Naprosto přesně vím, co máte tady uprostřed břicha. Každý a každá z vás. A vy to také víte. Uprostřed břicha všichni máme pupík. Máme ho tam, protože jsme se narodili. Byli jsme spojeni šňůrou (pupeční) s maminkou. A když jsme se vyklubali na svět, šmik, šňůru nám přestřihli. Na památku nám zůstal pupík neboli pupek, někde se říká pupok.  A jedna úplně zbytečná zajímavost navrch – Židé taky říkají pupik, převzali naše slovanské slovo. 

Všichni jsme se narodili jako malé děti a nikdo nemohl říct: „Já nechci pupík.“ Nikdo z nás nemohl rozhodovat o svém narození. Příchod na svět jsme si nevybrali. Dostali jsme ho darem. A každý rok si při narozeninách svůj den narození připomínáme a znovu dostáváme dárky. Těšíte se na narozeniny? Narozeni jsou prima. Je dobře, že jsme se narodili.

Jednou Ježíš také mluvil o narození. Byl to zvláštní rozhovor. Neodehrál se ve dne, ale v noci. V noci, kdy nesvítí slunce, nýbrž kdy je tma a někdy svítí měsíc. Máte rádi tmu? Mnoho lidí se v noci bojí, protože není pořádně vidět. Já se taky bojím, nejvíc když řídím auto. Den je lepší než den. Jednou ale za Ježíšem člověk jménem Nikodém. A on přišel právě v noci.

Proč přišel v noci? Máte nějaký nápad, proč Nikodém čekal, až bude tma? Po tmě se přece špatně chodí. Možná ale tma byla pro Nikodéma dobrá, protože ho nikdo nemohl vidět. Lidi už jsou doma, mnozí už šli spát. Z okna se do temnoty nekouká. Venku není nic vidět. Nikodém šel za Ježíšem tajně, Nechtěl, aby byl uviděn. Že by se styděl, že jde za Ježíšem? Je to možné. Anebo Nikodém čekal na noc, kdy nebude horko. Chtěl mluvit s Ježíšem v klidu. Když je vedro, člověku se špatně přemýšlí a špatně povídá. V noci bude chladněji a hlavně lépe pracuje. Nikodém potřeboval mluvit s Ježíšem o důležitých věcech.

Myslíte, bál se Nikodém v noci? Já myslím, že ne. Vzpomeňte, co jsme četli před písničkou. Ve dne tě nebude bít slunce, ani měsíc v noci. Nikodém nemá strach, že se mu stane něco zlého – ani ve dne, ani v noci. Hospodin bude střežit tvoje vcházení i vycházení nyní i na věky. Nikodém věří v Pána Boha jako svého ochránce. A právě o Pánu Bohu chce Nikodém mluvit s Ježíšem. Ježíš totiž lidem vyprávěl o Pánu Bohu a to Nikodéma náramně zajímalo.  Chtěl se dozvědět, jak je tomu mezi námi lidmi a mezi naším Stvořitelem.

Nikodém byl dobře známý člověk. Všichni ve městě ho znali. A nezapomeňte – víte, co měl uprostřed břicha. Ano, i Nikodém měl pupík. I on se narodil svojí mamince. Kdysi dávno byl také miminem jako každý z nás. Nikodém měl štěstí, že se narodil do bohaté rodiny. Nikdy neměl hlad. Takových lidí tehdy bylo málo. A taky měl mnoho času na čtení knih. Možná dokonce nějakou knihu napsal. Rodiče mu otevřeli cestu ke vzdělání. Četl hodně o Pánu Bohu, o jeho království. O našem světě a jeho budoucnosti. Nikodém se narodil do dobré rodina a měl dobrý život. Určitě Bohu v modlitbách děkoval. „Pane Bože, děkuji za to štěstí, že jsem se nenarodil do bídy a do nevzdělanosti.“

A Ježíš tomuhle Nikodémovi řekl: „Musíte se znovu narodit.“ To bylo divné. Nikodém nechápal, o čem Ježíš mluví. „Jak se může člověk narodit, když je starý? Nemůže přece vstoupit do těla své matky a podruhé se narodit.“ (4) Člověk si nemůže pořídit druhý pupík. Nikodém má pravdu. Do břicha k mamince se nemůžeme vrátit. Ježíš Nikodémovi říká, že nemá být spokojený se svou rodinou, do které se narodil. Nikodém má hledat nové narození. Jiné narození.

Ježíš mu to vysvětluje: Amen, amen pravím tobě, jestliže se člověk nenarodí z Ducha a z vody, nemůže vejít do království Božího. (5) Aha, tady už nám Ježíš prozradil, odkud se má člověk znovu, podruhé narodit. Ne z břicha maminky, ale z Ducha a z vody. Pojďme si o tom zazpívat písničku. Svítá 409: Živý je Pán.

Ne z břicha maminky, ale z Ducha a z vody. Duch je vítr a znamená Boha. Pána Boha nevidíme, stejně jako vítr. Viděli jste 

někdy vítr? Ne. Cítili jste někdy vítr? Viděli jste, co vítr dělá? Takový je náš Bůh, sám je neviditelný, jako vítr, ale vidíme, co dělá. Fouká mezi námi lásku a odpuštění a radost. Z neviditelné lásky se máte narodit, říká Ježíš. Nikodém už se narodil do dobré rodiny. Teď se má narodit do Boží lásky. Rodinu je vidět, lásku vidět není. Proto Ježíš říká: Co se narodilo z těla, je tělo, co se narodilo z ducha, je duch. (6) Narodit se pro lásku Boží, která mezi námi fouká, vane. Po té žádný viditelný pupík nezbývá.

Ježíš mluví také o vodě. Narodit se z vody a z Ducha. A když se řekne voda – napadne vás něco? Rozhlédněte se tady po kostele. Máme tady něco spojeného s vodou? Ano, křtitelnice. Tady se lidé rodí z vody.  Je úplně jedno, jestli děti nebo dospělí. Každý se tady může narodit z vody. Křest. Na člověka se nalije trocha vody a člověk je spojen s Bohem. Křest ale není vidět. Je Boží dítě. Každý máme pupík, protože jsme se narodili z maminky. Přišli jsme na svět a šmik. Viditelný, tělesný pupík. Křest je neviditelný, duchovní pupík. Nové narození. Pán Bůh nás vyslal do světa a šmik. Žijeme jako Boží děti. Křest nám připomíná, že jsme do světa vyšli od Boha, jako Boží děti. Pupík ukazuje, že jsme se narodili mamince. Křest ukazuje, že jsme se narodili Bohu. Jsme Boží děti.  Amen.

Žalm 121     641; 154; 282, S 409; S 355; 754; 788 1 J 2

Kázání pro děti a dospělé v neděli 25. ledna 2026.