O cirkusu a lásce

1. Korintským 13

Sestry a bratři, asi všichni dobře známe právě přečtenou velepíseň na lásku od apoštola Pavla. Ostatně tahle kapitola zřejmě patří k nejznámějším místům v Bibli. Proto budu nyní trochu drzý a dovolím si Pavlova slova překroutit. Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, kdybych rozuměl všem tajemstvím a obsáhl všechno poznání, kdybych hory přenášel, (1-2) pak bych se dal k cirkusu. Jen považte – kdyby tohle všechno Pavel dovedl, jak báječná cirkusová čísla by mohl předvádět! Jazyky lidské a andělské by skvěle zapadly do vystoupení břichomluvců.

Skromné začátky

Skutky 16,9-15

Když před dvěma týdny začínala v Soči olympiáda, připravili organizátoři na úvod velkolepou podívanou. Chtěli si spolu s diváky nový začátek užít. Když se dva lidé rozhodnou uzavřít manželství, uspořádají na úvod svého manželství svatební oslavu. Chtějí si spolu se svými přáteli a příbuznými nový začátek užít. Když se láme rok, pořádají různí lidé všelijaké oslavy, poznamenané alkoholem, hudbou, rachejtlemi. Chtějí si nový začátek užít. Sestry a bratři, překvapuje nás takové slavení? Nemělo by. Skrývá se za ním prosté lidské očekávání, že přichází nový, dobrý, naplněný čas.

Žádné báje

2.Petrův 1,16-19

Nedali jsme se vést vymyšlenými bájemi, píše apoštol. (16) Sestry a bratři, kdo může o sobě něco podobného prohlásit? Nedát se vést vymyšlenými bájemi. Samozřejmě, neulpěme na starověkém slovníku. Klidně výrazivo obměňme. Jsem si jist, že apoštol by nám takovou aktualizační změnu schválil. Tedy – „Nedali jsem se vést vymyšlenými bájemi“ pro nás dnes znamená: Nedali jsme se vést planými řečmi. Nedali jsme se vést nepodloženými nadějemi a esoterickými pověrami. Nedali jsme se vést bezduchými teoriemi, vychytralými taktikami.

V Boží paměti

Genesis 8,1-12

Sestry a bratři, příběh o potopě známe většinou už od dětství. Zpravidla na něj nahlížíme od zdárného konce a v paměti si jej nadepisujeme slovy: Noe a duha. Ano, na závěr s těmi, kteří katastrofu přežili, Bůh uzavřel smlouvu a slíbil: Už nikdy nebude vyhlazeno všechno tvorstvo vodami potopy a nedojde již k potopě, která by zahladila zemi. (9, 11) Znamením té smlouvy je duha. Konec dobrý – všechno dobré?

O odpuštění

Matouš 18,23-35

Matouš – evangelista – chodil do kostela. Nebyla to žádná velká stavba s věží, nýbrž jen prostá modlitebna zařízená v největší místnosti běžného obytného domu. Tam se konaly prvokřesťanské bohoslužby. Ale už tehdy to bylo křesťanské shromáždění se vším, co známe i my. Písně, čtení z Písma svatého, rozhovory, kázání, modlitby, večeře Páně…

Obrácení apoštola Pavla

Skutky 9,1-19

Je to napínavý příběh. Veliký zlom pro jednoho člověka. Rádi čteme a rádi slýcháme o takových hlubokých zvratech v lidském životě. Kdyby byly tenkrát vycházely bulvární noviny, zřejmě by se v nich o Pavlovi psalo na titulní stránce hned vedle zpráv o svatbách, rozchodech a úmrtích. Byl to převratný životní okamžik. Damašská událost měla zásadní vliv na Pavla. A zdaleka nejen na něj.

Modlitba za modlitbu

Matouš 6,10

Začneme čísly a počítáním. Kolik je na světě modliteb? Je jich více, než je celkem lidí, anebo je modliteb méně? Modlí se všichni lidé? Ne, jenom někteří. Kolik může mít každý člověk modliteb – jednu, dvě, deset, sto, tisíc? Modliteb je hodně. Každý člověk smí vyslovit modliteb, kolik potřebuje. Kolik mu jich leží na srdci. Srdci neporučíte. Když vám na něčem nebo na někom opravdu záleží, pak to Pánu Bohu klidně předneste a vlastně je z toho nová modlitba. „Pane Bože, prosím, ať se moje teta uzdraví.“

Verš roku 2014

Žalm 73,28

Mně v Boží blízkosti je dobře. (Ekumenický překlad)

Ale mně nejlépe jest přídržeti se Boha. (Kralický překlad)

Jako studenti gymnázia jsme vedli sáhodlouhé debaty. Nahrávala nám otevřená doba počátku 90. let, nahrávalo nám i společné ubytování v internátu. Jedním z častých témat našich hovorů byla víra. Je Bůh? Není Bůh? Jak Bůh je? Jak Bůh není? Všemožné argumenty byly snášeny pro a proti Boží existenci. Ačkoliv to byly rozmluvy pěkně šťavnaté a zapálené, přesto jim něco chybělo. Pán Bůh v nich vystupoval pouze jako námět k hovoru. Jako jedna z mnoha položek, o kterých si lze povídat: přečtená kniha, nové kolo, Bůh, taneční hodiny, bermudský trojúhelník. Kdeco se dostane na přetřes.

Rada pro Heroda

Matouš 2,1-12.16-18

Sestry a bratři, stále znovu mne udivuje, kolik prvků v dávném vánočním příběhu o Ježíšově narození souvisí s naší dnešní situací. Vánoce to není příběh z nějakého jiného světa, vánoce jsou příběhem z našeho světa. Odrážejí se v něm stránky dobré i špatné, ale vždy jsou nám jejich obrysy vlastně docela známé. Doba se nám dopředu moc nepohnula, poměry jsou stejný jako v roce nula, zpívali jsme zde před týdnem s dětmi v moderní koledě bratří Ebenů.

Sláva, pokoj a zalíbení

Lukáš 2,1-20

Sestry a bratři, tak nějak vypadala první oslava vánoc. Bezpochyby byla skromnější, než to, nač jsme zvyklí my v 21. století. Ale přesto má Lukášův vánoční příběh dost společného s našimi životy. Třeba hned samotný začátek. V těch dnech vyšlo nařízení od císaře Augusta. (1) Vrchnost už si zase něco vymyslela! Jakoby těm nahoře nestačilo, že obyčejní lidé žijí obyčejně, chodí do práce a prožívají své radosti a smutky.

Kázání