Příspěvky chronologicky

2024 (12) | 2023 (45) | 2022 (69) | 2021 (76) | 2020 (74) | 2019 (88) | 2018 (95) | 2017 (33) | 2016 (79) | 2015 (85) | 2014 (128) | 2013 (58) | 2012 (9) | 2011 (9) | 2010 (1) | 2009 (3) | 2008 (3) | 2007 (4) | 2006 (4) | 2005 (4) | 2004 (4) | 2003 (3) | 2002 (4) | 2001 (4)

Z lásky se stát pastýřem

Vzkříšený pověřuje Petra - sousoší v galilejské vsi Tabgha
  • 1. Petrova 5,1-4

Když chcete pochopit určitého člověka, měli byste alespoň trochu chápat jeho minulost. Sestry a bratři, neprozrazuji vám žádné tajemství, když hledám pojítko mezi současnými slovy a skutky člověka a mezi tím, co dotyčný člověk prožil dříve. Věru jednoduché pravidlo: minulost otevírá dveře k pocho-pení přítomnosti. Nejinak je tomu i v případě apoštola Petra. Než se zahloubáme do poselství, které nám předává ve svém dopise, nahlédněme do předchozího Petrova života. Zmíním několik mezníků.

Pán Ježíš, ten porazil smrti moc

  • Jozue 6,1-5

Jsou velikonoce a na počátku velikonoc byl prázdný hrob. Jak známo, ke hrobu se jako první dostavily ženy (nikoli učedníci) a zjistily, že hrob je prázdný. Byly překvapené, užasly a nedovedly si vysvětlit, co se stalo. Proč je kámen od hrobu odvalen? Kam se poděl Ježíš? Ukradl někdo jeho mrtvé tělo? Každý rok čteme z evangelia velikonoční vyprávění o tom, že se ženy polekaly, když se zmateně rozhlížely kolem prázdného hrobu. Přišel za nimi posel (nebo pár poslů), aby jim oznámil, že Ježíš byl vzkříšen.

Velkopáteční úžas

  • Izajáš 53,1-9

           Když nastal velký pátek, dvakrát užasli Ježíšovi učedníci. Poprvé užasli hrůzou. Polil je mráz, když se stali svědky Ježíšova konce. Vlastně se to všechno semlelo strašně rychle. Večer ještě spolu pojedli slavnostně pečeného beránka. Lámali chléb a pili víno. Zpívali společně. A pak – noční modlitba k smrti vyděšeného Krista, který tuší, co přijde. A pak příchod ozbrojenců, jimž Jidáš polibkem naznačí, koho mají zatknout. A pak jeden výslech, druhý výslech, mezi nimi oplzlý výsměch stráží, trýznivé násilí vojáků. Odebraný šat, rány, plivance, koruna z trní.

Pikle v zákvětí

  • Jan 12,12-19

Začneme z opačného konce. Je sice květná neděle, kdy se pozornost upíná ke Kristovu vjezdu do Jeruzaléma. Zástupy nachystaly Ježíšovi přivítání jako nějakému králi, ale my se zaměříme na ty, kdo s ratolestmi v ruce Krista nevítali, kdo v něm krále neviděli. Začneme z opačného konce. Od farizejů. Farizeové sobě řekli: „Vidíte, že nic nezmůžete! Celý svět se dal za ním.“ (19)

Abrahamův blázen a kacíř

  • Jan 8,46-59

            Dnešní evangelium je jako skok do vody. Do neklidné vody. Náhle jsme se ocitli ve víru bouřlivého rozhovoru. Vynořili jsme se uprostřed věroučné hádky. Ježíš Nazaretský versus jeho odpůrci. Jedna i druhá strana přímo srší argumenty. Chrlí je na své protivníky. Argumenty se valí jeden přes druhý a jen těžko je lze všechny sledovat. Vře to. Inu polemika, jak má být. Takže – kolem sebe máme rozbouřené vody evangelijního rozhovoru. Mnohé protečou, aniž bychom si jich všimli. Já se nyní pokusím z těchto nepřehledných a hlubokých vod alespoň trochu zachytit a přečerpat do kázání.

Rub a líc podobenství

  • Marek 12,1-12

Každé přirovnání má svůj rub a má svůj líc. Podobně i Ježíšova podobenství mají svou přivrácenou a odvrácenou tvář. Obsahují část, kterou lze domyslet jako výmluvný obraz či příměr. Část, která promlouvá, funguje, osvětluje situaci. To je lícní strana podobenství. A pak je zde ještě rub, druhá část, kterou když začnete domýšlet, začne přirovnání drhnout a skřípat a už tak dobře nefunguje. Existují detaily, které jsou pro obrazný příběh sice nezbytné, ale k původnímu sdělení nepasují. Žádné přirovnání nemůžete brát stoprocentně jako věrný obraz skutečnosti.

Deset protiegyptských sankcí

  • Exodus 5,1-5

Roman chodí rád do hudebky, kde se učí hrát na housle. Je to sice dřina, ale líbí se mu, co všechno na ně lze zahrát.

Roman nechodí rád z hudebky, obzvláště v zimě, když se už stmívá. Cesta vede přes park, kde na lavičkách posedávají party výrostků.

Myšlenky - nemyšlenky

  • Izajáš 55,8-12a

Hlava je pozoruhodné zařízení. Skrývá v sobě mozek, nejtajuplnější, nejsložitější ze všech lidských orgánů. To nejpodivnější se odehrává uvnitř mozku, ale těžko přesně říci kde. Věda dodnes pořádně nepochopila, jak vlastně mozek funguje a jak se v něm rodí myšlenky. Ale rodí se. Zcela určitě. Někdy rozumné, jindy hloupé. S technickou chladnokrevnosti bychom mohli říci, že my lidé jsme stroje na myšlenky. Produkujeme jednu myšlenku za druhou. Bez myšlenek se neobejdeme. Běda tomu, kdo myšlenky trvale nepotřebuje. Rovněž naše bohoslužba je závislá na myšlenkách.

Povolání Matouše

  • Matouš 9,9-13

Co mohl vědět o Ježíšovi chlapík, který celé dny proseděl ve stánku u cesty a vybíral od kolemjdoucích peníze? Co mohl vědět o Ježíšových setkáních s lidmi, kterých se on sám neúčastnil? Seděl v celnici. Měl svoji práci. Svoji dobře placenou práci a taková se jen tak neopouští. Měl jistý příjem, jehož spolehlivost mu druzí mohli závidět. Lidé chodí sem a tam a platí za přechod po mostě, za průchod branou, platí za zboží, které s sebou nesou. Ten chlapík z celnice bídou rozhodně netrpěl.

Nestyda Pavel

  • Římanům 1,14-17

Před očima mi vyvstávají dva výjevy, sestry a bratři. Obě scény vyvolává přečtený úryvek z Pavlova dopisu do Říma. Dva obrazy značně rozdílné, a přesto náramně podobné.

Spánek je Boží

  • Genesis 28,10-19a

1. Špatně postavený kostel

„To by bylo veselé, kdyby byly v kostele místo lavic postele.“ Takhle nějak zpívával kdysi jeden můj spolužák. Nevím, jestli tu písničku zpívá občas i nyní, kdy se z něho stal farář. Když tak posloucháme dnešní čtení z Bible, tak mne napadá, že náš kostel postavili špatně. Jen si vzpomeňte, jak se Jákob setkal s Bohem. On při tom ani nestál, ani neseděl, jak to děláváme my tady. On při tom ležel a spal. Jákob potkal Boha ve spánku.

Bohu na dohled

  • Genesis 16

Sestry a bratři, je to báječný, skvělý příběh pro novoroční kázání. Nezdá se vám? No, vlastně se vám nedivím. Posluchači se už po staletí rozpačitě škrábou na hlavě, když si snaží představit podivný milostný trojúhelník, který zde Bible popisuje. Abraham, jeho žena Sára, její služebná Hagar. No potěš. Rovněž různé církevní tradice východní i západní, starobylé i moderní se téhle kapitole snažně vyhýbají a nezařadily ji do svého rozpisu biblických čtení. Ostatně abych byl upřímný, ani já tuhle příhodu v hodinách náboženství nezmiňuji. Je taková neučesaná, neskladná, pichlavá.

Boží nadílka

  • Koloským 2,3.6-10

Co jste dostali pod stromeček? Něco na sebe nebo pěknou knížku, či snad nový telefon anebo nějakou chutnou poživatinu? K vánocům patří dárky. Obdarovat druhé a sám být obdarován. K vánocům patří dárky a to neodmyslitelně. Vánoce totiž mají dárky takřka ve své genetické výbavě. Ještě v Betlémě přicházejí k narozenému Ježíšovi mudrci od Východu a přinášejí mu vzácné dary: zlato, myrhu a kadidlo. Tedy dávání dárků doprovází vánoce hned od samotného počátku a má tendenci se rozšiřovat, rozpínat. Čím více darů se dá, tím lépe.

Pokoj a mír

  • Lukáš 2,1-14

Zvláštní gratulanti se dostavili k Ježíšovým jeslím. I když označení gratulant tak úplně nesedí. Oni nepřicházejí gratulovat ani dítěti k jeho nultým narozeninám, nepřicházejí gratulovat ani rodičům, kteří jsou nejspíše rozmrzelí kvůli pobytu ve stáji a na nějaké velké oslavy nemají ani pomyšlení. Jsou to zvláštní gratulanti. Už jenom ten jejich tajemně podivný původ: Hned tu bylo s andělem množství nebeských zástupů. (13) Pod tím si lze představit ledasco.

Útěšná poušť

  • Izajáš 40,1-11

Potěšte, potěšte můj lid! (1) Jako kdyby prorok Izajáš mluvil přímo do naší zmatené a mrazivé doby. Ano, my toužíme po útěše, po dobrých slovech, na která je spolehnutí, která vnášejí jasno do spleti problémů a otázek. Toužíme po ujištění, které promluví k srdci, které dodá sílu a odvahu. Toužíme, aby od nás byla odňata úzkost, způsobená šílenstvím mocných, kteří terorizují svět násilím a válkami. To do nebe volající bezpráví. A ke všemu ještě ohrožené stvoření.

Šumařské vánoce

Vánoční koncet amaterských hudebníků z našeho sboru, při němž zaznějí málo známé vánoční písně.

Od 18 hodin, vstup volný.

Stránky