Dnešní evangelium je jako skok do vody. Do neklidné vody. Náhle jsme se ocitli ve víru bouřlivého rozhovoru. Vynořili jsme se uprostřed věroučné hádky. Ježíš Nazaretský versus jeho odpůrci. Jedna i druhá strana přímo srší argumenty. Chrlí je na své protivníky. Argumenty se valí jeden přes druhý a jen těžko je lze všechny sledovat. Vře to. Inu polemika, jak má být. Takže – kolem sebe máme rozbouřené vody evangelijního rozhovoru. Mnohé protečou, aniž bychom si jich všimli. Já se nyní pokusím z těchto nepřehledných a hlubokých vod alespoň trochu zachytit a přečerpat do kázání.

Každé přirovnání má svůj rub a má svůj líc. Podobně i Ježíšova podobenství mají svou přivrácenou a odvrácenou tvář. Obsahují část, kterou lze domyslet jako výmluvný obraz či příměr. Část, která promlouvá, funguje, osvětluje situaci. To je lícní strana podobenství. A pak je zde ještě rub, druhá část, kterou když začnete domýšlet, začne přirovnání drhnout a skřípat a už tak dobře nefunguje. Existují detaily, které jsou pro obrazný příběh sice nezbytné, ale k původnímu sdělení nepasují. Žádné přirovnání nemůžete brát stoprocentně jako věrný obraz skutečnosti.