Nadechnout se

Jan 20,19-23

Řeknu vám velice přesně, co jste udělali dnes ráno, když jste otevřeli oči. Nadechli jste se. Dýchali jste také, když jste vstávali. Dýchali jste též po celou noc předtím. A několik set nádechů jste už stihli provést od svého příchodu do kostela. Dýcháme, aniž si to uvědomujeme. Většinou bez povšimnutí nabíráme vzduch do plic a zase jej odkysličený vypouštíme ven. Dech je samozřejmou součástí našeho života. Dech je nedílnou součástí života. Ouvej, když se někomu nedostává dechu. Ouvej, když někomu plíce nefungují tak, jak mají. Astmatici se musí mít na pozoru.

Pomoc v modlitbě

Římanům 8,26-30

Jak se vám modlí? My jsme zvyklí tázat se poněkud jinak: Jak se vám bydlí v novém domě? Jak se vám spí po těchhle prášcích? Jak se vám líbí tato písnička? Jak se vám daří? Ale „Jak se vám modlí?“ na to se vás zřejmě dosud nikdo neptal.

Dopis Jonášovi

Jonáš 4

Sestry a bratři, napsal jsem dopis, dovolím si vám jej přečíst.

Milý proroku Jonáši, dozvěděl jsem se o všem, co tě potkalo. Jak jsi zaslechl Boží výzvu, abys šel městu Ninive kázat o hrozící zkáze. Zaslechl jsi sice, ale zprvu jsi vůbec neposlechl. Místo aby ses vypravil za stanoveným cílem, dal ses na útěk. Přes moře ses chtěl plavit až do jakési Tramtárie, na jejímž přesném jménu a poloze vůbec nesejde. Chtěl jsi hlavně pryč od Hospo-dina, pryč od nepohodlného úkolu. Tvůj Bůh tě vyrušil a rozvířil tvůj klídeček.

Jonáš v akci

Jonáš 3

To je nádhera! Drahocenný kámen. Nádherný šperk. Vzácný skvost je oněch deset veršů, které jsem vám, sestry a bratři, právě přečetl. V biblické pokladnici představuje tato třetí kapitola knihy Jonáš jedinečný úkaz. Do malého prostoru je vměstnáno mnoho krásných a zcela zásadních vět, jaké v téhle hustotě sotva kde mají obdobu. Výsledkem je vybroušený klenot, který ukazuje nádheru vztahu mezi Bohem a člověkem.

Jonáš v rybě

Autorem obrázku je http://www.richardgunther.org/

Jonáš 2

Sestry a bratři, až vás spolkne velryba, neztrácejte hlavu a zkuste povědět nějaký žalm. Můžete odříkávat žalmová slova, jaká znáte z Bible, anebo můžete pronášet slova vlastní. Ono totiž není vůbec složité stát se žalmistou. Prorok Jonáš nic takového neplánoval, a přeci přivedl na svět celkem povedený žalm: V soužení volal jsem k Hospodinu, a on mi odpověděl.

Jonáš na útěku

Autor obrázku http://www.richardgunther.org/

Jonáš 1

Dnes a po další tři neděle nás čekají kázání na 4 kapitoly jednoho z nejkratších starozákonních spisů, jímž je kniha Jonáš. V hlavních rolích prorok Jonáš a … Schválně, kdo byste řekli, že vystupuje v další hlavní roli. Že se tak divně ptám, zarazí se leckdo. Přeci Jonáš a velryba. Dobře známý a hlavně vděčný příběh pro nedělní školu. Nebo pro dětské Bible, které nápaditě zobrazují, jak velryba Jonáše polyká, veze v břiše či vyplivuje na břeh. Jenže vás musím zklamat. Velryba hlavní roli nehraje. Vystupuje takzvaně v roli epizodní pouze v jedné kapitole.

Spojeni vzkříšením

Marek 16,1-8

Když uplynula sobota, Marie z Magdaly, Marie, matka Jakubova, a Salome nakoupily vonné masti, aby ho šly pomazat. Brzy ráno, prvního dne po sobotě, sotva vyšlo slunce, šly k hrobu. (1n) Ano, přesně tak to máme zapsáno: šly zrána ke hrobu. Ženy. Na úsvitu velikonoční neděle vidíme Ježíšovy učednice, zatímco Ježíšovi učedníci jsou kdovíkde. Spí ještě? Vyspávají snad po truchlivém večeru, kde se vínem nešetřilo?

Dosah důvěry

Matouš 27,35-50

Kam až sahá lidské neštěstí? Jak daleko může zajít utrpení, potupa, bolest? Je velký pátek a naše pozornost je dnes obrácena ke Kristovu kříži. Ježíš Nazaretský, který přišel dát lidem nový život, ten Ježíš Nazaretský sám zemřel na kříži. A byla to příšerná smrt. Velký pátek je bojiště. Místo, na kterém se vede zápas mezi životem a smrtí. Kdo zvítězí? Život, nebo smrt? Kam až sahá lidské neštěstí? Jak daleko může zajít utrpení, potupa, bolest?

Dvojí nyní

Jan 17,1-8

1. Vjezd – počátek konce

„Již k tobě král jde tvůj, Sióne, prozpěvuj.“ – zpívali jsme v úvodu. „Cože,“ namítne někdo, adventní píseň Zvedněte brány svrchků svých, jakpak ta sem dnes pasuje?“ Inu pasuje.

Chybějící rozhovor

Lukáš 15,1-3.11-32

To nemá chybu. Tohle podobenství prostě sedí. Pasuje do života. Trefně vykresluje otázku viny a odpuštění. Rozhodně není vůbec náhoda, že se podobenství o marnotratném synu stalo základním obrazem vztahu Boha a člověka. Když se zeptáte napříč církvemi (a na Západě se takové výzkumy opravdu prováděly), tedy když se zeptáte napříč církvemi na nejznámější Ježíšův příběh či podobenství, na plné čáře vyhrává podobenství o marnotratném synu. Jasné, přehledné krásné.

Kázání