Nábřeží svobody 2002/3

Ze svých síní zavlažuješ hory, země se sytí ovocem tvého díla. Dáváš růst trávě pro dobytek i rostlinám, aby je pěstoval člověk, a tak si ze země dobýval chléb. Dáváš víno pro radost lidskému srdci, až se tvář leskne víc než olej; chléb dodá lidskému srdci síly. (Ž 104,13-15)
Spolu se žalmistou se radujeme z toho, jak Pán Bůh pečuje o své stvoření. Všemu dává život, všemu obstarává pokrm a nápoj a na nikoho nezapomíná. „Země se sytí ovocem tvého díla.“ Je zřejmé, že bez deště a bez vody je život nemyslitelný. Období sucha nám to vždycky znovu připomenou. To, co nám jindy připadalo jako samozřejmost, je nám pak vzácné - je to dar Boží milosti. Závisíme na tom, zda Bůh dá „růst trávě pro dobytek i rostlinám, aby je pěstoval člověk“. Slyšíme, že i ve světovém měřítku je o vodu trvalá starost. O to více jsme Bohu vděčni, že nám dal obživu zas na jeden rok.

Celý dopis ke stáhnutí níže ve formátu PDF.

Příloha: