¹Bylo před velikonočními svátky. Ježíš věděl, že přišla jeho hodina, aby z tohoto světa šel k Otci; miloval své, kteří jsou ve světě, a prokázal svou lásku k nim až do konce.  ²Když byli u večeře a ďábel již vložil do srdce Jidáše Iškariotského, syna Šimonova, aby ho zradil,  ³Ježíš vstal od stolu a vědom si toho, že mu Otec dal všecko do rukou a že od Boha vyšel a k Bohu odchází,  ⁴odložil svrchní šat, vzal lněné plátno a přepásal se;  ⁵pak nalil vodu do umyvadla a začal učedníkům umývat nohy a utírat je plátnem, jímž byl přepásán.

Mytí nohou učedníkům. Scéna nápadná a známá, přitom však stále zvláštní a tajemná. Patří k velikonocům, patří ke správnému pochopení velikonoc. Bylo před velikonočními svátky. Co se odehrává při Kristově večeři s učedníky je předehrou toho, co se stane po Ježíšově zatčení. Posměch, šikanování, mučení, nespravedlivý proces, zločinecká smrt – to všechno není náhoda. Ježíš svými výraznými slovy a činy spěl ke špatnému konci. Soukolí ho semlelo. Nikoliv však omylem. Miloval své, kteří jsou ve světě, a prokázal svou lásku k nim až do konce. Ježíš myje pokorně učedníkům nohy. Obětavě jim slouží. S takovým očekáváním máme číst celý následující pašijový příběh. Tohle je předznamenání – jako v notách, než se začne, máme vědět, v jaké tónině se nese. Tedy – Ježí jde ke svému konci, jde na kříž z lásky.

Píseň               309,1-2,5          Lásku Syna Božího

⁶Přišel k Šimonu Petrovi a ten mu řekl: „Pane, ty mi chceš mýt nohy?“  ⁷Ježíš mu odpověděl: „Co já činím, nyní nechápeš, potom však to pochopíš.“  ⁸Petr mu řekl: „Nikdy mi nebudeš mýt nohy!“ Ježíš odpověděl: „Jestliže tě neumyji, nebudeš mít se mnou podíl.“  ⁹Řekl mu Šimon Petr: „Pane, pak tedy nejenom nohy, ale i ruce a hlavu!“  ¹⁰Ježíš mu řekl: „Kdo je vykoupán, nepotřebuje než nohy umýt, neboť je celý čistý. I vy jste čisti, ale ne všichni.“  ¹¹Věděl, kdo ho zradí, a proto řekl: Ne všichni jste čisti.

Na Petra je toho moc. Takhle svého Mistra ještě nezažil. Ježíš před ním klečí a věnuje se jeho zaprášeným nohám. Byl to Petr, kdo o Ježíšovi první prohlásil, že je mesiáš, kristus. Že právě jeho poslal Bůh jako vyvoleného krále k záchraně Izraele i celého lidstva. A teď ten král klečí u jeho nohou. Petr se zdráhá. Nechce přijmout Ježíšovu oběť. A Kristus mu trpělivě vysvětluje, že jinak to nejde. Že láska bez oběti a služby je jen polovičatá. Následně Petr obrátí a chce pro změnu všechno, nějaký velký počin, velký zážitek. „Nejenom nohy, ale i ruce a hlavu!“  A zase mu Ježíš trpělivě vysvětluje, že toho není třeba, neboť semínko víry už v něm vzklíčilo a nyní roste po malých krůčcích. Když každodenně bude čerpat z Ježíšovy oběti, tehdy bude čist.

Píseň               Svítá 378          Vstal a myl

¹²Když jim umyl nohy a oblékl si svůj šat, opět se posadil a řekl jim: „Chápete, co jsem vám učinil?  ¹³Nazýváte mě Mistrem a Pánem, a máte pravdu: Skutečně jsem.  ¹⁴Jestliže tedy já, Pán a Mistr, jsem vám umyl nohy, i vy máte jeden druhému nohy umývat.  ¹⁵Dal jsem vám příklad, abyste i vy jednali, jako jsem jednal já.  ¹⁶Amen, amen, pravím vám, sluha není větší než jeho pán a posel není větší než ten, kdo ho poslal.  ¹⁷Když to víte, blaze vám, jestliže to také činíte.

„Chápete, co jsem vám učinil?“ Ptá se Ježíš. Pořád se nacházíme v přede-hře. Pořád jsme u předznamenání. „Chápete, co jsem vám učinil?“ To není jenom otázka na zelený čtvrtek při mytí nohou  učedníkům, to je otázka na velký pátek. Chápete, co a proč se tam děje? Co jsme se od Ježíše naučili? Pár podobenství, kázání na hoře, ostré výroky proti pokrytcům? To by bylo málo. Pamatují si  učedníci, že největším přikázáním je přikázání lásky? Dochází jim, že Kristus se ocitne na kříži, poněvadž je má rád. Dal jsem vám příklad. Příklad obětavosti, příklad lásky. Jak prorocké, neboť právě zde bude v budoucnosti slabé místo církve, nejslabší místo církve. Nedostatek lásky. Právě tudy nám víra protéká mezi prsty. Proto je naše víra málo hodnověrná, když se nedržíme Kristova příkladu. A obráceně platí zaslíbení: .  – málo blahoslaveni. Když to víte, blaze vám, jestliže to také činíte.

Píseň               500,5+6            Jen tvoje moudrost ví

¹⁸Nemluvím o vás všech. Já vím, které jsem vyvolil. Ale má se naplnit slovo Písma: ‚Ten, který se mnou jí chléb, zvedl proti mně patu.‘  ¹⁹Říkám vám to již nyní předem, abyste potom, až se to stane, uvěřili, že já jsem to.  ²⁰Amen, amen, pravím vám, kdo přijímá toho, koho pošlu, mne přijímá. A kdo přijímá mne, přijímá toho, který mě poslal.“

Být přijímán, být přijat okolím, je příjemný pocit. Člověk se necítí být stranou, nýbrž si připadá dobře začleněn. Kolik duševních problémů pochází z nepřijetí? Ježíš však převrací pořadí. Pro učedníky není přijetí výsledek namáhavé práce, úsilí druhým se zalíbit. Oni jsou přijati předem. Včetně Jidáše. Já vím, které jsem vyvolil, říká Kristus. Oni jsou – my jsme – zahrnuti do Stvořitelovy lásky, už máme nezpochybnitelné místo ve světě. Jen tomu uvěřit a z víry se pak rodí poslání.

Píseň               326,4-5             Mocný Kriste, slavný králi.

²¹Když to Ježíš řekl, v hlubokém zármutku dosvědčil: „Amen, amen, pravím vám, jeden z vás mě zradí.“  ²²Učedníci se dívali jeden na druhého v nejistotě, o kom to mluví.  ²³Jeden z učedníků, kterého Ježíš miloval, byl u stolu po jeho boku.  ²⁴Na toho se Šimon obrátil a řekl: „Zeptej se, o kom to mluví!“  ²⁵Ten učedník se naklonil těsně k Ježíšovi a zeptal se: „Pane, kdo to je?“  ²⁶Ježíš odpověděl: „Je to ten, pro koho omočím tuto skývu chleba a podám mu ji.“ Omočil tedy skývu, vzal ji a dal Jidášovi Iškariotskému, synu Šimonovu.  ²⁷Tehdy, po té skývě, vstoupil do něho satan. Ježíš mu řekl: „Co chceš učinit, učiň hned!“  ²⁸Nikdo u stolu nepochopil, proč mu to řekl.  ²⁹Protože měl Jidáš u sebe pokladnici, domnívali se někteří, že ho poslal nakoupit, co potřebují na svátky, nebo dát něco chudým.  ³⁰Jidáš přijal skývu, a hned vyšel ven. Byla noc.

Jidášova zrada. Smutný okamžik. Tisíce stran o něm byly popsány. Co se s Jidášem stalo? Bylo jeho jednání nutné?  Byl zlý, nebo jen prostě naivní? Chtěl Ježíše zničit , nebo jen vyburcovat k rozhodnému zákroku proti nepřátelům? Do srdce Jidášovi nevidíme. Ani do něj nikdy nenahlédneme. Jako učedníci se pohybujeme jen v domněnkách. A proto Jidáše  nesuďme. Pán do jeho srdce vidí. Ježíš mu řekl: „Co chceš učinit, učiň hned!“ Jidášovým soudcem bude Bůh, soudcem spravedlivým a milosrdným.

Píseň               500,2+4            Dnes na to vzpomínám

³¹Když Jidáš vyšel ven, Ježíš řekl: „Nyní byl oslaven Syn člověka a Bůh byl oslaven v něm;  ³²Bůh jej také oslaví v sobě a oslaví jej hned.  ³³Dítky, ještě jen krátký čas jsem s vámi. Budete mě hledat, a jako jsem řekl Židům, tak nyní říkám i vám: Kam já odcházím, tam vy přijít nemůžete.  ³⁴Nové přikázání vám dávám, abyste se navzájem milovali; jako já jsem miloval vás, i vy se milujte navzájem.  ³⁵Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku jedni k druhým.“

             Kde lze nalézt Boží slávu? Ježíš hovoří o tom, že Bůh oslaví svého Syna. A co se stane ve skutečnosti? Božího Syna potupí a zavraždí. Tohle že je Kristova sláva, tohle že je sláva Boží sláva? Nikoliv, to je zvůle zlých lidí, to je neslavná tvář lidstva: násilí, krveprolití, kříž. A přece zde prosvítá Boží sláva. S láskou a odpuštěním jde Kristus na smrt. Nikoliv nenávist a zloba promění tento svět k lepšímu, nýbrž obětavost a láska dávají šanci na změnu. Proto Kristus volí cestu oběti, neboť jedině tak lze posílit, podpořit život. Jinak viny a zlo přemoci nelze nežli láskou a odpuštěním. To je to nové přikázání, s nímž se mají učedníci  vypravit do světa.

Píseň               Svítá 364          Nové přikázání

³⁶Šimon Petr mu řekl: „Pane, kam odcházíš?“ Ježíš odpověděl: „Kam já jdu, tam mne nyní následovat nemůžeš; budeš mne však následovat později.“  ³⁷Šimon Petr mu řekl: „Pane, proč tě nemohu nyní následovat? Svůj život za tebe položím.“  ³⁸Ježíš odpověděl: „Svůj život za mne položíš? Amen, amen, pravím tobě: Než kohout zakokrhá, třikrát mě zapřeš.“

A zase Petr. A zase jeho silná, avšak nechápavá slova. Svůj život za tebe položím. Kdo za koho položí život? Petr za Krista? Ať si nic nenamlouvá. Naše velikášská předsevzetí nefungují. Třikrát mě zapřeš. Kolik těch zapření jsme stihli my – za dnešek, za uplynulý rok, za čas od svého narození.? Kdo za koho položí život? Předehra se chýlí ke konci. Předznamenání velkého pátku je snad všem jasné. To Kristus položí život za Petra, za mne. Za vás, sestry a bratři.

¹⁷Nesl svůj kříž a vyšel z města na místo zvané ‚Lebka‘, hebrejsky Golgota.  ¹⁸Tam ho ukřižovali a s ním jiné dva, z každé strany jednoho a Ježíše uprostřed.  ²⁸Ježíš věděl, že vše je již dokonáno; a proto, aby se až do konce splnilo Písmo, řekl: „Žízním.“ ²⁹Stála tam nádoba plná octa; namočili tedy houbu do octa a na yzopu mu ji podali k ústům. ³⁰Když Ježíš okusil octa, řekl: „Dokonáno jest.“ A nakloniv hlavu skonal.              (Jan 19)

Píseň               Ez 326,1-2                    Jezu Kriste, tobě díky

Kázání na velký pátek 18. dubna 2014.

Obrázek sousoší z kláštera Heiligenkreuz (Dolní Rakousy) pořídil Wolfgang Sauber. Zdroj: http://commons.wikimedia.org/wiki/File%3AStift_Heiligenkreuz_-_Kreuzgang_Fu%C3%9Fwaschung.jpg