Když jsem si jako patnáctiletý začínal číst v Bibli, velmi mne mátlo, jak nejednoznačně se popisuje velikonoční vzkříšení. Ústřední výpověď křesťanské víry zní: Kristus vstal z mrtvých, byl vzkříšen. Člověk by tedy čekal, že v tomhle bodě bude biblická zpráva jasná a přehledná. Zaprvé, zadruhé, zatřetí. Přesný popis, co se onoho osudového rána stalo. Nic takového však Bible nenabízí. Místo podrobné reportáže z místa činu jen útržkovité zážitky pár jedinců, kteří se teprve až dodatečně nachomýtli k prázdnému hrobu.

                Bohové jsou různí. Řekové měli boha války jménem Mars a bohyni lásky Afroditu. Z Bible známe pohanského Baala, boha deště, a jeho manželku Ištaru, bohyni země. Jejich splynutí zajišťovalo úrodu. Naši slovanští předkové uctívali hromovládného Peruna. A kupříkladu takový Quetzalcoatl u Mayů v Americe pečoval o nápoj čokoatl, předchůdce naší čokolády. Ano, bohové jsou různí.

1. Všichni známe značku zákaz vjezdu. Často i za ní vede cesta dál, ale nesmí se tam vjet. Existuje i jiná značka. Tam už se dál jet nedá. Břeh. Izraelci se ocitli na břehu. Cesta dál nevedla. Leda zpátky. Jenže tam bylo faraonovo vojsko.

               Kdo by řekl, že takhle začíná křesťanství? Hledal by někdo ve dvou nenápadných veršících počátek světového náboženství, které změnilo dějiny? A přece! Sestry a bratři, krátká zpráva o startu Ježíšovy činnosti nám jasně ukazuje, jak všechno začalo. Tedy – na začátku není popsáno žádné hlubokomyslné rozjímání, žádné duchovní cvičení, dokonce ani žádné obšírné studium svatých Písem. Když byl Jan uvězněn, přišel Ježíš do Galileje a kázal Boží evangelium. Jan Křtitel byl odstraněn. On – smělý kazatel a prorok své doby – byl solí v očí mocným, proto byl umlčen. Jenže svědectví o dobrém božím království nesmí utichnout. Když umlkne Jan, začne mluvit Ježíš.