Kázání

Náš dlouhý příběh a Boží Trojice

  • 2. Korintským 13,13

Jak dlouhý musí být příběh, aby mu bylo rozumět? Chápete, co myslím, sestry a bratři? Jak dlouhé musí být nějaké vyprávění, nějaké sdělení, aby z něj vyplynulo jasné poselství? Na délku příběhu se ptám. Třeba reklamní šot v televizi či na internetu si vystačí s několika sekundami. (Reklamní čas bývá drahý…)  A přeci se v těch několika málo sekundách rozvine určitá zápletka, která vyústí v informaci o výrobku či značce. Často se užívá vtip, nadsázka, překvapení. Geniální mágové z reklamních agentur jsou patřičně placeni za to, aby ve zkratce, v mikropříběhu sdělili co nejvíce.

O dvou omylech

  • Genesis 11,1-9

Sestry a bratři, dnešní svatodušní kázání bude kázáním o dvou omylech. O jednom omylu mém, omylu celkem malém, a o jednom omylu cizím, omylu vcelku velikém. Zametu si nejdříve před vlastním prahem a začnu od sebe s uváděním omylů na pravou míru.

Jak? Ke komu? Proč? - Ale hlavně: Ke komu?

  • Exodus 32,7-14

Dnešní neděle, pátá po velikonocích, dostala v latině jméno Rogate. Což se někdy překládá jako „Modlete se“, ale přesnější znění je „Proste“, „Žádejte“, „Požadujte“. A kdybychom chtěli překlad ještě více přibarvit, pak bychom mohli slovo Rogate převést do češtiny jako „Škemrejte“, „Pochtívejte“, „Žadoňte“. Uznávám, že takový emoční náboj se pro důstojné označení neděle ne zrovna hodí. Ale neměly by aspoň občas všechny ty zábrany, které máme vůči Bohu, neměly by alespoň někdy naše zábrany jít stranou a uvolnit místo všemu, co máme na srdci.

Nová píseň

  • Lukáš 19,37-40

Víte, kolik existuje vtipů? Dokážete odhadnout jejich počet? Pět tisíc? 20 tisíc? 500 000? Milión? Kolik existuje vtipů? Divná otázka. Kdo by vtipy počítal? Jejich počet přeci není konečný. Stále znovu a znovu se rodí vtipy nové, čerstvé, neotřelé. Právě nové vtipy nás zajímají a rozesmívají. Nové vyjádření, nové obrazy, nová nečekaná spojení v nás působí. Staré vtipy zdaleka takový účinek nemají, ty dovedou působit jinak.

Proud života

  • Jan 15,1-8

Když teď na jaře uříznete třebas jenom maličký proutek z vinné révy, velmi rychle se v místě řezu objeví míza. A to v takovém množství, že začne kapat jako voda. Podobné je to i u jiných keřů a stromů. (Možná si vzpomenete, že když jsme před sedmi lety v zimě pokáceli břízu u kostela, na jaře pařez ronil a plakal tolik, že se kolem něj tvořila kaluž.) Pán Ježíš ze svého prostředí dobře znal vinice i ten podivný úkaz, kdy se uvnitř ve dřevě rozproudí doslova životodárné potoky. Skryt před lidskými zraky rozlévá se život až do samotných konečků větví. Ratolesti rostou a přinášejí plody.

Dobrý pastýř

Mozaika z 5. století
  • Jan 10,11-16

Podívejte se kolem sebe. Co vidíte? Kostel, lidi, lavice, zpěvníky. Dlouhý je výčet všeho, co máme před očima. Podívejte se kolem sebe. Co nevidíte? Nevidíte vzduch, nevidíte vzpomínky, které v sobě máme. Nevidíte slova, která vám říkám. Nevidíte chemické prvky, z nichž jsou poskládány věci kolem. Dlouhý je výčet všeho, co očima vidět nemůžeme.

Co se velikonocemi změnilo?

  • Jan 20,19-29

Sestry a bratři, pro letošní jaro jsem ke kázání zvolil biblické oddíly, které kdysi dávno byly vybrány, aby z různých stran osvětlily slavnou dobu po Kristově vzkříšení. Kdy k výběru textů došlo, nevíme. Kdo texty vybíral, nevíme. Jaký způsobem byly jednotlivé texty přiřazeny k sobě, nevíme. Co nám sdělují, také zatím nevíme. Ale zjistíme to. K významu se můžeme postupně dobrat. Proto společně nasloucháme čtení Písma. Pro každou z šesti nedělí před sebou máme jakoby dílky ze skládačky. To my nyní dáváme dohromady celkový obraz. My se s pomocí svatého Ducha věnujeme biblické skládance.

Velikonoční šepot

  • Lukáš 24,1-10

Vlastně ti andělé u hrobu ženám zas až tak moc neřekli. Ráno po sobotě chtěly ženy dokončit pohřební obřady, které musely být v pátek večer narychlo přerušeny kvůli začínajícímu svátku. Aby se učinilo zvyklostem za dost, potřebují ženy dvojí. Olej a mrtvé tělo. Olej si opatřily snadno v obchodě a tělo na ně mělo od předvčerejška čekat v hrobě. Ovšem žádné pohřební mazání se nekoná, neboť mrtvé tělo je pryč. A ženy slyší to nejnepravděpodobnější zdůvodnění Ježíšovy nepřítomnosti. Není zde, byl vzkříšen.

Petrovo zapření (5 x o vině: PETR)

  • Lukáš 22,54-62

Petrovo zapření. Vcelku známý příběh. Než kohout ráno zakokrhá, Petr stihne třikrát zapřít svého Mistra. Hořká noc. Proti Kristu se obrátili nejen jeho nepřátelé, ale i jeho přátelé. Jidáš jej zradil, Petr se jej zřekl. Jak se během pár hodin může situace zcela otočit. Ještě včera večer Ježíš stoloval spolu se všemi svými učedníky. A teď jsou učedníci pryč. Jako v přísloví: Budou-li bít pastýře, ovce se rozutečou. Jenom Petr zůstává na dohled.  Mezi ním a Ježíšem jako kdyby fungoval zvláště silný magnetismus. Od samého začátku je Petr jakoby na krok před ostatními učedníky.

Do člověka nevidíš (5 x o vině: JIDÁŠ)

  • Jan 12,1-8

Jidáš je nešťastná postava. Co všechno se v něm odehrálo? Jak v něm dobro zápasilo se zlem? Jak v něm dobro dospělo ke zlému řešení? Do člověka nevidíme. Jidáš je nešťastná postava. A přece by bez něj naše velikonoce nevypadaly tak, jak vypadají. Jidáš vykonal špinavou práci. Umožnil Ježíšovo zatčení. Svou zradou zapříčinil Kristovu velkopáteční smrt a vzato kolem a kolem se tak zasloužil i o nedělní vzkříšení. Ale to už je hodně překombinovaná úvaha.

Stránky

Přihlásit se k odběru Kázání