má dneska svátek Mikuláš. V předvečer se obvykle chodívá s nadílkou. Spousta lidí se diví, proč už večer 5., když svátek je až 6. Ovšem v dřívějším počítání den začínal večerem – na vánoce oslava Kristova narození také začíná štědrým večerem, už v noci se může slavit sváteční půlnoční bohoslužba, to vše už od soumraku patří k prvnímu svátku vánočnímu 25.12. Anebo když na začátku Bible čteme o stvoření, tak se tam píše: a byl večer a bylo jitro, den tolikátý. V tomto pořadí: večer – jitro.

Dnes je tedy Mikuláše. Toho Mikuláše, který rozdává dárky. Který na hlavě nosí biskupskou mitru, poněvadž byl biskupem v přístavním městě Myra v dnešním Turecku. Ve své době byl Mikuláš významnou postavou. Narodil se někdy kolem roku 285, tedy v době, kdy ještě probíhalo pronásledování křesťanů. Jako zbožný mladík byl dokonce kvůli víře vězněn, asi opakovaně. Dožil se však náboženské svobody po roce 313 a stal se výrazným křesťanským představitelem. Proto byl vybrán z biskupa. A co je zajímavé, my o něm skoro nic víc spolehlivého nevíme. Až na jednu věc – že byl štědrý. Prý rozdal svůj majetek chudým. „Blahoslavenější je dávat nežli brát.“ Tím se Mikuláš vepsal do povědomí veřejnosti, nejenom křesťanské. Mikuláš jako dárce.  

Kdybyste pátrali po podrobnostech, naleznete spoustu pověstí, legend, někdy i báchorek spojených s Mikulášem. Ve středověku byl Mikuláš mimořádně oblíbený – uvažte jen ty dva významné chrámy v Praze. Existuje celá řada maleb s výjevy – či spíše s domnělými výjevy z Mikulášova života. V Rusku prý dodnes Mikulášovi třetí patří příčka v zasvěcování Kostelů – na prvním místě je Kristus, na druhém Panna Maria a na třetím právě Mikuláš neboli Nikolaj. A přitom o něm spolehlivě víme jenom, že byl štědrý. I ty legendy míří tímto směrem. Například: Jeden chudý otec nemohl provdat svoje tři dcery, protože pro ně neměl věno. Mikuláš v noci tajně přicházel k jejich domu a házel jim do okna zlaťáky. Mikulášská nadílka. Vůbec se nedivím, že se svou štědrostí vepsal Mikuláš lidem do paměti. Otisklo se v něm blahoslavenství, které bylo tak výmluvné pro apoštola Pavla: „Blahoslavenější je dávat nežli brát.“ 

Sestry a bratři, co na nás křesťanech lidé vidí? Vidí na nás, že se snažíme dávat lásku, pozornost, trpělivost, pozornost, věnovat svůj čas. Snad nás prosincový čas s adventní a vánoční nadílkou něčemu přiučí. Kéž se Kristovo blahoslavenství otiskne i do nás. Blahoslavenější je dávat nežli brát. Amen.

2 K 9,8-15                  680; S 148; 261; 685             Lukáš 6,37n

Kázání ve 2. adventní neděli 6. prosince 2020.