Pastýři, kteří pasou sami sebe. Jsme na rozcestí, sestry a bratři. Stojíme na křižovatce, na kterou nás přivedl prorok Ezechiel. Před námi se otevírají přinejmenším dvě hlavní cesty k výkladu dnešního oddílu. Toto praví Panovník Hospodin: Běda pastýřům Izraele, kteří pasou sami sebe. (3) Lamentace nad vůdci lidu. Jak si ji máme vysvětlit v současných souvislostech? Jak přeložit do naší řeči označení „pastýři Izraele“, které vůdce označit?  Jak překládat slova z minulosti, aby dávala smysl v přítomnosti a aby dávala naději pro budoucnost?

K vánočnímu příběhu o Ježíšově dětství se neváže žádná zpráva o tom, jaká byla první slova, která Kristus řekl, když se učil mluvit. Za to na druhém konci Ježíšova života si dávají všichni evangelisté záležet, aby podrobně zachytili, jaká byla jeho poslední slova. O čem náš Mistr hovořil, když už mu zbývaly je poslední síly. My dnes na Velký pátek budeme naslouchat těmto slovům, neboť se v nich skrývá jakýsi souhrn Ježíšova učení a života. Při jednotlivých čteních prosím zůstaňte sedět.

Sestry a bratři, nejenom lidé bývají příbuzní. Existuje i jiná příbuznost. Příbuznost jazyková. Ze školy víme, že některá slova jsou si blízká svým původem. Ryba a rybník, dívat se a divadlo, váha a zvažovat. Ve výčtu by šlo pokračovat pěkně dlouho. No, a jestliže jsou příbuzná slova, pak jsou příbuzné i příběhy, které tato slova vyprávějí. Čtenáři a posluchači Bible o tom vědí své. Písmem svatým se napříč táhnou určitá slova, která vytvářejí jakési rodiny, díky nimž jsou příslušné příběhy příbuzné, a my můžeme odkrývat vztah mezi nimi. Pozor, to není jenom pouhá literární souvislost, to je mnohdy souvislost celého Božího působení v ději-nách. Jinak to ani nejde: slova nám dávají pochopit Boha. Proto několik slovních příbuzných vám dnes představím. Všichni pocházejí z rodiny slovesa stát se.