A strhla se bitva na nebi, (7) čteme v našich Biblích. Byl boj na nebi, zpíváme se Svatoplukem Karáskem v jeho písničce. Bitva a boj. Zvláštní – jakoby čeští překladatelé a textaři měli potřebu nás šetřit. Ekumenický překlad, bible kralická, Bible 21, katolické překlady. Jako kdyby se bály říci naplno, co je psáno v původním řeckém znění: A byla válka v nebi. Válka, nikoli bitva či boj. Slovo válka je příliš závažné, příliš děsivé. Válka – to je hrůza. Když se řekne boj, tak to zní skoro až vznešeně. Bojuje se proti chudobě a globálnímu oteplování. Vedeme boj s covidem 19. Možná vzpomenete ještě na pověstný boj o zrno. Boj jako veliké úsilí, jako ušlechtilý zápas. Sice o trochu méně, ale obdobně je tomu i se slovem bitva – bitva o medaile, na hřišti se při bitvě utkávají dva týmy. Taková pěkná sportovní podívaná. Jenže u slova válka žádný podobně kladný nádech nenajdeme. Válka je krutá, zlá, ubližuje nevinným, překračuje pravidla. Vůbec se nedivím, že se někomu nechtělo v Bibli psát o válce a že v překladu raději sáhnul po slovech méně bolavých. A strhla se bitva na nebi.

            Avšak tady v poslední knize Písma svatého, ve Zjevení Janově nás biblická slova mají bolet. Mají nás zasáhnout. Šlehnout. Mají narušit náš pokoj a probudit neklid. Mají drásat naši duši, když už jsme se smířili s podobou našeho světa. Žáden mír a pokoj.  A byla válka v nebi. Žádná pěkná podívaná na fair-play sportovce. A byla válka v nebi: Michael a jeho andělé válčili s drakem. (7) Ojojoj! Tady už se dostáváme daleko za obzor našich zkušeností. Jací andělé, jaký drak? O kom se tu vlastně mluví? Válčící strany přesně neznáme. Kdo z vás kdy viděl živého draka či anděla – a ke všemu navíc ještě v nebi? (Striktně vzato draka na nebi jsem už viděl – papírového. Ale o tom se zde jistě nemluví.)

A byla válka v nebi: Michael a jeho andělé válčili s drakem. Je to náš boj, nebo není? Skoro se zdá, že tohle není náš boj, že tohle není naše válka. Vždyť ani nevíme, jakými zbraněmi se bojuje. Ani kvůli čemu se válčí. Líčí se zde cosi nesmírně vzdáleného. Je to válka v nebi. V oblasti světa, do které my – alespoň zatím – nepatříme. Nebesa, ta patří Hospodinu, lidem však dal zemi, slyšeli jsme v úvodním žalmu. (Ž 115,16) Ovšem jakmile se důkladněji podíváme na válčící strany, zjistíme, že je to náš boj. Je to naše válka, třebaže je zahalena tajemstvím a obestřena mýty. Svatý Jan není válečný zpravodaj a jeho kniha Zjevení není válečná reportáž. My neznáme detaily války v nebesích. Ani je nepotřebujeme znát. My známe válčící strany a už to samo o sobě stačí, abychom věděli, na kterou stranu sami sebe přiřadit.

A byla válka v nebi: Michael a jeho andělé válčili s drakem. Na jedné straně jsou andělé včele s Michaelem. O něm ještě za chvíli. Na opačné straně jsou jinačí andělé, jimž velí drak. Nepředstavujme si mnohohlavou pohádkovou saň, která požírá princezny. Bájné bytosti včetně draků nemají místo v běžném lidském životě. Draci však mívají místo v příbězích o osudových střetnutích, tedy i v oné bitvě na nebi. Ve válce v nebesích. Drak, o kterém čteme, je neskutečná potvora. Jakékoliv zobrazení by jenom umenšilo jeho příšernost. Apoštol Jan nezdůrazňuje, kolik má drak hlav nebo párů křídel. O to zde vůbec neběží. Podstatné je, co drak dělá: Ten drak škodí. A to už pořádně dlouho.  Vlastně od samého začátku. V tom spočívá jeho dračí potvorovitost, že znetvořuje Boží stvoření.  Bůh tvoří, tvoří s láskou, a potvora drak – ten potvoří, zlobou a nenávistí.

Čili opakuji: nezáleží na tom, jak příšerně drak vypadá. Kdybychom se zasekli u jeho vzhledu, tak pořád trčíme v bájích, ve všelijakých barvitých mytologických představách. Postupme o krok dál od obrazů a poslouchejme řeč Janova zjevení. Její význam a posel-ství. Nezáleží na tom, jak příšerně drak vypadá, nýbrž na příšernostech, které dělá. A tady si Jan pomáhá výčtem: Veliký drak, ten dávný had, zvaný ďábel a satan, který sváděl celý svět… žalobce našich bratří, který je před Bohem osočoval dnem i nocí. (9n)

Už je vám jasné, která strana v nebeské válce bojuje za nás? Drak to rozhodně není. Drak a jeho andělé, celá ta potvorská armáda, no to je vše, co lidem škodí. Co maří život. Co narušuje lidské soužití, nahlodává lásku mezi lidmi, ničí lidskou důstojnost. Co pořád vytahuje temné lidské stránky a dělá z nich to směrodatné. (Tak chápu spojení „osočovat dnem i nocí“.) Drak za nás nebojuje. Drak válčí proti nám. Nemůžeme ustrnout u jednoho jmenování – drak, ďábel, zlo, pokušitel, neboť forma útoků na lidi se neustále proměňuje. Co nás ničí, je beztvaré. Nabývá nových podob – osobních i neosobních. Ten starý nepřítel, zpívá se v Lutherově písni.  Sviňák, zpívá se v Karáskově písni. Zkrátka je tady cosi, co či kdo chce člověka ovládnout. Zmocnit se nás nikoli láskou, nýbrž sobectvím. Prostě drak. A basta. Kdo chceš rozumět, rozuměj.   

A byla válka v nebi: Michael a jeho andělé válčili s drakem. Za nás bojuje Michael a jeho vojsko. Jenže zase neznáme žádné podrobnosti. Ale – HALELUJA! – známe výsledek. A byla válka v nebi: Michael a jeho andělé válčili s dra-kem. Drak a jeho andělé bojovali, ale nezvítězili, a nebylo již pro ně místa v nebi. (7n) Neznáme průběh války, ale víme, kdo vyhrál. Ta naše strana. My jsme na straně vítězů. Ti, kdo nám chtěli škodit, všelijaké potvory lidské a nelidské, jsou poraženi.

A tady to začíná drhnout. Cítíte se, bratři a sestry, jako vítězové? Jako členové vítězné koalice, která porazila ďábelského draka ve všech podobách, co škodí životu? Cítíte se, že byste se mohli připojit k oslavné nebeské písni? A slyšel jsem mocný hlas v nebi: „Nyní přišlo spasení, moc a království našeho Boha a vláda jeho Mesiáše, neboť byl svržen žalobce našich bratří, který je před Bohem osočoval dnem i nocí.“ (10) Jde to ztuha. Ta písnička je pěkná, radostná, plná důvěry v Boží moc. Jenže zpívá o nebi, a tady dole na zemi poměry zdaleka tak pěkné, radostné a plné důvěry nejsou.  

Byla válka v nebi: Michael a jeho andělé válčili s drakem. Drak a jeho andělé bojovali, ale nezvítězili, a nebylo již pro ně místa v nebi. A veliký drak … byl svržen na zem a s ním i jeho andělé. (7nn) Ano, pořád se mluví o válce v nebi. Jak si to máme vysvětlit? Jak nám pomůže nebeské vítězství v našich pozemských bojích? Nebesa, ta patří Hospodinu, lidem však dal zemi. Pomůžu si příkladem z dějin. Ve třicátých letech, když se v Evropě rozmáhal fašismus, vypukla ve Španělsku občanská válka. Zapojili se do ní i bojovníci z různých zemí, tzv. interbrigadisté. Jedno z tehdejších hesel znělo: U Madridu se bojuje za Prahu. Fašismus tenkrát zvítězil a následně krutě trápil skoro celý kontinent. Dovolím si předělat ono heslo: V nebi se bojuje za zemi. Zjevení Janovo nám ukazuje, že ďábel v nebi nezvítězil. Nedobyl Boží generální štáb. Boží vláda není svržena. To je poselství pro nás pozemšťany. Boží zákony stále platí. Pravda stále vítězí, i když nakrátko poražena bývá. Láska má stále větší moc než nenávist. Moudrost stále předčí svévoli. Poctivost stále dojde dále nežli podvody. I když se národy, kultury a tradice otřásají, ďáblovi se nepodařilo získat moc, dobýt Boží trůn a nastolit své vlastní zákony bezohlednosti. V nebi už je o tom ale rozhodnuto, nyní se bojuje už jenom na zemi. Proto jásejte nebesa a všichni, kdo v nich přebýváte! Běda však zemi i moři, neboť sestoupil k vám ďábel, plná zlosti, protože ví, jak málo času mu zbývá. (12)

Byla válka v nebi: Michael a jeho andělé válčili s drakem. Kdo je ten Michael, který v nebi přemohl ďábelskou pakáž? A nemohl by nám onen udatný válečník nějak pomoci v  našem zápolení tady? Vždyť jsou to tisíce bojů a stovky bitev, které vedeme ve svých životech. Nespočet válek se odehrává ve vztazích k druhým lidem, kteří nás nechápou nebo nemají rádi nebo nám přímo chtějí škodit. Nespočet válek se odehrává uvnitř každého z nás, nové a nové zápasy s hříchem vždy, když se nechceme bližním přiblížit, když je nemáme rádi, když jim chceme škodit. Klidně označme všechno, co život ničí, za ďáblovu armádu. Nemohl by nám v našich pozemských válkách pomoci onen vítězný nebeský bojovník Michael?

Sestry a bratři, už nám pomáhá. Michael je našim pomocníkem v boji proti zlu. Michael, ve Starém zákoně zvaný Míkael, anděl, později v církvi čestně titulovaný archanděl neboli arcianděl. Vládce andělů, andělský předák a vojevůdce. Nebojte, nezačnu si teď z prstu cucat nějakou fantaskní angeologii. Ale na Michaela zapomenout nesmíme. Je to postava zvláštní. Vlastně jsme dnes v obou čteních přečetli skoro všechno, co je o něm v Bibli psáno.

Michael – pomocník v boji. Vítěz ve válce proti zlu. (Alespoň na nebi.) Tak se o něm má mluvit. Církev se již v dávných dobách ohledně Michaela dopustila prapodivného činu. Zařadila anděla do svého kalendáře. Křesťanský kalendář se skládá ze dvou částí – hlavní část tvoří svátky spojené s Božím dílem spásy v Kristu – vánoce, velikonoce, letnice, advent. Vedle toho je druhá část, kterou zaplňují památné dny významných postav – svátky mučedníků, učitelů, slitovníků, zkrátka lidí nějakým způsobem svatých. A mezi nimi anděl Michael. Jeho svátek je pozítří, 29. září a u nás je zastíněn dnem sv. Václava. Ale už jenom ta skutečnost, že jakýsi blíže neznámý anděl má svůj památečný den.

Michael. Kdo je jako Bůh? Otázka se ukrývá v jeho jménu. Kdo je jako Bůh? Tuhle otázku máme mít na paměti. Právě tou otázkou ve svém jménu nám anděl Michael pomáhá. Kdo je jako Bůh? Když se všelijací ďáblové kolem nás a v nás derou k moci, když chtějí ovládnou svět či lidské duše: Kdo je jako Bůh? Prorok Daniel při pohledu na okolní svět říká: Od té doby není ve mně síla a nezůstal ve mně dech. (Da 10,17) Ale pak přijde řeč na Michaela. „Neboj se, člověče vzácný. Vzchop se, vzchop se!“ slyší Daniel a připojuje se vyznání: Není nikoho, kdo by mi dodával jako sílu v těch věcech, kromě vašeho ochránce Míkaela.“ (Da 10,19.21) Michael – Kdo je jako Bůh?

Byla válka v nebi. Michael vyhrál. Je válka na zemi. A právě s Michaele můžeme vyhrát. Díky otázce „Kdo je jako Bůh?“ se vítězí nad zlem. Amen.  

Daniel 9,12-21        175; 671; 189; S 24; 427           Marek 13,24-29

Kázání v neděli 27. září 2020.