Milé sestry a milí bratři, pohleďte, koho si Bůh povolává! Není mezi námi, milí přátelé, mnoho moudrých podle lidského soudu, ani mnoho mocných, ani mnoho urozených.To je pravda, viďte, a ani nás to asi neurazí, že?!
Žena se svým mužem čekají dítě. Ona porodí syna mimo domov, tam se ocitli vinou nepříznivých okolností. Raději by byli úplně jinde. Jejich domov zde není. Místnímu vladaři se informace o izraelských přírůstcích nelíbí, proto nařídí hromadnou likvidaci malých chlapců. Avšak tento právě narozený hoch je natolik jedinečný a má natolik vzácný úkol v Božích plánech, že díky statečným lidem pronásledování unikne a je zachráněn před smrtí. Zdárně roste v egyptské cizině a časem dozraje pro své veliké spásonosné poslání. Takto lze shrnout vánoční příběh o Ježíšově narození.
O pastýřích víme akorát, že ve své práci měli noční směny. A v té krajině byli pastýři pod širým nebem a v noci se střídali v hlídkách u svého stáda. (8) To je tak všechno, co se dovídáme o životních podmínkách pastýřů. Neznáme jejich rodiny. Nemáme představu, jak byli placeni, zda dobře či bíd-ně. (Já se ohledně pastýřské mzdy kloním k druhé možnosti.) Rovněž netušíme, jakou měli pastýři náladu. Co prostě dlouhodobě prožívali. Byli naladěni na život? Byli v souladu se světem, s dobou, se společností? Anebo byli rozladěni?
Je 4. neděle adventní. Nestane se často, že připadne na štědrý den. Zatím ale je pořád ještě jenom štědrý den, dosud nenastal štědrý večer. Jsme na samém okraji vánoc. Podívejme se tedy, sestry a bratři, také na vánoce pěkně od kraje. Zaměříme se na jednu postavu z okraje vánočního příběhu. Na postavu, bez níž by se celý ten příběh nekonal tak, jak jej známe. Tesař Josef. V katolické tradici se mu říká „pěstoun Josef“, aby se podtrhlo Mariino panenské mateřství. My ho ale prostě nazývejme jen Josef. Vlastně toho o něm moc nevíme.
