Tolik bylo dní k utrácení sil a k ztrátě dechu tolik bylo chvil, můžeme si povzdechnout s básníkem. Sestry a bratři, kdo z nás spočte všechny ty okamžiky, kdy nám čas protekl mezi prsty? Bylo nám dopřáno žít, až doposud jsou k našim životům přidávány nové hodiny a dny, a co my s nimi děláme? Ztrácíme síly při zbytečných činnostech, ztrácíme dech v nesmyslných zápasech. Anebo síly a dech ztrácíme v potřebných zápasech, ale raději bychom svou pozornost přece jenom věnovali něčemu úplně jinému.

Sestry a bratři, Pán Ježíš mluví o budoucnosti. Nás lidi odedávna zajímá otázka, co se bude dít. Toužíme nakouknout za oponu zahalující budoucí čas. Co bude zítra, co za měsíc, co bude za rok? Snažíme se rozpoznat, co nás čeká v nadcházející době. Občas naše myšlenky zamíří ještě dál. Zamíří kamsi za obzor našich dnů. Co se bude dít úplně na konci? Až skončí náš život, až pomine země i nebe, až se dovrší čas vyměřený tomuto světu – co bude potom? Co přetrvá? Jak se zhodnotí lidské snažení – dostane se nám odměny anebo vše bude zmařeno?