Během jara proběhla úprava zahrady před kostelem. Byly pokáceny čtyři stromy - topol, bříza, zerav a smrk. Místo nich jsme 5. dubna vysadili 2 břízy, 2 jedlovce, 3 červené buky, 1 borovice a vedle schodů do kostela přibyly 2 tisy. Po zahubení travního porostu jsme 13. června v dolní části zahrady vysadili 15 tisů a 10 bobkovišní, jejichž okolí jsme zasypali dřevní štěpkou. Na pracích se průběžně podílelo přes 20 osob. Všem patří dík.
Sestry a bratři, komu z vás nikdy nic nespadlo do oka, ať se teď přihlásí. Takže (kromě…) všem? Je to nepříjemné, viďte. Ježíš nás však nabádá, abychom třísky neodstraňovali. Zdá se tedy, že Ježíš Kristus je je-diný člověk, kterému asi nikdy nic nespadlo do oka. Což je dost divné. Ano, víme, že to byl výjimečný člověk, to ano, ale přece jen – vyrůstal v truhlářské dílně. Pěstoun svatý Josef byl přece tesař. Je dost pravděpodobné, že i Ježíš těch prvních třicet let, než se věnoval veřejné činnosti, byl tesař a živil se tesařinou.
Určitě jste někdy slyšeli. „Nemám čas.“ Anebo: „Až budu mít čas, tak to udělám.“ Možná jste takovou větu sami řekli. Někdy nám prostě schází vhodná chvíle, abychom dokončili nějakou práci nebo za někým zašli. Z Bible jsme slyšeli dávná slova moudrého muže. Popsal, že různé věci se dělají v různou dobu. Že někdy je dobré dělat jedno a jindy je dobré dělat něco jiného. Onen kazatel, když mluvil, používal protikladů. Je čas plakat i čas smát se. Vzpomenete si na nějakou podobnou dvojici opaků, které jsem vám z Bible četl?
