Kdo je Bůh? Dovolte, ale nezdá se vám, že je to poněkud drzá otázka? Co kdyby vás z ničeho nic někdo zastavil na ulici a domáhal se: „Kdo jste vy?“ Nemá Bůh alespoň stejné právo na soukromí, jaké si přičítáme my, lidé?
Avšak kdyby už k tomu došlo, co byste na tu otázku řekla vy? Jméno, rodné číslo, číslo občanského průkazu? To přece nejste vy! Abych měl trochu představu, kdo vlastně jste, musela byste mi vyprávět příběh svého života – kde jste se narodila, jak jste vyrůstala, čím jste se vyučila, jak jste se vdala a vychovala rodinu. To teprve jste vy. Člověk, to je příběh o tom, co jste dělala, jak jste žila – a jak se to ve vašem životě všechno rýmuje. A Bůh jak by smet. I Boha známe jen podle činů. Tak se v bibli nedočítáme o metafyzice, nýbrž o „velikých činech Hospodinových“. Totiž člověk kolem sebe vidí tolik zázraků! Třeba už jen zázrak zrození, či ostatně zázrak všeho stvoření, lesů a řek a všeho, co žije kolem nás. A pak zázraky našeho života. Třeba zázrak odpuštění a obnovy. Jen se nad tím zamyslete. Když pomyslíte, jak spolu lidé jednají, je to vůbec zázrak, že v našem obcování jsou i chvíle dobré a čisté, Nnepokřivené. Bůh ví, že naší zásluhou to není.