Ten náhlý výkřik všechny překvapil. Ježíš právě vysvětloval, jak čelit zlým duchům, kteří přepadávají lidskou mysl a lidské srdce. Posluchače takové téma velice zajímalo. Každý se přece ve svém duchu potýká s nějakou formou zla a nečistoty. Ježíš tedy mluví o aktuálním tématu, když tu se nenadále rozezvučí ženský hlas. „Blaze té, která tě zrodila a odkojila!“ (27) Proč to náhle vybočení? K čemu to nepatřičné přerušení Ježíšova výkladu?

Asi nás nepřekvapí, že rodičce ku poctě volá právě jakási žena. Domýšlí, odkud se Ježíš vzal. Přemýšlí, kudy vstoupil do světa tak mocný učitel. Člověk, který se rozhodně a účinně staví proti lidským špatnostem. Ovšem nikoli že by lidi deptal výčtem vin, nýbrž jim otevírá pohled k nové naději. Dává lidem šanci, že díky Bohu se lze zbavit vin i špatných duchů. Ježíš zkrátka lidem vykládá a dává prožít, co jinde neuslyší a nezažijí. Jednou vyháněl zlého ducha z otupělého člověka. Když ten duch vyšel, oněmělý promluvil. (14) Proměna života. Obnova člověka sevřeného. Osvobození člověka spoutaného. Zástupy se divily. (14) Neznámá žena ze zástupu dává hlasitě průchod svému údivu. Ano, kolem Ježíše se děje cosi mimořádného, cosi jedinečného a životodárného. A proto ona žena se svým mateřským cítěním blahoslaví mateřství. „Blaze té, která tě zrodila a odkojila!“ Když dospělý Ježíš přináší druhým tolik, tolik štěstí, muselo být šťastné i jeho narození. Šťastná matka, která přivedla na svět dárce spásy. My evangelíci se ošíváme, když je blahoslavena Marie, matka Kristova, ovšem nelze popřít, že  právě u ní začíná Ježíšův život.

„Blaze té, která tě zrodila a odkojila!“ Dobrá, ale co dál s takovým blahoslavenstvím. Jaké důsledky z něj vyvodíme? Má pro nás nějaký zvláštní význam, jak byl Kristus zrozen a odkojen? Když turisté při návštěvě Svaté země zavítají do Betléma, pochopitelně v Ježíšově rodišti navštíví chrám Božího narození. Obrovský, stroze zařízený kostel, není nijak zvlášť pohledný. Vznikal během staletí, přečkal neklidné časy a ani dnes v něm moc klidu nepanuje. Nekonečný proud lidí připomíná spíše nákupní centrum nežli dům modlitby. Při procházce betlémskými uličkami však lze o kousek dál natrefit ještě na jiný kostel. A nutno dodat na kostel mnohem menší a  mnohem podivnější. Vlastně se jedná jenom o kapli zvanou „Mléčná jeskyně“. Uvnitř naleznete početnou sbírku nevšedních obrazů Marie s Ježíškem. Madona na nich totiž kojí. Znázornění kojící Marie zůstalo v církevním umění poněkud na okraji. I v betlémské mléčné kapli je část obrazů otočena zády ke vchodu, aby obnažená Mariina poprsí nebyla hned na očích. Podle legendy na tomto místě v jeskyni Marie kojila Ježíše při útěku do Egypta, kapička mléka dopadla na skálu a ta zbělela. Dotyčný kámen je údajně stále k vidění. Ovšem čím je takové  neobyčejné místo přínosné pro obyčejnou víru – těžko povědět.

„Blaze té, která tě zrodila a odkojila!“ Pěkné a asi i srdečné blahoslavenství, ovšem zároveň poněkud rozpačité. Neboť se nad ním stejně jako nad mléčnou kaplí v Betlémě vznáší otázka: K čemu je dobré? Zdá se, že ženino zvolání zaskočilo i samotného Ježíše. Kristus mu nepřitaká, spíše se vůči němu ohradí. Evangelista líčí: Ale on řekl: „Blaze těm, kdo slyší Boží slovo a zachovávají je.“ (28) Dvě blahoslavenství vedle sebe. Nebo snad dvě blahoslavenství proti sobě? Každé je jiné. Neznámá žena hledí do minulosti, až k počátku Ježíšova života. Naopak Ježíš se minulostí příliš nezabývá. Tu již změnit nelze. Krista zaměstnává jak naložit s přítomností, jak utvářet budoucnost. Vzpomínáte ještě, o čem Ježíš mluvil, když jej vyrušilo provolání blahoslavenství? Hovořil o návratu nečistého ducha.

Pomocí krátkého příběhu Ježíš vykresluje, jak se slibný rozjezd může pokazit. Nečistý duch opustí člověka, po čase se však do vyklizeného nitra vrátí a přivede sedm ještě horších kumpánů. Nemusíme se podrobně zaobírat, jak takový nečistý duch  vypadá. Nečistý duch prostě člověk znečišťuje, škodí mu, otravuje mu život. Nečistým duchem může být choroba nebo návyk, špatný politický režim či nezdravá společenská atmosféra. Ježíš je optimista – všechno zlé a znečišťující může díky Bohu skončit, zmizet, pominout a před člověkem či společností se otevře nový život. Jak se s poskytnutou příležitostí naloží? Využijeme ji jako nový start? Jako šanci naplnit život něčím pořádným, bohumilým? Prázdnota je nebezpečná. Bez náplně srdce dlouho nevydrží. Nečistý duch řekne: „Vrátím se do svého domu, odkud jsem vyšel.“ Přijde a nalezne jej vyčištěný a  uklizený. (24n) A tak se nastěhuje zpět. Kolik slibných začátků bylo takhle zmařeno. Psychologové a sociální pracovníci by mohli vyprávět o zamotaných životech, stále se do kolečka točících obdobích vzestupu a pádu. I my jako společnost jsme si prožili odchod nečistého komunistického ducha třídního boje, ale s novou náplní to příliš nedopadlo. Můžeme se divit, že se vrátilo sobecké podvodnictví a s ním mentalita „po nás potopa“? Vždyť dům byl vyčištěný a uklizený.

Ježíš upozorňuje: Dejte si záležet  na náplni života, aby se vítězství nezvrhlo v porážku. Místo nečistoty nastolte čistotu, místo nespravedlnosti spravedlnost, místo nelásky lásku. Teď se sebou něco dělejte. Teď utvářejte svou budoucnost. Minulost vás nemá v hrsti. V své ruce vás má  Pán Bůh. Znovu opakuji: Ježíš není škarohlíd. Je optimista. Dobrou příležitost lze dobře využít. Je možné nečistého ducha a všechny špinavé ozvěny z minulosti nevpustit zpátky do života. Proto Kristus vyhlašuje blahoslavenství: „Blaze těm, kdo slyší Boží slovo a zachovávají je.“ Od Boha přichází šance na dobrou budoucnost, Bůh otvírá cestu do svého království. Proto blaze těm, kdo své myšlenky, slova a činy utvářejí podle Božích rad a směrovek. Ty jsou pro přítomnost mnohem, mnohem významnější nežli dávná skutečnost, kdo nás porodil a odkojil.

Sestry a bratři, v dnešním žalmu se zpívá: Stále upírám své oči k Hospodinu, on vyprostí ze sítě mé nohy. (Ž 25,15) Žalmista i Pán Ježíš smýšlejí stejně – kdo ve svém životě bere ohledy na Boha, kdo hledí na Boží cestu, kdo se orientuje podle Boha a jeho slov, ten je zachráněn z nástrah minulosti i smrti. Blaze nám, když slovo Boží slyšíme a zachováváme. Amen.

Efezským 1,15-21         25, 610; 435; Svítá 57 +167 ; 446; 183              Filipským 3,12-14

Kázání na 3. neděli v postě, 8. března 2015 

Obraz namaloval Ambrogio Lorenzetti (1290-1348)