Začátek září znamená začátek školního roku. Jak se cítíte, když pomyslíte na školu? Nesvírá se vám tak trochu žaludek při pomyšlení na nové úkoly? Prázdninové volno bylo dobré, žádné školní povinnosti, žádné učení. A přece se vás ptám: Naučili jste se o prázdninách něco? Moje otázka nemusí nutně směřovat jenom na děti a mládežníky. Co vy starší – naučili jste se v uplynulých dvou měsících něčemu novému? Osvojili jste si nějakou dovednost nebo načerpali jste nějakou znalost, kterou jste dříve neměli? Schválně vás nechám chvíli potichu přemýšlet. Zkuste si něco vybavit. …

            Bohu buď díky za všechny užitečné i zábavné zkušenosti, jež obo-hacují náš život. Díky za dobré věci, které jsme se naučili a ještě naučíme. Mluvím dnes o učení a budu o něm mluvit hodně. Někdo možná řekne „Proč nás farář otravuje řečmi o učení i v kostele, jako kdyby nestačilo, že zítra začíná škola?!“ Ono totiž učení do kostela i do bohoslužeb patří. Jsme tady spolu bratři a sestry, velcí i malí a sami sebe, to naše společenství nazýváme různě. Říkáme si církev nebo Boží lid nebo evangelický sbor, můžeme mluvit o křesťanském shromáždění, někde se používá označení náboženská obec. Takový je náš slovník. Slova, jaká používáme my.

Ale jaké označení pro sebe používali lidé přímo kolem Ježíše, když kdysi dávno putoval Galilejí? Jaké je nejstarší označení těch, které Kristus kolem sebe shromažďuje? Ježíš vystoupil na horu a tam se posadil – se svými učedníky. (3) Ty řeči o učení v kostele jsem si nevymyslel já. Pocházejí přímo z Bible. Církev – katolická, pravoslavná, evangelická – všechny církve vznikly z prvotního okruhu učedníků. Tak se nazývá ta družina kolem Krista: učedníci. Těch nejbližších bylo dvanáct. Taková malá třída. A potom byly ještě zástupy, stovky a tisíce, které přicházely občas, když byl Ježíš poblíž jejich bydlišti. Ale základní okruh tvořilo dvanáct osob. Znáte něčí jméno? … Žádný z nich by o sobě neřekl „Já jsem evangelík. Já jsem katolík. Já jsem pravoslavný.“ Ale každý rád vyznal „Já jsem učedník“.  Já se učím od Krista.

Start naší víry je spojen s učením. Ježíš jako učitel, my ostatní jako učedníci a učednice. To byl mezi židy běžný způsob v tehdejší době a vlastně je běžný až doposud. Když někdo dokáže poutavě vyprávět o Bohu a o Bibli, přitahuje k sobě pozornost a lidé přicházejí, aby uviděli svůj život v novém světle.  Existuje mnoho různých pohledů na svět, mnoho různých učení o lidském životě. Některé jsou ponuré – „všechno stojí za houby, nikomu nelze věřit, všetci kradnú“. Avšak Ježíš nabízí lidem svoje učení, které je nadějné a radostné. Evangelium – Bůh vás má rád a chce pro vás dobrou budoucnost. Ježíš nás učí důvěřovat. Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorného srdce“ a naleznete odpočinutí svým duším. (Mt 11,29) Úkoly, které nám dává Kristus, člověka neničí, naopak.

Ježíš nás učí důvěřovat Bohu a lidem. Učí nás milovat Boha a bližní. A lidé přicházeli za Kristem kvůli jeho učení. Kristus jim / nám neslibuje uzdravením ani zázraky či jiné světoborné výkony, Kristus nám nedává recept jak zorganizovat společnost ani nám nesvěřuje nehybné hodnoty, které je nutné navěky chránit. Ježíš nás učí otevírat Bibli a ztišit se k modlitbě, učí nás přemýšlet o Bohu, o světě, o mezilidských vztazích. O vztahu k sobě samému.

Start naší víry je spojen s učením. Už při našem křtu o něm byla řeč. Zde naposledy minulý týden. Když se po velikonocích vzkříšený Ježíš setkal s učedníky, vyslal je do světa a řekl: „Jděte do celého světa a získávejte mi učedníky. A křtěte je … a učte je, aby zachovávali vše, co jsem vám přikázal. (Mt 28,19n) Křest je zápis k Ježíšovi do učení. Uprostřed všeho, co se ve světě kolem říká, my věnujeme zvláštní pozor-nost Ježíšovým slovům. On je naším učitelem. On je náš mistr. Mistr – to je slovo, jakým ho lidé běžně oslovovali. Neříkali mu žádným vznešeným titulem, jaký používáme při bohoslužbě, neříkali mu Spasiteli, Vykupiteli, Pane či Bože, nýbrž Mistře, Učiteli, Rabbi, Rabbuni – můj učiteli.

Evangelista Matouš má zajímavý postřeh ohledně Ježíšových učitelských schopností. O jedné dlouhé promluvě Matouš poznamenává: Když Ježíš dokončil tato slova, zástupy žasly nad jeho učením; neboť je učil jako ten, kdo má moc, a ne jako jejich znalci Písma. (7,28n) To bych také chtěl zažít na vlastní kůži. Ježíš jako strhující učitel, kdy člověk cítí, že co on říká, sedí, pasuje, jasně zapadá do našeho světa, do našich zkušeností, našich pocitů a otázek. Žádné suchopárné probírání slovíček, nýbrž proud životní moudrosti, která promlouvá k mému srdci. 

            Poslouchat Ježíše musel být jedinečný zážitek. Jako, když se díváte na napínavý film a nevnímáte čas. Hodina sem, hodina tam, všechno je vám jedno. Možná jste někdo měl štěstí i na podobného učitele ve škole. Hodina uteče, ani nevíte jak, a zvonění vás překvapí. Cože, to už je přestávka? Podobně i lidé kolem Ježíše nevnímali pořádně čas, pozorně naslouchali jeho učení, až je zastihl večer. Když se Ježíš rozhlédl a viděl, že k němu přichází četný zástup, řekl Filipovi: „Kde nakoupíme chleba, aby se všichni najedli?“ (6) Je mrzuté, když si zapomenete vzít do školy svačinu. Ještě mrzutější bylo, když lidé mimo domov po dni s Ježíšem neměli pořádnou večeři. Bylo jich tam hodně. Tolik chleba jen tak lehce nekoupíte.

            No a pak to přišlo. Situace nemá obyčejné řešení, proto musí přijít neobyčejné řešení. Přijde malý kluk, který má pět chlebů a dvě ryby. Svěří je Kristu a on jimi všechny nasytí. Klidně tomu říkejte zázrak. Ale lepší je mluvit o štědrosti, o Boží laskavosti a pohostinnosti, která je pro všechny a nikoho nevylučuje.

            Dnes však hlavně mluvím o učení. Proto doplním dvě poznámky. 1) Všimněte si toho kluka. Je zde učitel Ježíš, který si nevystačí sám. Potřebuje, aby mu někdo přišel na pomoc. Učitel potřebuje reakci svých žáků. My máme svému učiteli dávat odezvu. Máme se dělit o své dary a tak ukazovat světu Boží lásku. Tenkrát se lidé najedli, malý hoch a učitel Ježíš pomocí několik chlebů přemohli jejich hlad a jim se rázem lépe věřilo v dobrého Boha. Náš učitel Ježíš potřebuje, abychom s ním spolupracovali.

            2) A druhá poznámka. Když se nasytili, řekl Ježíš svým učedníkům: „Seberte zbylé nalámané chleby, aby nic nepřišlo nazmar!“ Sebrali je tedy a naplnili dvanáct košů. (12n) Všimli jste si? Kolik bylo těch košů? Dvanáct. Každý učedník má v ruce plný košík. Kristus dává učedníkům lekci. Učí je, učí nás, že my s Ježíšem máme dost na rozdávání. Jeden každý z nás si nese vlastní košík výbavy. Máme co nabídnout světu: Pozvání do Boží štědrosti, pozvání k Boží lásce.

A to jsme se naučili od Krista. O Boží lásce nelze jenom mluvit, je nutné ji také čas od času ochutnat. Už první církev to věděla; když se scházeli, lámali chleba, slyšeli jsme v prvním biblickém čtení. Proto máme i my u nás v kostele stůl, abychom na něj mohli dát chleba a víno. Což máme společné s ostatními křesťany: s katolíky, pravoslavnými, protestanty. Bůh nás zve ke své hostině. A jestli chcete, berte ten chleba a víno jako učební pomůcku, kterou zavedl náš učitel Ježíš. Učíme se pomocí zkušeností, že jsme pozváni k Bohu. Milí spolužáci, milí učedníci, milé učednice, abychom se v nadcházejících dnech a letech naučili co nejvíce o Boží lásce, o Boží štědrosti a pohostinnost. Amen.

Kázání pro děti a dospělé k začátku školního roku v neděli 3. září 2023.