Samé dobré věci

Galatským 5,13-15+22-23

Samé dobré věci. Když apoštol Pavel píše o ovoci svatého Božího Ducha, přicházejí mu na mysl samé pozitivní položky. Žádný div, do počátku stvoření Bůh v Bibli vystupuje jako dárce dobrých věcí. A navíc vystupuje jako štědrý dárce, který neskrblí. Co by se stalo s vesmírem, kdyby v něm zavládl nedostatek světla a tepla? Kde bychom byli my lidé, kdybychom neměli vodu a vzduch v hojnosti? A k tomu ještě dodávám, kde bychom byli my, křesťané a křesťanky, jestliže bychom neměli Božího Ducha?

Zacheus

Lukáš 19,1-10

Máte rádi maliny? A co ostružiny? Na čem rostou – na stromě či na keři? Samozřejmě že na keřících. Ale existuje v teplých oblastech, občas i u nás, strom, který má plody podobné malinám. Už jste o něm slyšeli? Morušovník a na něm moruše. Chutnají jako moruše. A tenhle strom bude hrát velkou roli v dnešním příběhu. Nebývá moc vysoký, zato má husté listí.

Moudrost klíčem ke štěstí

Přísloví 8,22-36

Jubilate Deo! Jásejte Bohu! Seděl jsem za volantem a Andrej vedle mne vyprávěl o ukrajinské armádě, odkud ho po pěti letech bojů s Rusy v separatistickém příhraničí propustili do civilu kvůli špatnému zdravotnímu stavu. Jako uprchlík přijel do Česka za svou rodinou. Byl konec listopadu, sněžilo a my jeli do chrudimské nemocnice. Dojeli jsme sněžný pluh uprostřed činnosti, který nešlo předjet. „Teď se za ním povlečeme nejméně půl hodiny,“ zabědoval jsem. „Buď rád, že to někdo dělá,“ řekl Andrej.

Ochránce a shromažďovatel

Dobrý pastýř v římských katakombách, 3. století

Jan 10,11-16

Já jsem dobrý pastýř, říká Kristus. Sestry a bratři, Pán Ježíš nás svými slovy nechce urazit. Nechce povědět: „Já jsem rozumný pastýř, zato vy jste jenom nerozumná zvířata.“ Takhle ne. Řeč o dobrém pastýři ukazuje Kristovu laskavost a starostlivost. Přirovnání Boha k pastýři a Božího lidu k ovčímu stádu je známo již ze Starého zákona. Třeba od proroka Ezechiele v prvním čtení. Ano, my jsme ty ovce, o kterých se mluví. To my, lidé, se těšíme Boží pomoci a péči jako nikdo jiný na světě. Nám věnuje Bůh svou největší pozornost.

Velikonoce v obyčejném světě

Jan 20,1-10

Velikonoce nejsou exploze. Velikonoce nejsou výbuch sopky, který zasáhne všechny kolem. Zvěst o vzkříšení se nevalí nezadržitelně jako láva. Sestry a bratři, velikonoce nejsou hlučné, ohlušující, nýbrž jsou tiché. Jsou nenápadné, přeslechnutelné, přehlédnutelné. Kdo chce, nemusí o velikonoce ani zavadit. Jen se rozhlédněte po našem městě.

Vlastní vzpomínka, vlastní názor

Jan 19,17-22

Nesl svůj kříž. (17) Sestry a bratři, je velký pátek a my si připomínáme Kristovu smrt na kříži. Spolu s milióny křesťanů po celém světě stavíme před svůj vnitřní zrak onu brutální scénu, kdy na římském popravišti umírá Ježíš Nazaretský, syn venkovského tesaře Josefa a jeho manželky Marie. Co se muselo stát, že potulný kazatel z Galileje skončil přibitý na dřevě? Komu vadil? A čím vadil? Proč tak krvavý konec? Čím si ho zasloužil? Velký pátek, Kristův kříž a spousta otázek – to patří k sobě.

Vjezd do Jeruzaléma

Matouš 21,1-9

Dnes vám, děti, prozradím jednu věc, kterou jste dosud asi neznaly. Jak víte, blíží se velikonoce. Už jenom jeden týden a budou tady. Víte, jak se jmenuje dnešní neděle – říkal jsem to na začátku. Květná neděle. Proto jste dostaly rozkvetlé větvičky. Týden před velikonocemi si totiž v kostele připomínáme, jak vjel Pán Ježíš do Jeruzaléma a lidé jej vítali kvetoucími a zelenými větvemi. Proto neděle květná. Ale popořadě.

Věčnost odteďka

Jan 6,47-51

Kdy začíná věčnost? Odkdy se počítá? Sestry a bratři, otázka může jít ještě více na tělo. Kdy začíná váš věčný život? Kdy začíná můj věčný život? Řada lidí se takto táže, kdy konečně se můj život překlopí z ustaranosti do štěstí? Kdy konečně se můj život překlopí z nekončící ustaranosti do nekonečného štěstí? Kdy začíná věčnost?

Prozradím vám, že existují tři základní odpovědi na otázku po začátku věčnosti. Každá odpověď má své důvody, více či méně spjaté s Biblí.

Handrkování s Bohem

Jeremjáš 20,7-11

Sestry a bratři, doplním biblický text citátem od židovského myslitele Martina Bubera: „Velký modlitebník není zbožný a trpělivý, avšak jako modlitba nakonec vyzní i jeho rozhořčení.“ Ano, Jeremiáš to má s Bohem těžké, je rozzlobený a zklamaný. Nejraději by svůj vztah s Bohem ukončil. Při tom všem má prorocký úkol a tak je zmítán sem a tam jako strom, jenž se kymácí ve větru. Zároveň ale nachází ventil pro svůj hněv a navzdory všemu cítí: Bůh je ten, kdo je při mně!

Bylo? Nebylo? - Je!

Genesis 3,1-19

Bylo, nebylo. Sestry a bratři, jak známo tato slova uvozují různé pohádky a pověsti. Bylo, nebylo. Za devatero lesy a devatero horami leží země a v ní… Dál už se každý příběh rozvíjí po svém. Také v Bibli čteme o jedné pověstné zemi. Nachází se za čtyřmi řekami, z nichž jedna dokonce protéká krajinou zlata, vonných pryskyřic a drahých kamenů. Ta země se nazývá Eden a je půvabná jako dobře pěstěná zahrada. (Gn 2,10-14) A přeci starobylé vyprávění o edenské zahradě má k pohádce velmi daleko.

Kázání