Je to napínavý příběh. Veliký zlom pro jednoho člověka. Rádi čteme a rádi slýcháme o takových hlubokých zvratech v lidském životě. Kdyby byly tenkrát vycházely bulvární noviny, zřejmě by se v nich o Pavlovi psalo na titulní stránce hned vedle zpráv o svatbách, rozchodech a úmrtích. Byl to převratný životní okamžik. Damašská událost měla zásadní vliv na Pavla. A zdaleka nejen na něj.

 Mně v Boží blízkosti je dobře. (Ekumenický překlad)

Ale mně nejlépe jest přídržeti se Boha. (Kralický překlad)

      Jako studenti gymnázia jsme vedli sáhodlouhé debaty. Nahrávala nám otevřená doba počátku 90. let, nahrávalo nám i společné ubytování v internátu. Jedním z častých témat našich hovorů byla víra. Je Bůh? Není Bůh? Jak Bůh je? Jak Bůh není? Všemožné argumenty byly snášeny pro a proti Boží existenci. Ačkoliv to byly rozmluvy pěkně šťavnaté a zapálené, přesto jim něco chybělo. Pán Bůh v nich vystupoval pouze jako námět k hovoru. Jako jedna z mnoha položek, o kterých si lze povídat: přečtená kniha, nové kolo, Bůh, taneční hodiny, bermudský trojúhelník. Kdeco se dostane na přetřes.

Sestry  a bratři, stále znovu mne udivuje, kolik prvků v dávném vánočním příběhu o Ježíšově narození souvisí s naší dnešní situací. Vánoce to není příběh z nějakého jiného světa, vánoce jsou příběhem z našeho světa. Odrážejí se v něm stránky dobré i špatné, ale vždy jsou nám jejich obrysy vlastně docela známé. Doba se nám dopředu moc nepohnula, poměry jsou stejný jako v roce nula, zpívali jsme zde před týdnem s dětmi v moderní koledě bratří Ebenů.

Sestry a bratři, milí hosté, představíme si vánoce. Zavřete prosím oči, uvolněte se a já vám budu postupně říkat různá slova. Naslouchejte jim  a utvářejte podle nich ve své mysli vánoční výjev. Připraveni? Začínáme: vánoce, Betlém, stáj, Marie, půlnoc, Josef, jesličky, Ježíš. Máte? Kolikrát už jsme tenhle obrázek viděli! Málokterá biblická scéna je takto známá. I porodila svého prvorozeného syna, zavinula jej do plenek a položila do jeslí. (7) Když už nám naše představivost tak dobře pracuje, zaměstnejme ji ještě dál. Zavřeme znovu oči  a zaměřme se na detaily. Betlém – stáj – zvlhlé seno – novorozenec na místě dobytčího žrádla – pach  zvířecí moči a výkalů – mladá rodina bez přístřeší. Protože pro ně nebylo místo pod střechou. (7)  I tohle je vánoční výjev.

Co se mnou bude? Co ze mne bude? A co by ze mne mohlo být? A čím jsem se už stal? Je to již všechno? Přidám ještě něco? Je můj život naplněný? Naplní se vůbec někdy? Co ze mne bude?

Musela to být nádhera. Přijít do hlavního města a účastnit se slavnosti. Lidové veselice, na které se podílejí staří i mladí, chudí i bohatí. Ulice Jeruzaléma zaplnili poutníci. V průvodu procházeli křížem krážem přes město tak, aby žádný důležitý kout nevynechali. Vůdcové včele neomylně vedli zástup směrem kolem královského paláce až k chrámu, k domu Božímu. A cestou se zpívalo. Hospodinova je země se vším, co je na ní, svět i ti, kdo na něm sídlí. (1)