Příspěvky chronologicky

2024 (15) | 2023 (45) | 2022 (69) | 2021 (76) | 2020 (74) | 2019 (88) | 2018 (95) | 2017 (33) | 2016 (79) | 2015 (85) | 2014 (128) | 2013 (58) | 2012 (9) | 2011 (9) | 2010 (1) | 2009 (3) | 2008 (3) | 2007 (4) | 2006 (4) | 2005 (4) | 2004 (4) | 2003 (3) | 2002 (4) | 2001 (4)

Nábřeží svobody 2012/1

Tato zvláštní scéna se ode-hrává v předvelikonoční době. Ježíš se přiblížil k Jeruzalému, který byl na svátky plný poutníků. Mnozí přítomní venkované znali ze svých domovů nazaretského Ježíše lépe nežli obyvatelé hlavního města. Věděli, že od něj lze čekat pomoc v nouzi i povzbudivé slovo v čase tísně. Takového vladaře si přáli a tak mu při příjezdu uspo-řádali slavnostní uvítání. Jako kdyby přijížděl samotný král. Dů-stojného koně neměli, vystačili si s oslíkem. Samozřejmě – radostný jásot v ulicích nestačí, aby se z ob-líbeného kazatele stal skutečný panovník.

Rodinné bohoslužby (listopad 2011)

Rodinné bohoslužby byly zpestřeny hrou na zvonky. Rodinné bohoslužby byly zpestřeny hrou na zvonky. Rodinné bohoslužby byly zpestřeny hrou na zvonky. Rodinné bohoslužby byly zpestřeny hrou na zvonky. Rodinné bohoslužby byly zpestřeny hrou na zvonky. Rodinné bohoslužby byly zpestřeny hrou na zvonky.
Rodinné bohoslužby byly zpestřeny hrou na zvonky. Rodinné bohoslužby byly zpestřeny hrou na zvonky. Rodinné bohoslužby byly zpestřeny hrou na zvonky. Rodinné bohoslužby byly zpestřeny hrou na zvonky.

Nábřeží svobody 2011/3

Snad žádné jiné roční období neukazuje proměnu časů tak nápadně jako podzim. Stromy takřka ze dne na den ztrácejí své listí a rázem je jasné, že nastává úplně jiný čas. Nelze říci, že přicházející čas je horší či lepší nežli čas předešlý. Prostě je jiný a už nastal jeho okamžik.
Král Šalomoun, pisatel biblické knihy Kazatel, rozjímal o střídání časů. Sestavil čtrnáct dvojic protikladných údobí, která nás v průběhu života obvykle zastihnou. Čas rození i umírání, čas truchlit i jásat, čas mlčet i mluvit, čas boje i pokoje. Tak to na světě chodí a je zbytečné se proti tomu bouřit.

Nábřeží svobody 2011/2

Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout. Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorného srdce: a naleznete odpočinutí svým duším. Vždyť mé jho netlačí a břemeno netíží.
Evangelium podle Matouše 11, 28-30

Hořící keř

  • Exodus 3, 1-14

Mojžíš pase ovce a přitom se svými stády narazí na hořící keř. A Mojžíš stojí před hořícím keřem a velice se diví. Copak je to za zvláštní oheň, že keř nespálí?

Na nebi i na zemi i na vodě

  • Matouš 14,22-33

            V dnešním příběhu slyšíme o rozchodu. Cesty Pána Ježíše a cesty učedníků se rozdělily. Hned nato přiměl Ježíš učedníky, aby vstoupili na loď a jeli před ním na druhý břeh, než propustí zástupy. (22) Je zvláštní číst, že Kristus odchází, že opouští společenství přátel. Já osobně jsem s rodinou v minulých dnech velice intenyivně prožíval odchod y mého dřívějšího sboru. Snad každý z nás cítíme rozpaky a připadáme si nemístně při loučení, když je na odchodu někdo,  s kým je nám dobře a koho máme rádi. Koho jsme si dosud neužili.

Nábřeží svobody 2010/1

Kde je království Boží? A máme s ním bezvízový styk? Jestliže je nám řečeno v Matoušově evangeliu: „Hledejte nejprv království Božího...“, pak bychom to měli vědět. Tak kde? Alespoň jedno je jasné: to království Boží, o němž je tu řeč, není někde v záhrobí, až po smrti. Na tom bible trvá: je mezi živými, a v Lukášově evangeliu 17,29 Ježíš upřesňuje,  „Království Boží jestiť mezi vámi.“

Nábřeží svobody 2009/1

Kdo je Bůh? Dovolte, ale nezdá se vám, že je to poněkud drzá otázka? Co kdyby vás z ničeho nic někdo zastavil na ulici a domáhal se: „Kdo jste vy?“ Nemá Bůh alespoň stejné právo na soukromí, jaké si přičítáme my, lidé?

Nábřeží svobody 2008/3

Podzimní modlitba
Bože, kol tvých dávných zdí má duše chodí sirá,
patří toužebně a nikdo, nikdo neotvírá,
neotvírá oken, neotvírá dveří.
Zlaty, teply jsou tvé stany, ale zde se záhy zšeří,
a v mé duši záření již chladne, pohasíná,
k svému Světlu pusť ji, smutní sina
a bojí se zimy...

Nábřeží svobody 2008/2

Jak vypadá typický křesťan? Jaký je? Je starý, nebo mladý? Je vyučený, středoškolák, nebo má vysokou školu? Je křesťan citlivý introvert nebo extrovertní pragmatik? Je to naivka, který věří všemu, nebo racionální člověk, jenž si klade otázky?
Mnozí, s nimiž se setkávám a kteří nepatří do církve, jsou přesvědčeni, že přesně vědí, jak typický křesťan vypadá a jaká je církev. Mají určitý pevný obraz, jakousi škatulku, kterou si vytvořili nebo převzali od druhých. A čím méně křesťanů skutečně zblízka znají, tím snáze se jim tyto obrazy a škatulky vytvářejí.

Nábřeží svobody 2008/1

„Jedna prázdná stránka mne pobízí dodat něco o nejdůleţitějším uţívání Kristova pravidla – to jest, aby se člověk spokojil ne s několika málo nebo s jednou z vnějších hodnot, ale SE SEBOU SAMÝM, se svými vnitřními hodnotami, o které ho nelze připravit. O tom řekl Kristus: Co prospěje člověku, když získá celý svět, ale ztratí sebe sama? (Lukáš 9,25) A naopak: Co mu škodí, když ztratí všechno, ale sama sebe získá? Nic; má-li sebe, má vše.

Kostel a okolí

V roce 2007 jsme oslavili sedmdesátileté výročí otevření chrámu Páně. Úmysl postavit vlastní kostel pochází již z roku 1905, kdy byl zakoupen pozemek za Synským rybníkem. Teprve ve třicátých letech se tento úmysl začal realizovat. Při sborovém shromáždění dne 7. dubna 1935 bylo jednomyslně usneseno vystavět kostel. Podle náčrtků Bohumíra Kozáka, předního českého funkcionalistického architekta, zhotovil plány místní stavitel Josef Mach, kterému byla také celá stavba zadána. Se stavbou se započalo v létě 1936 (základní kámen položen 6. července) a kostel byl ještě toho roku pokryt střechou.

Nábřeží svobody 2007/3

Pán Ježíš říká „Já jsem vás postavil, abyste šli.“ Ne abychom prožívali nějakou náladu, vytržení, ale abychom šli, pochodovali podle jeho pokynů vpřed. Nikdo si nesmí myslet, že to bylo řečeno jen jeho tehdejším učedníkům. Platí to i dnes nám. Kdybychom nevztáhli tato i jiná slova na sebe, stala by se nám Bible pohádkou nebo kouskem historie. Na to ji nemáme. Písma k nám mluví a my máme z toho vyvodit určité důsledky. Tím, že nás Ježíš vyvoluje ke slyšení svého slova, jsme voláni do práce. Každý máme nějaké obdarování, schopnosti i možnosti, a žeň je stále hojnější a dělníků málo.

Nábřeží svobody 2007/2

Čemu vlastně věříme? Jaký je skutečný význam pojmů, které stále znovu v církvi užíváme? Známe je natolik důvěrně, že už o nich ani nepřemýšlíme; proto je také nedokážeme vysvětlit těm, kteří se nás ptají...
Ale vedle zvědavých jsou tu i bolestné otázky, které člověk vyslovuje v mezních situacích; tehdy netouží tolik po informacích, ale spíš po pochopení smyslu utrpení, svého i těch druhých. Proč se zlé věci stávají hodným lidem? Lidský život s bolestí, nemocí a smrtí už sám o sobě je otázkou nejtěžší...

Stránky