Sestry a bratři, stále znovu mne udivuje, kolik prvků v dávném vánočním příběhu o Ježíšově narození souvisí s naší dnešní situací. Vánoce to není příběh z nějakého jiného světa, vánoce jsou příběhem z našeho světa. Odrážejí se v něm stránky dobré i špatné, ale vždy jsou nám jejich obrysy vlastně docela známé. Doba se nám dopředu moc nepohnula, poměry jsou stejný jako v roce nula, zpívali jsme zde před týdnem s dětmi v moderní koledě bratří Ebenů.
Sestry a bratři, tak nějak vypadala první oslava vánoc. Bezpochyby byla skromnější, než to, nač jsme zvyklí my v 21. století. Ale přesto má Lukášův vánoční příběh dost společného s našimi životy. Třeba hned samotný začátek. V těch dnech vyšlo nařízení od císaře Augusta. (1) Vrchnost už si zase něco vymyslela! Jakoby těm nahoře nestačilo, že obyčejní lidé žijí obyčejně, chodí do práce a prožívají své radosti a smutky.
Sestry a bratři, milí hosté, představíme si vánoce. Zavřete prosím oči, uvolněte se a já vám budu postupně říkat různá slova. Naslouchejte jim a utvářejte podle nich ve své mysli vánoční výjev. Připraveni? Začínáme: vánoce, Betlém, stáj, Marie, půlnoc, Josef, jesličky, Ježíš. Máte? Kolikrát už jsme tenhle obrázek viděli! Málokterá biblická scéna je takto známá. I porodila svého prvorozeného syna, zavinula jej do plenek a položila do jeslí. (7) Když už nám naše představivost tak dobře pracuje, zaměstnejme ji ještě dál. Zavřeme znovu oči a zaměřme se na detaily. Betlém – stáj – zvlhlé seno – novorozenec na místě dobytčího žrádla – pach zvířecí moči a výkalů – mladá rodina bez přístřeší. Protože pro ně nebylo místo pod střechou. (7) I tohle je vánoční výjev.
Bůh, který řekl „ze tmy ať zazáří světlo“, osvítil naše srdce, aby nám dal poznat světlo své slávy na tváři Kristově.
Máme za sebou nejdelší noc v roce. Od nynějška světla přibývá a tma ustupuje. Příroda každoročně napodobuje události z počátku světa. Když vznikal tento vesmír, dělo se tak přes světlo. Nehybná temnota a prázdnota se rozpohybovala zářením. A pak se vše začalo na sebe balit jako sněhová koule. Takže ve výsledku jsme zde my. Od samotného počátečního záblesku vede cesta až k nám. Ke každému osobně.
