Žádná pohádka

1. Královská 17,1-16

Sestry a bratři, jsou v zásadě dvě možnosti, jak číst dnešní biblický příběh o proroku Elijášovi. Za prvé je možno číst jej jako pohádku, jako vybájenou příhodu, ve které se dějí nadpřirozené věci. Prorok řekne „Bude sucho po řadu let“, a je sucho. Bůh řekne „Budou tě živit havrani“, a havrani proroka živí pravidelně ráno a večer. Elijáš chudé vdově řekne „Neboj se nedostatku a navař mi“, a vdova prorokovi navaří a nedostatek se nekoná. Mouka ve džbánu neubude. Tak trochu jako v pohádce „Hrnečku, vař“, ovšem zde spíše „Džbánečku, doplň se“.

Klíče k odemknutí

Matouš 28,16-20

Klíč. Klíč odemyká dveře. Umožňuje přístup tam, kam bychom se jinak nedostali. I v Bibli jsou určité oddíly, které fungují jako klíč. Otevírají další cestu, na níž bychom se bez těch správných klíčů nedostali. Příběh o stvoření světa. Dar desatera přikázání. Kristovo kázání na hoře. Pavlův chvalozpěv lásky v dopise Korintským. Bez těchto biblických vyprávění bychom daleko nedošli. Co by nám z víry zbylo? Být křesťanem bez odpuštění a lásky, být křesťanem bez důvěry k Dárci života, být křesťanem bez poslušnosti vůči Bohu?

O kříži a humoru

1. Korintským 1,18-25

Bohu se zalíbilo ty, kdo věří, spasit bláznovskou zvěstí. Židé žádají zázračná znamení, Řekové vyhledávají moudrost, ale my kážeme Krista ukřižovaného. (21nn) Židé, Řekové, my. Když apoštol mluví o třech různých skupinách, mohlo by se zdát, že lidi škatulkuje. Ten je takový a onen je makový. Šup s nimi do přihrádek, hlavně aby se nepromíchali s námi, kteří s nimi nechceme mít nic společného. Jenže když apoštol Pavel mluví o Židech a o Řecích, nemluví o nikom vzdáleném a cizím. Pavel mluví o sobě. Pavel sám osobně je Žid jako poleno a zároveň je Řek jako poleno.