Praotec Jákob je na cestě. Není však na výletě, ani nevyrazil na dovolenou. Odchází z domu za novým životem, neboť doma mu hrozí smr-telné nebezpečí. Ovšem i sama cesta je nebezpečná. Jákob jenom tuší o všemožných nástrahách, které na něho číhají. Proto nocuje takovým zvláštním způsobem – kámen u hlavy jej má ochránit ve spánku, v čase největší zranitelnosti. Do rozjitřené mysli se vkrade sen, který má cestovatele uklidnit. Bůh říká: „Jsem s tebou. Budu tě střežit, kamkoliv půjdeš.“ Přesně tohle potřeboval Jákob slyšet, aby mohl jít dál v pokoji.
Středověký malíř v 15. století znázornil svou představu o Jákobovu snu. Do nádherně vypravené knihy namaloval anděly na žebříku. Ti tajuplní poslové Boží se u Jákoba střídají. Probíhá výměna stráží. Jákob nezůstane sám, dostane na cestu do neznámých končin novou hlídku, aby jej chránila. Dále už o ní není nikde ani zmínka, nicméně z četby zjistíme, jak dobře byl Jákob na svých cestách díky Bohu ochráněn.