Hlavním problémem v dnešním příběhu je bezpochyby jed. Kdyby nebylo jedu, celá zápletka by se prostě neuskutečnila. Zde není o čem diskutovat. Nicméně lze hloubat, ubírat se v myšlenkách oklikami a ptát se, odkud ten jed vlastně pochází. Odkud se vzal? Rychlá odpověď zní: jed se do lidí dostal skrze hadí uštknutí. Opravdu? Opravdu jsou původcem jedu hadi?

Lid propadl na cestě malomyslnosti a mluvil proti Bohu a proti Mojžíšovi: „Proč jste nás vyvedli z Egypta? Abyste nás na poušti umořili? Vždyť tu není chléb ani voda! Tato nuzná strava se nám už protiví.“ (4n) Vidíte, lidé jsou otráveni ještě dříve, než se na scénu dostaví hadi. Ten jed už tam byl i bez hadů. Ten jed lidé měli v sobě. Takže zopakuji svou úvodní otázku: Odkud se jed vzal? A odpovím. V první řadě pochází jed z lidského srdce, teprve až pak z hadích žláz. Tak tomu je: Hlavními producenty jedu jsme my sami. Dobře přeci znáte situace, kdy někdo jenom pár hloupými slovy dokáže otrávit náladu všem lidem okolo. A což teprve, když taková slova škodolibec vypouští z úst opakovaně, cíleně a dává si záležet na tom, aby se druzí náhodou necítili lépe než on. „Já jsem otrávený, tak i vy buďte otrávení.“

Bohužel my nepotřebujeme hady, abychom byli otráveni. Vystačíme si s lidským jedem. Jistě jste v uplynulém týdnu slyšeli mnoho laskavých a pěkných slov. Což je jenom dobře a přeji vám je. Ale kolik jste vedle nich slyšeli jedovatých slov, slov pronesených v zášti se záměrem navodit mizernou náladu? Ponuré řeči o tom, jak se máme špatně a kdo za co může, informační kanály, jimiž se jako smradlavou stokou valí pomluvy, hejty, obviňování. A běda, pokud se takový styl řeči objeví ve vašich nejbližších vztazích. Jak se projevujeme navenek, vypovídá o našem nitru. Otravnými řečmi otravujeme život nejen svým bližním, ale i sami sobě. Ježíš vystihl rozsah otravy stručně a velmi přesně: Čím srdce přetéká, to ústa mluví. (Mt 12,34) Člověče nemysli si, že když kolem sebe slovy a činy budeš rozlévat jed, tvoje srdce zůstane jedu uchráněno. Naopak, srdce je zdrojem tvých projevů. Z něj proudí otrávenost, která na povrch vytéká ze tvých slov.

Zpátky k Izraelcům na poušť. Očividně jsou otráveni. Jejich špatnou náladu lze pochopit. Měli dost dlouhého putování pouští. Už chtěli být doma, ve své zemi, v klidu se usadit a nežít ve stresu z nezajištěnosti. Poušť je obrazem našeho životního putování, jež také mnohdy vede nehostinnými pustinami, kde se nelze usadit. Izraelci jsou rozmrzelí, neboť jsou už sice blízko domovu, ale nemohou jít přímo. Z hory Hóru táhli dál cestou k Rákosovému moři, aby obešli edómskou zemi. (4) Do cesty se nám stavějí různé překážky. Chtěli bychom se ke kýženému cíli dostat rychleji, příměji, ale nejde to. Narážíme. Naše plány a sny narážejí na realitu. Svět nefunguje tak, jak jsme si vysnili. Od nespokojenosti je jenom krůček k otrávenosti, k jedu v srdci a k otravným slovům. Nadávat těm, které jsme před časem ochotně následovali. Nadávat Bohu, že se naše přání neplní.

Mluvili proti Bohu a proti Mojžíšovi: „Proč jste nás vyvedli z Egypta? Abyste nás na poušti umořili? Vždyť tu není chléb ani voda! Tato nuzná strava se nám už protiví.“ Co jim vlastně vadí? Že mají co jíst? Že už nejsou otroky? Že je nepronásleduje nepřátelské vojsko? Že žijí v míru a kráčejí cestou k zaslíbené zemi? Co jim vadí? Nic jim není recht. Oni jsou unaveni dostatkem, jsou unaveni svobodou. A tak si stěžují. „Proč jste nás vyvedli z Egypta? Nuzná strava se nám už protiví.“ Malují si dřívějšek na růžovo a lžou. Egypt je skvělá země, tedy pokud si odmyslíte otroctví. To oni právě dělají

Ach, jak mi to připomíná naši dobu a naši společnost. Otrávené hlasy, kterým není nic recht. A přitom co nám schází? Jsme unaveni dostatkem. Jsme unaveni svobodou a tak leckdo nadává na poměry. Uchyluje se k alternativním pravdám a očerňuje lidi upřímné a poctivé. Naváží se do lidí solidárních či na opačném konci do lidí potřebných a slabých. „Kvůli nim se nám těžce žije.“ Lži zabalené do zhrzenosti. Báje o to, jak by to byl lepší, kdyby blablabla. Ano, Rusko je skvělá země, tedy pokud si odmyslíte diktaturu a válku, kterou vede. Kéž bychom uměli vzdorovat jedovatým řečem, kéž bychom uměli najít protijed na výlevy otrávených srdcí.

Dva roky uplynuly od počátku invaze Rusáků na Ukrajinu. Pro mne osobně znamená setkání s válečnými uprchlíky jeden z nejsilnějších životních okamžiků jako je svatba, narození dětí, pobyt ve Skotsku a podobně. Momenty, které vám promění pohled na svět. Když předloni začátkem března začali ve velkém přijíždět běženci, ve vlacích a na nádražích se mnohokrát naskytl pohled, na jaký nezapomenu. Žena jednou rukou drží malé dítě a v druhé ruce má naditou igelitku. Veškerý život se jí smrskl na tohle minimum. Výjev, jaký proměňuje pohled na svět. Co nám vlastně schází? Máme co jíst, žijeme v bezpečí. Střechu nad hlavou vám nikdo nerozstřílel. Já si uprostřed dostatku a svobody nebudu stěžovat na mizerný život. Tenhle jed si do srdce nalít nenechám.

Dávní Izraelci dali na poušti průchod své otrávenosti. Jed z jejich srdce probublal na povrch. I poslal Hospodin na lid palčivé hady, ti lid štípali. (6) Otrávení lidé s jedem v srdci jsou drsně konfrontováni s přírodním hadím jedem. Snad se jejich pohled promění. Snad si lépe uspořádají měřítka toho, co je vlastně problém. A opravdu dojde k obratu. Zatímco si prve vylévali zlost na Mojžíšovi a na Pánu Bohu, teď konečně jsou schopni nahlédnout vlastní chyby. Lid přišel k Mojžíšovi a přiznával: „Zhřešili jsme proti Hospodinu i proti tobě.“ (7) Litují svého hazardu s jedem.

Léčebným prostředkem proti hadům se stane – had. Mojžíš udělal bronzového hada a připevnil ho na žerď. Jestliže někoho uštkl had a on pohlédl na hada bronzového, zůstal na živu. (9) Bibličtí vykladači se dohadují, jaké náboženské představy přesně jsou spojeny s hadem a s jeho soškou umístěnou na tyči. A proč ho mají mít otrávení jednotlivci na očích Já se domnívám, že se jedná o to, k čemu člověk upíná svůj pohled. Abychom si uvědomili, jaké jsou skutečné problémy. Kde je život opravdu v ohrožení. Takový pohled nás zachrání od otrávenosti.

V evangeliu Ježíš sám sebe na kříži přirovnává k starodávné soše hada. Jako Mojžíš vyvýšil hada na poušti, tak musí být vyvýšen Syn člověka, aby každý, kdo v něho věří, měl život věčný. (J 3,14n) Vidět, jak vypadají opravdové problémy. Lidská bída a utrpení jsou problém, nikoli moje nesplněné sny. Provozovat samootravu vlastním jedem je trapné v porovnání s hlubokým trápením, kdy se rozhoduje o životě a smrti. Kristus hlásá: když se rozhoduje o životě a smrti, tehdy neztraťte ze zřetele, že u díla je Bůh se svou pomocí a vzkříšením. Amen

Jan 3,14-21                161; S 234; 707; 648; 510; Čtyřicet dnů, 416

Kázání v 2. neděli v postě, 25. února 2024.