Umíte se škrábat? Ano, takovou otázku vám kladu: umíte se drbat, škrábat? Anebo se zeptám obráceně: je zde snad někdo, kdo se škrábat neumí? Aha. A kdo vás to naučil? Probírá se snad drbání ve škole? „Mami, dnes jsem dostal ze škrábání jedničku!“ Nikdo jsme se drbat neučili a přitom se všichni umíme drbat. Zajímavé. Sami od sebe jsme se to naučili. Když nás to někde svědí a svrbí či pálí tak se prostě škrábeme a drbeme, všelijak se třeme a dřeme.

Mám rád bohoslužby a rád chodím do kostela. Dokonce rád chodím do kostelů a modliteben jiných církví, abych uviděl, jak vypadají jejich slavnostní shromáždění. Mám rád bohoslužby, protože jsou jedinečnou skládankou složenou z hudby, slov a ticha. My zde rozličnými způsoby vyjadřujeme svou tíseň, svou naději, svoji radost. Hledáme ten nejlepší, nejpřiléhavější jazyk, jak mluvit o Bohu a o sobě a o našem světě.  Také hledáme správné výrazivo pro svoje tělo: kdy vstát, kdy se sklonit, kdy vykročit a jít ke stolu, kdy zaměstnat ruce a podat je k pozdravu či sáhnout do peněženky.

Proč jsme tady I.

.

Proč jsme dnes tady? Pro co jsme si přišli do kostela? Co nás přimělo k tomu, abychom v nedělním ránu časně vstali a vypravili se do prochladlé budovy? Jistě, lze odpovědět některou z obvyklých odpovědí, více či méně zbožně zabarvených. Světíme zde neděli jakožto den odpočinku. Scházíme se jako křesťanská církev, abychom pospolu naslouchali slovům Písma Svatého, abychom se v modlitbě svěřili Pánu Bohu a také abychom se sdíleli ve společenství. (Buchty při kávě a čaji vůbec nejsou marné.)

            Milé sestry a milí bratři, pohleďte, koho si Bůh povolává! Není mezi námi, milí přátelé, mnoho moudrých podle lidského soudu, ani mnoho mocných, ani mnoho urozených. To je pravda, viďte, a ani nás to asi neurazí, že?!

O pastýřích víme akorát, že ve své práci měli noční směny. A v té krajině byli pastýři pod širým nebem a v noci se střídali v hlídkách u svého stáda. (8) To je tak všechno, co se dovídáme o životních podmínkách pastýřů. Neznáme jejich rodiny. Nemáme představu, jak byli placeni, zda dobře či bíd-ně. (Já se ohledně pastýřské mzdy kloním k druhé možnosti.) Rovněž netušíme, jakou měli pastýři náladu. Co prostě dlouhodobě prožívali. Byli naladěni na život? Byli v souladu se světem, s dobou, se společností? Anebo byli rozladěni?

Na nevelkém ostrově Pathmos pobývá zasloužilý církevní pracovník Jan. Kdysi žil na pevnině a pohyboval se různými městy a městečky. Nikoli jako turista, nýbrž jako kazatel evangelia. Už bylo řečeno, církev byla tenkrát mladá. Stáří jednotlivých sborů se počítalo sotva na pár desetiletí. Ve sborech ještě žili lidé, kteří je zakládali. Ti, kteří zakusili počáteční nadšení, když do jejich kraje dorazila dobrá zpráva o Kristu, který porazil smrt. Doufali v příchod Božího království, že už brzo nastane obnova světa skrze pravdu a lásku.

Kdo by neznal krále Davida? David byl velký a slavný král. Čím se proslavil nejvíce? Opět známý příběh. David se otočí, prakem zatočí. Když začínáš, no tak tu máš. A jakej byl Goliáš! A je známo, že obr nebyl jediným nepřítelem, kterého David porazil. Těch nepřátel byly tisíce, snad i desetitisíce. Jen kolik písniček se zpívalo o Davidových mocných činech. Žádný div, že se z něj stal král. Mocný a uznávaný král. Byl to právě David, kdo Izraelce získal Jeruzalém a učinil z něj hlavní město.