Květen 2017

Koupit pole

  • Jeremjáš 32

Co znamená, když se řekne: "Je to na spadnutí“? Tím se nemyslí, že je něco špatně postavené, ale že je něco blízko. Na dosah. Lze s tím počítat. Třeba tato věž z kostek. Zatím stojí, ale spíše bychom měli myslet na to, že spadne. Už se prostě dlouho neudrží. Je lépe počítat s věží spadnutou, nežli s věží stojící. Je na spadnutí.


Nedobří pastýři

  • Ezechiel 34,1-16

Pastýři, kteří pasou sami sebe. Jsme na rozcestí, sestry a bratři. Stojíme na křižovatce, na kterou nás přivedl prorok Ezechiel. Před námi se otevírají přinejmenším dvě hlavní cesty k výkladu dnešního oddílu. Toto praví Panovník Hospodin: Běda pastýřům Izraele, kteří pasou sami sebe. (3) Lamentace nad vůdci lidu. Jak si ji máme vysvětlit v současných souvislostech? Jak přeložit do naší řeči označení „pastýři Izraele“, které vůdce označit?  Jak překládat slova z minulosti, aby dávala smysl v přítomnosti a aby dávala naději pro budoucnost?

Komu věřit?

  • Matouš 28,8-15

Zpráva o prázdném hrobu patří k velikonočnímu jitru. Časně ráno jdou ženy dokončit pohřební úkony na Ježíšově mrtvém těle. Místo Ježíše však najdou Božího posla a místo smrti se mluví o životě. Zvěstuje se vzkříšení, zvěstuje se zmrtvýchvstání. Obnovení života po zdrcující smrti. „Hledáte Ježíše, který byl ukřižován. Není zde, byl vzkříšen, jak řekl. Pojďte se podívat na místo, kde ležel. Jděte rychle povědět jeho učedníkům, že byl vzkříšen z mrtvých; jde před nimi do Galileje, tam ho spatří. Hle, řekl jsem vám to.“ (5-7)

Slova z kříže

  • napříč evangelii

K vánočnímu příběhu o Ježíšově dětství se neváže žádná zpráva o tom, jaká byla první slova, která Kristus řekl, když se učil mluvit. Za to na druhém konci Ježíšova života si dávají všichni evangelisté záležet, aby podrobně zachytili, jaká byla jeho poslední slova. O čem náš Mistr hovořil, když už mu zbývaly je poslední síly. My dnes na Velký pátek budeme naslouchat těmto slovům, neboť se v nich skrývá jakýsi souhrn Ježíšova učení a života. Při jednotlivých čteních prosím zůstaňte sedět.

Radost se zákalem

  • Matouš 21,1-9

Vždycky jsem si myslel, že slavnostní Kristův vjezd do Jeruzaléma byl projevem čiré radosti. Květná neděle jako radost nezkalená jakoukoliv příměsí zla. Radost v čisté podobě. Vždyť vše je tak krásné a průzračné! Žádná zmínka o nepřátelích, ani stopa po úkladech protivníků. Pouze jásot, výskot, zpěv a smích.  Lidská vynalézavost běží na plné obrátky, poháněna pocitem štěstí. Ech, co na tom, že se nám pláště ušpiní? Prach sem, prach tam, ten otřepe. Klidně rozprostřeme pláště na silnici. Tohle už není obyčejná silnice, tohle je královská cesta. Hlavně pořádně připravit nástup toho, jenž přichází ve jménu Hospodinově.

Příbuzenství ze všech stran

  • Lukáš 1,26-28

Sestry a bratři, nejenom lidé bývají příbuzní. Existuje i jiná příbuznost. Příbuznost jazyková. Ze školy víme, že některá slova jsou si blízká svým původem. Ryba a rybník, dívat se a divadlo, váha a zvažovat. Ve výčtu by šlo pokračovat pěkně dlouho. No, a jestliže jsou příbuzná slova, pak jsou příbuzné i příběhy, které tato slova vyprávějí. Čtenáři a posluchači Bible o tom vědí své. Písmem svatým se napříč táhnou určitá slova, která vytvářejí jakési rodiny, díky nimž jsou příslušné příběhy příbuzné, a my můžeme odkrývat vztah mezi nimi. Pozor, to není jenom pouhá literární souvislost, to je mnohdy souvislost celého Božího působení v ději-nách. Jinak to ani nejde: slova nám dávají pochopit Boha. Proto několik slovních příbuzných vám dnes představím. Všichni pocházejí z rodiny slovesa stát se.

Průkazka víry

  • Matouš 12,38-42

Na cestě stojí policejní hlídka a červenobílou stopkou zastavuje auta u krajnice., „Dobrý den, pane řidiči, silniční kontrola. Váš občanský a řidičský průkaz, prosím.“ A řidič chtě nechtě musí vytáhnout doklady a prokázat svou totožnost i oprávnění k řízení motorového vozidla. Průkazy jsou od toho, aby prokazovaly, co je kdo zač a nač má kdo právo. Špatným průkazem se neprokážete.

Moderní velkněz

  • Židům 4,14-16

Sestry a bratři, když si pročítám epištolu židům, mívám pocit, že dýchá dvojím dechem. První závan je nesmírně starobylý. Doléhá k nám dech starověkého světa. Obraz dob dávno minulých. Atmosféru utvářejí taková záhadná slova jako velekněz, trůn, projít nebesy a pod. Cítíte, jak voní starobou? Mně ta slova připadají zaprášená, kdysi sice hojně používaná, nyní však odložená a nahrazená jinými. Velekněz, trůn, průchod nebesy.
            Nasloucháme jazyku starodávného náboženství.