Přiznávám, bratři a sestry, mně se ta scéna náramně líbí. Rád bych byl u toho. Rád bych se přenesl do oné předvelikonoční atmosféry a spolu s ostatními prožíval oslavu královského vjezdu do Jeruzaléma. Vlastně mne tenhle okamžik z Ježíšova života přitahuje úplně nejvíc ze všech. Někdo by rád na vlastní oči spatřil Ježíšovy zázraky, někdo by rád na vlastní uši slyšel Ježíše vyprávět podobenství. Někdo by rád poseděl s Ježíšem u stolu a třebas by i rád ochutnal víno proměněné z vody.
„Ach, to přece nebylo nutné.“ Někdo s sebou přinesl cosi, drobnou pozornost, která udělá radost. Ačkoli je slovy odmítána, uvnitř duše přesto člověka těší, snad byla i trochu očekávána. Takový je návdavek přízně. Setkáním s člověkem získávám navíc dar, který působí ještě dlouho po předání. A co když se ve svých dnech setkávám s Bohem? Dostávám i od něj něco navíc? Co mám ke své víře?
