Je čas rozeníi čas umírání, čas sázet i čas trahat. (2)
„A k čemu to teda je sázet, když se to nakonec stejně vytrhá?!”
„K čemu vstávat, když jdeš večer spát?”
„Jak to myslíš?”
„Vždyť to přece není jen o probouzení a usínání. Život není jenom narození a smrt, sázení a trhání. Mysli taky na to, co je mezi tím.”
„Je pravda, že taková jabloň toho před vytržením docela dost stihne. Třeba dost jablek. A na naší zahradu vrhá moc fajn stín!”
„A nejenom to - i to vlnění ve větru zní jako docela hezký prožití dne, nemyslíš?”
