Když jsem byl malý, měl jsem vždycky rád vyprávění svých prarodičů. „Babi, prosím, povídej, jaké to bylo, když jsi byla malá,“ loudil jsem znovu a znovu. A vůbec mi nevadilo, když jsem nějaké vyprávění slyšel opakovaně. Vždycky jsem se snažil ještě lépe si představit dávné události. Třeba když na konci války se u dědečka v kovárně ubytovali ruští vojáci. V poledne zašli do chléva, porazili krávu a navařili z ní kotel guláše k večeři pro celý regiment. Babička i po půl století měla slzy v očích. Taková škoda. Rodina se rázem ocitla bez mléka.