Tato zvláštní scéna se ode-hrává v předvelikonoční době. Ježíš se přiblížil k Jeruzalému, který byl na svátky plný poutníků. Mnozí přítomní venkované znali ze svých domovů nazaretského Ježíše lépe nežli obyvatelé hlavního města. Věděli, že od něj lze čekat pomoc v nouzi i povzbudivé slovo v čase tísně. Takového vladaře si přáli a tak mu při příjezdu uspo-řádali slavnostní uvítání. Jako kdyby přijížděl samotný král. Dů-stojného koně neměli, vystačili si s oslíkem. Samozřejmě – radostný jásot v ulicích nestačí, aby se z ob-líbeného kazatele stal skutečný panovník. Ježíš se nestává politi-kem, nepřebírá moc od Římanů, nezakládá vlastní říši. Ježíš se to-ho dne nestal králem Jeruzaléma, Ježíš se stal králem lidských srdcí.