Přinášíme pár fotografií z poslední prezentačně-soutěžní neděle kroužku robotiky JAOS. Tentokrát soutěžily jednotlivé týmy mezi sebou. Z celkového počtu šesti týmů, které kroužek pravidelně navštěvují, se nakonec mohly dostavit jen týmy čtyři.
V jakého boha věříme? K jakému bohu se vztahuje naše víra. Sestry a bratři, domníváme se, že tato otázka je mnohem důležitější, než zdali věříme v Boha. Lidé jsou různí a pod slovem „bůh“ si představují ledasco a ledaskoho. Ale když někdo vyzná víru v Boha, co tím vlastně myslí? Chceme-li se něco bližšího dozvědět, musíme se ptát, v jakého boha dotyčný člověk vlastně věří? Koho má na mysli, koho má na srdci, když řekne „bůh“. To máte podobné jako s knihami – nestačí povědět, že čtu, je nutné dodat, co čtu. Jaké knihy? Tedy v jakého Boha věříme my?
Sestry a bratři, Štěpán viděl nebe otevřené. Musel to být náramně zvláš-tní pohled. Jakpak asi taková otevřená nebesa vypadají? Svine se kus oblohy jednoduše jako koberec, rozhrne se nebeská modř jako závěs anebo se rozevře jako obrovská vrata? Těžko povědět. Štěpán hleděl k nebi ze zvláštních důvodů. On nehledal nadpřirozený úkaz, ani stopy mimozemských civilizací. Štěpán nebyl naplněn zvědavostí, jež všetečně slídí po záhadných místech. Nebyl ale naplněn ani zoufalstvím, jež obrací oči v sloup. Štěpán byl plný ducha, neobyčejného ducha, který dává sílu žít.
