„Co to má znamenat?“ žasnou a v rozpacích kroutí hlavami náhodní diváci - hukot z nebe, prudký vichr, ohnivé jazyky. A učedníci, ti vystrašení padavkové, teď neohroženě káží o velkých skutcích Božích. „Co to má znamenat?“ - Ano, takto pracuje Duch Hospodinův. Tam, kde už je všechno ztracené, kde už nedoufáme, kde už nám připadá zbytečné i plakat, tam nás Duch svatý učí, jak krátkozraká je naše naděje. Tam nás učí, že Hospodin plní svá zaslíbení. - Tam, kde se bojíme, co bude dál. Kde jsme dávno zlomili hůl. Tam, kde máme pocit, že je vše ztraceno jenom proto, že máme problémy v rodině; v zaměstnání; že jsme staří; tam nás učí Duch svatý, že ne my, ale Hospodin má v rukou budoucnost naši i našich blízkých. – A také tam, kde si myslíme, že si stačíme sami. Tam, kde jsme si všechno skvěle naplánovali a vše šlape jako na drátkách. Kde chceme budoucnost rozvrhnout, vtěsnat do propočtů, statistik a odhadů. Tam, kde jedeme den za dnem ve starých kolejích a nového už nečekáme vůbec nic, tam nás překvapí Duch Boží svou vynalézavostí, fantazií, nápaditostí. - A my se ptáme společně s udivenými jeruzalémskými kolemjdoucími: „Co to má znamenat?“