Když Abraham kdysi dávno vyrazil ze svého rodného města Ur v Mezopotámii, měl k tomu pádné důvody. Vlastně jenom jeden důvod měl, ale o to pádnější. Abraham uslyšel hlas. Kdesi uvnitř sebe, nejhlouběji, jak jen to jde, uslyšel hlas, ucítil výzvu, povolání, naléhání, kterému nešlo odolat.  „Vyjdi!“ A vyšel. Vypravil se na cestu. Jen na základě toho, co se v něm ozvalo. Abraham však věděl, že to volání, že to pozvání je tak silné a mocné, že mu klidně může říkat Boží hlas. Bůh promlouvá. Sám Bůh jej vybídnul k cestě.  A Abraham poslechl.