Sestry a bratři, zažili jsme úplně novou situaci. Poslední týdny – vlastně skoro již dva měsíce – určoval chod naší společnosti koronavirus a s ním spojená opatření. Byl to a pořád to je hluboký zásah do našeho života, včetně života církevního. Stalo se něco nepředstavitelného. Jeden můj německý kolega si povzdechl. „Máme u nás kostel ještě z předreformační doby. Každý rok se v něm konaly velikonoční bohoslužby – i za války a hladu. Letos poprvé po šesti stech letech byl kostel na velikonoce prázdný.“ Jeden obrázek z mnoha. Úplně nová situace, neznámá, neozkoušená, syrová.