„To po mě chceš hodně. To není úkol pro mne.“ Bratři a sestry, patří tyhle věty i do vašeho slovníku? Do mého ano.

            Přistoupil jsem tedy k tomu andělu a požádal ho, aby mi tu knihu dal. Řekl mi: „Vezmi ji a sněz; v žaludku ti zhořkne, ačkoli v tvých ústech bude sladká jako med.“  Sestry a bratři, když se zeptám, co se nachází ve znaku České republiky, odpovíte mi asi všichni bez zaváhání: Lev. Stříbrný dvouocasý lev v červeném poli. Je obrazem i odrazem dávné historie, je sjednocujícím znamením pro současnost. Když se vás zeptám, co si dala do znaku evangelická církev, asi také nebude váhat. Kalich a Bible. Obraz a odraz dávné historie.

            Pěkně se to poslouchá – slova o jásotu, slova o veselí. Veselte se, jásejte. (18) Izajášovo proroctví v těchto verších připomíná atmosférou nějakou slavnost. Třeba svatbu neboli veselku, kde jsou lidé veselí, mají na sebe čas, povídají si, zpívají a tančí. Anebo připomíná oslavu sportovního vítězství, kdy radostně poskakují rozjaření fanoušci a nadšeně se objímají lidé, kteří se vůbec neznají. Jásot a veselí. A právě z tohohle soudku příjemných a silných emocí, ze soudku nejlepších pocitů čerpá prorocká řeč.

            Milé sestry, milí bratři, zvu vás dnes na výstavu vánočních obrazů. Budete potřebovat trochu fantazie, abyste si v mysli představili výjevy, o kterých k vám budu mluvit. Ale nebojte, stačí vám jenom trocha fantazie, neboť postavy, předměty a scény – o tom všem už máte povědomí z dřívějška. Vždyť již tolikrát jste viděli betlémskou událost v různých rozmanitých zpracováních.