Červenec 2014

Víra očekávající

  • Matouš 21,14-22

            Uschlý strom. Prokletý fíkovník – jen tak, jako blesk z čistého nebe. Sestry a bratři, ten suchý strom nás mrzí. Dráždí nás a popuzuje. Copak měl Ježíš zapotřebí jej tak náhle zničit? Byla opravdu nutná taková příkrost? Jsme rozpačití. Ovšem pozor: suchým fíkovníkem dnešní evangelium nezačíná. Ani my proto nezačínejme od rozpaků.

Dobré příklady dobra

  • Římanům 12,17-21

           Nedej se přemoci zlem, ale přemáhej zlo dobrem. (21) Sestry a bratři, existují důkazy, že tohle pravidlo v praxi funguje. Skuteční lidé zažili skutečné události, kdy zlo bylo přemoženo dobrem. Ano, i v tomto našem světě vítězí dobro nad zlem. Chudák je ten, kdo o tom pochybuje a vítězství dobra odsouvá jen do pohádek. Neboť takový člověk se se svým životem ocitá v beznadějném hororu. Nedej se přemoci zlem, ale přemáhej zlo dobrem. Pravidlo, které platilo a platí. Poslyšte pár příkladů.

Nábřeží Svobody 2014/2

Vložil dne .

Ježíšova životní pouť směřovala do Jeruzaléma, kde vyvrcholila během velikonočních svátků. Při slavnostní hostině Ježíš hovořil s učedníky o svém údělu a znázornil jej pomocí toho, co bylo na stole: chlebem a vínem vlitým do kalicha. V tu chvíli učedníci zřejmě ještě nechápali, co Kristus myslí, když hovoří o lámaném tělu a prolité krvi. Stačilo pár hodin a rázem poznali, o čem byla řeč. Spatřili svého Mistra potupeného a zabitého.

Ezechiel, Hus, my

  • Ezechiel 18,1-4.21-24.31n

         „Otcové jedli kyselé hrozny a synům trnou zuby.“ Staré hebrejské přísloví přišlo židovským předákům náramně vhod, sestry a bratři. Oni potřebovali jasnou výpověď o izraelské zemi. Potřebovali nějak pojmenovat, co se přihodilo s jejich vlastí. A jak přísloví napovídá, dělo se tehdy cosi velmi neblahého. Kyselé hrozny, trnoucí zuby… I takto lze mluvit o politice a o dějinách. Judské království nikdy nebylo mocným státem. Spíše jenom takovým horským královstvíčkem na rozhraní sféry vlivu dvou mocných říší.

Přidat Ducha

  • Koloským 3,12-17

        Co se stalo? Co se stalo s učedníky Ježíše Nazaretského? V učení strávili u svého Mistra rok, dva, možná tři. Mnohé slyšeli, mnohé zažili, mnohé pochopili, mnohé i dále zůstalo otázkou. Zprvu to byly pěkné chvíle. Putování nádhernou, úrodnou Galileou. Ráno nebylo jasné, kam se dojde, kolik lidí se potká, kde se bude jíst, kam se hlava složí. A pak večer byl den naplněný – naplněný rozhovory, ztišením, okamžiky pomoci druhým, okamžiky pomoci přijaté. Kolik bylo úsměvů, kolik bylo příjemných posezení u večeře u nenadálého hostitele.

Vyznání nakonec

  • Genesis 50,15-21

            Sestry a bratři, když stojíte před nádherně vzrostlým stromem, je těžké, ba je dokonce nemožné představit si jeho kořeny. Ano, víme zcela jistě, že strom pod zemí nějaké kořeny ukrývá, ale jejich dosah a rozsah si neumíme představit. Ovšem ty kořeny tam jsou. A jsou důležité, neboť jimi proudí živiny vzhůru do větví a dál do listů. Podobně se můžeme ptát na strom křesťanské víry. Známe křesťanství rozvětvené do mnoha podob, nejnápadněji se rozdíl projevuje na různých církvích. Každá církev je jiná, a nejen to, každý sbor a každý křesťan je trochu jiný.