Na světě existuje mnoho hranic. Nejznámější jsou hranice mezi zeměmi. Člověk často potřebuje speciální knížečku, aby vstoupil do určitého státu. Cestovní pas. A někdy ani ten nestačí. Za hranicemi začíná jiná země, jiný jazyk, jiná kuchyně, jiné tradice, jiná víra, jiná kultura. Proto rádi cestujeme. Chceme poznat život jinde.

Proč se Ježíš vypravil do zahraničí? Proč překročil severní hranici zaslíbené země? Ježíš odtud odešel až do okolí Týru a Sidónu. (21) Vyrazil na výlet či na exkurzi? Plánoval si odpočinout na dovolené? Nebo se jednalo o pracovní cestu? Nevíme. Avšak víme, že přešel hranice a ocitl se v cizí zemi. Jazyk sice docela podobný, ale kultura jiná. Úplně jiné tradice, úplně jiná víra a jiné náboženství. Co muže Ježíše za hranicemi čekat?

Co Ježíše čekalo za hranicemi? Hle, jedna kananejská žena z těch končin vyšla a volala: „Smiluj se nade mnou, Pane! Má dcera je zle posedlá.“ (22) Ježíš potkává místní ženu a jejich setkání je dramatické. Žena má veliké trápení a dožaduje se pomoci. Žena nejedná diplomaticky. Nedbá na protokol. Ona na Ježíše křičí. Huláká. Jiný kraj, jiný mrav. Jeho učedníci přistoupili a žádali ho: „Zbav se jí, vždyť za námi křičí.“ (23)

Proč Ježíš odešel do zahraničí, proč překročil hranice? Následující věta poodkrývá Ježíšovu motivaci. On odpověděl: „Jsem poslán jen ke ztraceným ovcím z lidu izraelského.“ (24) Aha, tedy žádná exkurze ani zahraniční dovolená, nýbrž pracovní cesta. Ježíš se i za hranicemi stará o své poslání. Má namířeno za krajany, za židy, kteří tam žijí v menšině mezi lidmi jiné kultury, jiné víry, jiného náboženství. Tak trochu jako ztracené ovce. Je zapotřebí je povzbudit. Říci jim, že Bůh na ně nezapomněl, třebaže jsou vzdáleni. Ať oni také nezapomínají na Boha a směle v něho věří i mezi cizozemci.

Ježíš překročil hranici, aby tam navštívil svoje lidi. Ale potkal cizí ženu. Za hranicemi se setkal s jinou kulturní tradicí, s jinou vírou. Chtěl jít do známého prostředí, do synagogy, chtěl jít mezi souvěrce, kde se čte stejná Bible, jakou on zná z domova. Chtěl jít upevnit starou víru, ale nejde to. Stop. Ježíš se musí zastavit. Snaží se ženě vysvětlit, že se jí nemůže věnovat. Že se musí napřed postarat o ty, kdo jsou příslušníky jeho vlastního národa. Ale žena se s Ježíšovým vysvětlením nespokojí. Chopí se jeho drsné odpovědi o psech, přidá k ní svoji vlastní víru, smečuje a vyhraje. Ježíš kapituluje. „Ženo, tvoje víra je veliká. Staň se ti, jak chceš.“ (28) Šťastná kapitulace.

Ježíš překročil hranice. Dvakrát. Nejprve překročil hranice mezi zeměmi. Poté překročil hranici mezi kulturami, mezi lidmi, mezi různou vírou. S sebou si přinesl starou dobrou izraelskou víru, spjatou s vlastním národem. Ale žena mu ukázala víru novou, která překonává hranice vlastního národa. Ježíš vyrazil na pracovní cestu, aby pomáhal zatoulaným Izraelcům. Avšak tam za hranicemi zjistil, že může pomáhat i úplně jiným lidem. Pomáhat úplně cizím lidem. Nedat se omezit hranicemi. Sdílet se i přes bariéry, jaké mezi lidi existují. Láska, soucit, milosrdenství se nezastaví na hranicích národa nebo náboženství. Bůh má dost lásky pro všechny. Pro Boží lásku hranice prostě neplatí. Tohle se Ježíš naučil na své cestě přes hranice. A my se učíme spolu s Ježíšem.

V pátek dorazila do Poličky skupina Američanů. I oni překročili hranice. Jiná země, jiná kultura, jiný jazyk. Není to ale cesta za exotickými zážitky. Nýbrž je to cesta překračování hranic mezi lidmi. Touha se sdílet. Naším úkolem není udělat z Čechů Američany a z Američanů Čechy. Chceme být spolu, rozumět si. Najít si k sobě cestu i přes hranice jazyky, kultur, tradic. A díky Ježíšovi víme, že to funguje. Sdílení není exotický zážitek, nýbrž je to spirituální zážitek. Když lidé nacházejí cestu k porozumění, je u díla samotný Bůh. Neboť porozumění a sdílení i přes hranice otevírá nadějnou budoucností, jak ukazuje dnešní evangelium. Amen.

Izajáš 2,1-5   756; 192; Srdce mé, 382; 759; S 453; 288         Ef 2,14n

Kázání v neděli 19. července 2026 před začátkem tábora s Američany.