Když v pohádce Maruška řekne svému královskému otci, že ho má ráda jako sůl, velice jej tím popudí. Král se cítí uražen Maruščiným přirovnáním k obyčejné soli, obzvláště když jej ostatní dcery přirovnávají ke zlatu a drahému kamení. Jakpak se asi cítili Ježíšovi učedníci, když je jejich mistr nazval solí země? Byli uraženi? Byli potěšeni, nebo vůbec nechápali, o čem Pán mluví?