Úryvek z dávného poutního žalmu naznačuje, jakou radost vyvolá-valo pozvání na cestu do jeruzalémského chrámu. Podobně jako se my těšíme na dovolenou, tak se i obyvatelé judského a galilejského venkova rádi chystali na pouť do hlavního města. Ve starověku neměli  moc jiných možností jak uniknout z domácího kolotoče povinností a zažít něco mimo-řádného. V Jeruzalémě byl vedle městských obchodů hlavním cílem Boží chrám. Místo, kde se konaly starobylé obřady, kde se ale na okraji nádvoří současně také vedly rozhovory, řešily aktuální problémy nebo zpívaly písně.

Tato zvláštní scéna se ode-hrává v předvelikonoční době. Ježíš se přiblížil k Jeruzalému, který byl na svátky plný poutníků. Mnozí přítomní venkované znali ze svých domovů nazaretského Ježíše lépe nežli obyvatelé hlavního města. Věděli, že od něj lze čekat pomoc v nouzi i povzbudivé slovo v čase tísně. Takového vladaře si přáli a tak mu při příjezdu uspo-řádali slavnostní uvítání. Jako kdyby přijížděl samotný král. Dů-stojného koně neměli, vystačili si s oslíkem. Samozřejmě – radostný jásot v ulicích nestačí, aby se z ob-líbeného kazatele stal skutečný panovník.

Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout. Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorného srdce: a naleznete odpočinutí svým duším. Vždyť mé jho netlačí a břemeno netíží.
Evangelium podle Matouše 11, 28-30

Kde je království Boží? A máme s ním bezvízový styk? Jestliže je nám řečeno v Matoušově evangeliu: „Hledejte nejprv království Božího...“, pak bychom to měli vědět. Tak kde? Alespoň jedno je jasné: to království Boží, o němž je tu řeč, není někde v záhrobí, až po smrti. Na tom bible trvá: je mezi živými, a v Lukášově evangeliu 17,29 Ježíš upřesňuje,  „Království Boží jestiť mezi vámi.“