I.          To ještě bývaly časy, sestry a bratři. To ještě bývaly časy, kdy přímo dvanáct apoštolů osobně rozdílelo polévku. Naběračky v ruce, zástěry kolem pasu. Díky apoštolské službě u stolu nemusel žádný chudák odcházet s prázdnou hladový. Tenkrát v Jeruzalémě. Pak se ovšem vynořil problém. Kvantita znemožnila kvalitu. Množství znemožnilo jakost. V té době, kdy učedníků stále přibývalo, začali si ti z nich, kteří vyrostli mezi Řeky, stěžovat na bratry z židovského prostředí, že se jejich vdovám nedává každodenně spravedlivý díl. (1)

           Určitě jste někdy slyšeli. „Nemám čas.“ Anebo: „Až budu mít čas, tak to udělám.“ Možná jste takovou větu sami řekli. Někdy nám prostě schází vhodná chvíle, abychom dokončili nějakou práci nebo za někým zašli. Z Bible jsme slyšeli dávná slova moudrého muže. Popsal, že různé věci se dělají v různou dobu. Že někdy je dobré dělat jedno a jindy je dobré dělat něco jiného. Onen kazatel, když mluvil, používal protikladů. Je čas plakat i čas smát se. Vzpomenete si na nějakou podobnou  dvojici opaků, které jsem vám z Bible četl?

          Když v pohádce Maruška řekne svému královskému otci, že ho má ráda jako sůl, velice jej tím popudí. Král se cítí uražen Maruščiným přirovnáním k obyčejné soli, obzvláště když jej ostatní dcery přirovnávají ke zlatu a drahému kamení. Jakpak se asi cítili Ježíšovi učedníci, když je jejich mistr nazval solí země? Byli uraženi? Byli potěšeni, nebo vůbec nechápali, o čem Pán mluví?

           Nedej se přemoci zlem, ale přemáhej zlo dobrem. (21) Sestry a bratři, existují důkazy, že tohle pravidlo v praxi funguje. Skuteční lidé zažili skutečné události, kdy zlo bylo přemoženo dobrem. Ano, i v tomto našem světě vítězí dobro nad zlem. Chudák je ten, kdo o tom pochybuje a vítězství dobra odsouvá jen do pohádek. Neboť takový člověk se se svým životem ocitá v beznadějném hororu. Nedej se přemoci zlem, ale přemáhej zlo dobrem. Pravidlo, které platilo a platí. Poslyšte pár příkladů.