Dnešní neděle, pátá po velikonocích, dostala v latině jméno Rogate. Což se někdy překládá jako „Modlete se“, ale přesnější znění je „Proste“, „Žádejte“, „Požadujte“. A kdybychom chtěli překlad ještě více přibarvit, pak bychom mohli slovo Rogate převést do češtiny jako „Škemrejte“, „Pochtívejte“, „Žadoňte“. Uznávám, že takový emoční náboj se pro důstojné označení neděle ne zrovna hodí. Ale neměly by aspoň občas všechny ty zábrany, které máme vůči Bohu, neměly by alespoň někdy naše zábrany jít stranou a uvolnit místo všemu, co máme na srdci. Dát volný průchod našim tužbám, abychom Pánu Bohu pěkně od plic pověděli, na čem nám záleží. Čeho se nám nedostává, co v hloubi duše chceme. A klidně při těch svých prosbách tak trochu škemrat a žadonit. Rogate.

Ježíšovi učedníci to oproti nám měli jednoduché. Když nevěděli jak se modlit, tak se prostě zeptali. Vyptaly se Mistrovy moudrosti, aby on jim daroval svoje slova jako přiléhavý výraz vlastní duše. S čím za Bohem přijít, co od Boha žádat. Jednou se Ježíš na nějakém místě modlil; když přestal, řekl mu jeden z jeho učedníků: „Pane, nauč nás modlit se, jako tomu učil své učedníky i Jan.“ (L 11,1) Kristus přání vyhověl a předložil učedníkům modlitbu Páně neboli otčenáš. Této modlitby se jako základu všeho modlení držíme my křesťané doposud. Abych dnes vyostřeně použil slovník neděle Rogate, poučeni Ježíšem v jeho modlitbě žadoníme o odpuštění, škemráme o denní chléb, žádáme, aby Bůh byl pro nás svatý, požadujeme, aby nastolil své království. Rogate.

Modlitba zdaleka není jenom zdvořilá promluva na Boží adresu. V modlitbě je kus naléhavosti. Je v ní notná dávka touhy. Vždyť kdybychom netoužili, zač bychom se vlastně modlili? Pán Ježíš k modlitbě Páně připojil podobenství o půlnoční návštěvě, pro kterou je nutné opatřit chleba u sousedů. Je to podobenství o škemrání, o naléhavosti, o neodbytnosti. Podobenství, jež povzbuzuje k modlitbě. My jsme kousíček jeho poselství zpívali před kázáním. Proste a bude vám dáno; hledejte a naleznete; tlučte a bude vám otevřeno. (L 11,9)

Učedníci to svým způsobem měli jednoduché. Oni řešili pouze otázku „jak se modlit?“ Jaká slova zvolit. Jak se vnitřně naladit. Modlitba pro ně byla jaksi samozřejmá, Bůh pro ně byl samozřejmý a mluvení k Bohu pro ně bylo samozřejmé. Proto i jejich otázka je vlastně jednoduchá a jednoduše se na ni dává odpověď.  „Jak se máme modlit? Pane, nauč nás modlit se.“ – „Modlete se takto…“ Otázka jak se modlit je v souvislosti s modlitbou ta jednodušší otázka. Mnohem složitěji se hledá odpověď na otázku: „Ke komu se modlit?“ „Je vůbec někdo, ke komu se dá modlit?“ „Slyší nás nějaký Bůh, když se modlíme?“ To je otázka moderního i postmoderního člověka, pro kterého už Bůh není samozřejmostí. Je vůbec ke komu se modlit?

Sestry a bratři, nemusíme chodit daleko. Stačí se rozhlédnout po našich vlastních rodinách. Jedni s námi víru sdílejí a druzí nesdílejí. Jedni mají důvod modlit se a druzí důvod nemají. Je tak těžké zprostředkovat i těm nejbližším to, co nám je v nitru nejbližší. Že je zde Bůh, který slyší. Ale jak přesvědčivě odpovědět na otázku „Ke komu se modlit?“ Já tuto těžkou otázku nyní schválně odsunu stranou. Ale ještě se k ní vrátím.

Vedle otázek „Jak se modlit?“ a „Ke komu se modlit“ se vynořuje ještě otázka třetí: „Proč se modlit?“ Jaký má smysl vysílat k Bohu prosebná slova? Lze se domoci něčeho na Hospodinu? Proč by se Stvořitel vesmíru měl zaobírat mými titěrnými problémy? Co můžu modlitbou změnit? Není modlitba jen určité krasořečnění, cvičení ve vnímavosti a soucitu? Co je Bohu do našich přání a tužeb? Proč se vlastně dnes ještě modlit?

Někdy se říká, že modlitba je rozhovor s Bohem. Přiznám se, že na můj osobní vkus je toto přirovnání poněkud smělé a silné. Možná až přemrštěné. Já si tedy s Pánem Bohem při modlitbě rozhodně povídám. Přál bych si, aby mi Bůh přátelsky odpovídal, abych zřetelně slyšel jeho hlas, abych mu rozuměl a případně se ho vyptal na upřesnění, kdybych nerozuměl. Ano, přál bych si vést s Bohem rozhovor, jako mohu s kýmkoli z vás. Ale ono to nejde. Alespoň mně ne. Modlitba pro mne není rozhovor. Modlitba je pro mne modlitba. Tečka. A přece rozumím všem těm, kdo tvrdí, že modlitba je rozhovor. Rozhovor je osobní, bezprostřední, může být velmi důvěrný. A taková je i modlitba: osobní, bezprostřední, důvěrná. Má v sobě to dobré z rozhovoru.

Proč se modlit? Ono záleží na tom, v jakého boha věříte. Zda je to Bůh osobní, bezprostřední, důvěryhodný. Aby se s ním vůbec dalo mluvit. V dějinách se objevilo mnoho různých myslitelů, pro které je Bůh prvotní příčina, nehybný hybatel, nejvyšší bytost, princip, kosmická energie, něco nad námi.  Prostě někdo neosobní, kdo se tyčí nad světem a nelze jím hnout. Proč se pak modlit? Proč si vylévat srdce, když je bůh netečný?

Bible nám představuje jiného Boha. Bůh Abrahamův, Izákův a Jákobův, Bůh Mojžíšův a Ježíšův není netečným vesmírným hodinářem, který natáhnul svět a pak už se jen tu a tam koukne, jak svět běží po svém. Tik tak, tik tak. Ne, náš Bůh je Bůh vášnivý, horlivý, milující. Milující žárlivě a náruživě. Nešetří nás a nešetří ani sebe. Když láska, tak láska. Když vztek, tak vztek. Když odpuštění, tak odpuštění. Žádné poklidné tik takt, tik tak. Bůh je v pohybu. Bůh je pohnutelný. Bůh se mění v náš prospěch. Ve prospěch našich životů. To je odpověď na otázku: Proč se modlit? Nádherné svědectví podává 2. kniha Mojžíšova.

Boží lid Izrael čekal pod horou Sinaj, až se Mojžíš vrátí od Hospodina. Na hoře totiž Mojžíš sepisoval desatero přikázání a další Boží pokyny. Čekání se vleklo, nedočkavost rostla, a tak to Izraelci vzali zkrátka. Udělali si zlaté tele a prohlásili je za boha. Promiňte mi ten výraz, ale on sem pasuje: Udělali hovadinu, která měla nahradit živého Boha. Do očí bijící kontrast. Na jedné straně Bůh, který se snaží lidem dát dobré směrovky pro život. A na druhé straně lidé, kteří si upatlali náhražku za životodárného Boha. Místo neviditelného Boha viditelné tele. Místo života mrtvé zlato. Kam až to dopracovali?

A Bůh? Je zhrzený ve své lásce. Miloval. Staral se, a byl odmítnut. Ano, i Bůh může dostat košem. Pod Sinají dostal kopačky. Copak má po tom všem ještě smysl pokračovat? Hospodin Mojžíšovi řekl: „Viděl jsem tento lid, je to lid tvrdé šíje. Teď mne nech, ať proti němu vzplane můj hněv a skoncuji s nimi. (9n) Nepovedený, nevydařený vztah. Všechna dosavadní Boží snaha vyšla naprázdno. Bůh se namáhal nadarmo. Lid si dělá, co chce bez ohledu na Hospodina, který jej žárlivě miluje.  Žáden div, že se Bůh rozhodl vztah ukončit. Nebude přeci mrhat láskou na nevděčné proradníky.

Pak se ovšem slova ujme Mojžíš. Mojžíš prosil Hospodina, svého Boha o shovívavost: „Hospodine, proč plane tvůj hněv proti tvému lidu, který jsi vyvedl z egyptské země?“ (11) Mojžíš prosil Hospodina… Proto se tento oddíl čte dnes, v neděli zaměřené na modlitbu. Rogate! Tuhle latinskou výzvu Mojžíš pochopitelně neznal, ale její význam měl v sobě hluboce zakořeněný. Proste, žádejte, požadujte, škemrejte, žadoňte! Prostě to nevzdejte. Spolehněte se na slitování, na shovívavost. Spolehněte se na lásku. Nikoli vaše zásluhy a výkony vás podrží v čase nouze, nýbrž pomoc zvenčí. Mojžíš se dívá na zlaté tele a odpadlictví svého lidu. Mojžíš slyší oprávněné rozhořčení zhrzeného Boha. Jenže Mojžíš také drží v rukou kamenné desky s vytesaným desaterem Božích přikázání a tam je hned na začátku napsáno: Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, já jsem tě vyvedl z egyptské země. To Bůh si s Izraelem začal, připomíná Mojžíš. To Bůh si tenhle lid zamiloval. To Bůh začal s Izraelci chodit a šel s nimi mořem a pouští. Tak ať je miluje dál. Tak ať nás miluje dál navzdory všem nevěrám, pověrám, malověrám. Mojžíš prosil Hospodina, svého Boha o shovívavost: „Hospodine, proč plane tvůj hněv proti tvému lidu, který jsi vyvedl z egyptské země? … Upusť od svého planoucího hněvu. Dej se pohnout k lítosti nad zlem vůči tvému lidu.“

Sestry a bratři, Mojžíš nemá v rukou vůbec nic – jenom prosbu a sázku na Boží shovívavost a lásku. Výsledek? Hospodin se dal pohnout k lítosti nad zlem, o němž mluvil, že je dopustí na svůj lid. (14) Zde bije srdce Starého zákona. Boží slitování. Odpuštění. Vyslyšená prosba. Podle mě jedno z nejnadějeplnějších míst v celé Bibli – včetně Nového zákona. Hospodin se dal pohnout k lítosti nad zlem. Důvod proč se modlit. Proč se modlit? – Protože naše budoucnost není zavřená, zpečetěná, nepohnutelná. Bůh se dal pohnout. Je pohnutelný. Naše budoucnost není zabetonovaná. Nehybná. Je otevřená, otevřená pro změnu, otevřená pro obrat k lepšímu. Náš Bůh je otevřený pro lítost a pro lásku. A to je důvod proč se modlit.

Jak se modlit nás učil Kristus. Proč se modlit se nám ukázalo na Mojžíšovi. A ke komu se modlit? No k jejich Bohu přece. K tomu Bohu, který se vzpírá zlému osudu, k Bohu, který zná lítost a odpouští. K Bohu, který se proměňuje z lásky k nám a kterého v lásce nic nezastaví. K Bohu, který naději v dobrou budoucnost dává nám i našim blízkým, živým i mrtvým. Amen.

Lukáš 11,1-13             66; S 61; 420; Ven vyjdi; 179             1 Tm 2,1-6a

Kázání v 5. neděli po velikonocích -  Rogate.- 9.5.2021.