Sborové dopisy – Nábřeží svobody

Nábřeží svobody je sborový list poličského sboru. Vychází od roku 1996 třikrát až čtyřikrát ročně v počtu 500 výtisků.

Nábřeží svobody 2011/3

Snad žádné jiné roční období neukazuje proměnu časů tak nápadně jako podzim. Stromy takřka ze dne na den ztrácejí své listí a rázem je jasné, že nastává úplně jiný čas. Nelze říci, že přicházející čas je horší či lepší nežli čas předešlý. Prostě je jiný a už nastal jeho okamžik.
Král Šalomoun, pisatel biblické knihy Kazatel, rozjímal o střídání časů. Sestavil čtrnáct dvojic protikladných údobí, která nás v průběhu života obvykle zastihnou. Čas rození i umírání, čas truchlit i jásat, čas mlčet i mluvit, čas boje i pokoje. Tak to na světě chodí a je zbytečné se proti tomu bouřit.

Nábřeží svobody 2011/2

Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout. Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorného srdce: a naleznete odpočinutí svým duším. Vždyť mé jho netlačí a břemeno netíží.
Evangelium podle Matouše 11, 28-30

Nábřeží svobody 2010/1

Kde je království Boží? A máme s ním bezvízový styk? Jestliže je nám řečeno v Matoušově evangeliu: „Hledejte nejprv království Božího...“, pak bychom to měli vědět. Tak kde? Alespoň jedno je jasné: to království Boží, o němž je tu řeč, není někde v záhrobí, až po smrti. Na tom bible trvá: je mezi živými, a v Lukášově evangeliu 17,29 Ježíš upřesňuje,  „Království Boží jestiť mezi vámi.“

Nábřeží svobody 2009/1

Kdo je Bůh? Dovolte, ale nezdá se vám, že je to poněkud drzá otázka? Co kdyby vás z ničeho nic někdo zastavil na ulici a domáhal se: „Kdo jste vy?“ Nemá Bůh alespoň stejné právo na soukromí, jaké si přičítáme my, lidé?

Nábřeží svobody 2008/3

Podzimní modlitba
Bože, kol tvých dávných zdí má duše chodí sirá,
patří toužebně a nikdo, nikdo neotvírá,
neotvírá oken, neotvírá dveří.
Zlaty, teply jsou tvé stany, ale zde se záhy zšeří,
a v mé duši záření již chladne, pohasíná,
k svému Světlu pusť ji, smutní sina
a bojí se zimy...

Nábřeží svobody 2008/2

Jak vypadá typický křesťan? Jaký je? Je starý, nebo mladý? Je vyučený, středoškolák, nebo má vysokou školu? Je křesťan citlivý introvert nebo extrovertní pragmatik? Je to naivka, který věří všemu, nebo racionální člověk, jenž si klade otázky?
Mnozí, s nimiž se setkávám a kteří nepatří do církve, jsou přesvědčeni, že přesně vědí, jak typický křesťan vypadá a jaká je církev. Mají určitý pevný obraz, jakousi škatulku, kterou si vytvořili nebo převzali od druhých. A čím méně křesťanů skutečně zblízka znají, tím snáze se jim tyto obrazy a škatulky vytvářejí.

Nábřeží svobody 2008/1

„Jedna prázdná stránka mne pobízí dodat něco o nejdůleţitějším uţívání Kristova pravidla – to jest, aby se člověk spokojil ne s několika málo nebo s jednou z vnějších hodnot, ale SE SEBOU SAMÝM, se svými vnitřními hodnotami, o které ho nelze připravit. O tom řekl Kristus: Co prospěje člověku, když získá celý svět, ale ztratí sebe sama? (Lukáš 9,25) A naopak: Co mu škodí, když ztratí všechno, ale sama sebe získá? Nic; má-li sebe, má vše.

Stránky