Mám pro vás Jobovu zvěst, sestry a bratři. Nelekejte se. Jobova zvěst neboli v běžné řeči jobovka označuje obvykle nějakou katastrofickou právu. Informaci o pohromě osobní, společenské, hospodářské, přírodní. Něco se pokazilo. Něco se nesmírně pokazilo. Jobova zvěst. Mám pro vás Jobovu zvěst, která ovšem ve výsledku není katastrofická. Po dnešním kázání budete vědět, že existují dva druhy Jobových zvěstí – ony známé zvěsti o pohromách, a za druhé Jobovy zvěsti dobré, nadějné, ba dokonce vánoční, by se dalo říci.

Na vánočních svátcích je pěkné, že nabízejí radost bez předběžných podmínek. Prostě: Chceš se radovat, tak se raduj. Radostná zpráva je určena všem. Nevybírá si. V betlémské noci andělský posel oznamuje vystrašeným pastýřům: „Hle, zvěstuji vám velikou radost, která bude pro všechen lid.“ (10) Pro všechen lid! Napadá vás nějaká jiná věc, která by byla tak zeširoka, všeobecně, všeobjímajícně  zaměřena na všechny? Vždyť ani daně neplatí všichni.

Když si na výletě udělám přestávku, rád sleduji pohyb oblaků na nebi. Fascinuje mne množství různých tvarů, které se stále mění. Žasnu, jak se kilometry daleko atmosféře tyčí výše nežli Mount Everest. Mraky podněcuji mou fantazii: objevuji bizarní zvířata, obry a příšery. Spolu s nimi vyrážím na pomyslnou cestu do jejich světa.

Věřím svatou církev obecnou, společenství svatých říkáme v apoštolském vyznání víry.  Vyznání víry nám slouží jako – vyznání víry. Nebývá předmětem statis-tických výzkumů. Třebaže se v jedné písničce zpívá, že „statistika nuda je, má však cenné údaje,“ předložím vám nyní svůj malý statistický objev, který mně samotnému připadá velmi zajímavý. Nenudný. Jedná se o můj osobní objev, u žádného teologa jsem ho nenašel, tak jsem na něj tak trochu hrdý. Před časem mne překvapilo, které slovo se v apoštolském vyznání vyskytuje nejčastěji. Tipnete si?