Prorok Ezechiel tlumočí Boží vzkaz: „Vložím do jejich nitra nového ducha.“

V žalmu před chvílí zaznělo: „Zpívejte Hospodinu píseň novou.“

A Kristus říká: „Nové víno se dává do nových měchů.“

            Nový duch, nová píseň, nové víno. A navíc ještě se křesťanská část Bible nazývá „Nový zákon“. Tak tomu je, sestry a bratři. K víře patří vyhlížení nového. Zájem o novost. Víra je očekáváním nových věcí.

A přitom by se mohlo zdát, že si církve libují ve starožitnost a starobylosti. Jen se podívejte na faráře při bohoslužbách – jak jsou po staru oblečeni. Katolická církev i církev pravoslavná obléká své duchovní podle módy čtvrtého a pátého století. Křesťané tehdy chtěli ukázat, že jejich kazatelé jsou významné postavy, proto jim začali pořizovat oblečení vyšších římských úředníků. To jsou ty pláště a mitry, patnáct století s tím změnilo jen málo. To my evangelíci jsme na tom lépe. Tak o tisíc let. Naše černé taláry vycházejí z módy 16. století, kdy byl talár oblekem univerzitního učence, podle hesla: „Jen se podívejte na našeho kazatele, jaký je to vzdělanec.“

Máme my křesťané zvláštní zálibu ve starých věcech. Ve městě či ve vesnici kostel často bývá tou nejstarší stavbou. Uvnitř zpíváme staré písničky na staré melodie. Při obřadech používáme stará slova ze starých jazyků. Slovům Amen či Haleluja táhne na 3000 let, pokud tenhle věk už dávno nepřekročili. Ze staré knihy – z Bible, čteme staré příběhy a stará moudra. Někdo si dokonce zakládá na starém překladu.

Až úsměvných rozměrů nabylo toto potýkání starého s novým u jistých německých evangelíků v USA. První generace přistěhovalců se domlouvala ještě německy i v kostele, postupně se ale kontaktem s okolím přecházelo v běžném životě na angličtinu. I bohoslužba potřebovala obnovit, aby nové generace rozuměly. Jenže opustit němčinu úplně? To by byla příliš velká novota, starý odkaz předků se musí nějak držet! A tak vymysleli, že bohoslužba bude celá probíhat v angličtině – jen to pro evangelíky nejposvátnější zůstane v němčině: čtení Bible. Jenže jak šel čas, znalost němčiny stále ustupovala a i s tím biblickým čtením bylo zapotřebí něco dělat. A tak v jednom sboru zavedli, že se bude číst pěkně anglicky a pouze tam, kde přímo promlouvá Bůh, bude posvátně zachována stará němčina. Dovedete si představit, jak to asi mohlo vybadat, třeba takové setkání Mojžíše s Hospodinem u ohnivého keře. Avšak Mojžíš Bohu namítl: „Hle, já přijdu k Izraelcům a řeknu jim: Posílá mě k vám Bůh vašich otců. Až se mě však zeptají, jaké je jeho jméno, co jim odpovím?“ Bůh řekl Mojžíšovi: „ICH WERDE SEIN, DER ICH SEIN WERDE.“ (Ex 314n) Nové věci to nemívají rozhodně jednoduché.

Prorok Ezechiel tlumočí Boží vzkaz: „Vložím do jejich nitra nového ducha.“ V žalmu zní: „Zpívejte Hospodinu píseň novou.“ A Kristus říká: „Nové víno se dává do nových měchů.“ Nový duch, nová píseň, nové víno. Nové měchy. K víře patří vyhlížení nového. Zájem o novost. Víra je očekáváním nových věcí. Nepřicházíte si přeci do kostela poslechnout staré kázání, nýbrž kázání nové. Věříme, že s pomocí Boží vznikají nové věci. Že náš svět prostě není hotový. Že Pán Bůh stále má co dělat. Pořád má čím obohatit naše životy. Vnést do nich něco nového. Nového ducha, novou píseň, nové víno.

Všimli jste si někdy, jak často se v Bibli mluví o cestě a putování. Praotec Abraham je vyslán na cestu do zaslíbené země a na cestě dostává požehnání. Díky Bohu je před ním cosi nového. Proroci jsou povoláni, aby šli cestou hlásání slova Božího. Mají před sebou nové věci, které je zapotřebí vypovědět. „to já, ó Pane můj, půjdu, když mne posíláš.“ Druhá kniha Bible nese název „Cesta ven“ neboli Exodus. Boží lid Izrael se tam vydává na cestu z egyptského otroctví a je před ním cosi nového – zkušenost svobody, zodpovědnosti za sebe sama, zkušenost spolehnutí se na Boha a jeho přikázání jako směrovky k životu. Bůh se stará o svůj lid. Uprostřed pouště jej nepřestává sytit chlebem, na vyprahlém místě vyvádí ze skály vodu, na břehy řeky Jordánu otevírá novou vizi.

Nemůžeme při bohoslužbách společně zpívat. Zazpívám tedy sám dvě písničky, jejichž překlady vznikly v poslední době. Říkal jsem přeci, že díky Bohu vznikají nové věci. Ta první píseň pochází z Británie, je velmi rozšířená po všech církvích. Běžně se objevuje i při královských příležitostech – zněla na svatbě princů Williama i Harryho. Její kořeny sahají mimo Anglii, do Walesu. Původní text byl napsán ve velštině, melodie se patrně opírá o nějakou lidovou píseň. Ve Walesu je tato píseň velmi oblíbená, takže ji třeba zpívají i fanoušci národního velšského ragbyového týmu před zápasem. A jak uslyšíte, odráží se v ní příběh o putování Izraele pouští.

1. Po cestách svých veď mne, Bože,

drž mne vždy, když slabý jsem.

Poušť všedních dnů když mne zmáhá,

ukaž mi svou krásnou zem.

/: Chléb vezdejší, :/ /: dávej světu štědře dál! :/

.

2. Žíznivým dej napít vody,

jež i duši občerství.

Jdi před námi, znač nám cestu

jak kdysi sloup ohnivý.

/: V zápasech všech, :/ /: síla má buď a můj štít! :/

.

3. Když se Jordán chystám přejít,

dej mi nabrat nový dech.

Smrti smrt a pekla zánik        

odkrývá mi druhý břeh.

/: Písně chvály, :/ /: znít ti budou vždy z mých úst. :/

.

Život jako pouť, jako putování, kdy před sebou máme nové věci. Budoucnost, kterou před námi otevírá Bůh. Budoucnost, do které nás Bůh doprovází svou péčí. To je víra.

            Je náramně důležité věřit, že neustrneme ve starém. Že vznikají nové, dobré věci. Stamiliony lidí doufají, že se podaří vynalézt nový lék – očkovací vakcínu proti koronaviru. Stamiliony lidí doufají, že se po ukončení všech pandemických opatření podaří nově rozjet život společenský, hospodářský, kulturní. Kdybychom nevěřili, že nový začátek je možný, bylo by to zoufalé. Bible nás učí věřit, že s Bohem, stvořitelem všeho viditelného i neviditelného, nás čekají právě ty dobré nové věci. Naše cesta nevede do zkázy, nýbrž do zaslíbené země, do života věčného. Nový duch, nová píseň, nové víno. 

            Boží lid se i ve všemožných otřesech držel této naděje. Proto i ta žalmová výzva „Zpívejte novou píseň“, reagujte nově, když vám Bůh dopřává nové situace.  Nespokojte se se starým. Vaše cesta vede dál než jenom do hrobu. Pohleďte na Krista. Spolu s ním máte před sebou nový život. Vzkříšení.

            O tom je druhá píseň, poměrně nová. Ještě ani není plnoletá. Kolem roku 2004 ji napsal církevní hudebník Shawn Kirchner, který žije v Kalifornii na předměstí Los Angeles. Název: Půjdu cestou svou, I’ll Be On My Way se vztahuje k jeho zvláštní zkušenosti. Cestou do kostela musel překonat rušnou ulici bez semaforu. Jednou jej málem srazil autobus. Uvědomil si: stačí tak málo a odeberu se svou cestou. I’ll Be On My Way – Půjdu cestou svou. Nápad v něm pracoval a zanedlouho byla na světě písnička, kterou představil v kostele a se sborem ji secvičili na bohoslužby. Asi o rok později neopatrný náklaďák na zmiňované silnici urazil kus cedule se směrovkou ke kostelu. Farářka naštvaně napsala na úřad: „Podívejte, ta ulice je nebezpečná – urvaná cedule, spousta ohrožených lidí včetně našeho varhaníka. Ten o tom dokonce napsal písničku.“ Za dva měsíce tam byl semafor. Nové dobré věci stále vznikají.

1. Až skonám já,

tak pryč dejte pláč,

všechnu lítost nad duší mou,

vždyť všechna trápení

zde skončí již

a pak zhojí se i duch můj.

Ref.1:  Cestou půjdu svou, cestou půjdu svou,

a pak spočinou mé nohy šťastně tam,

kde stojí slávy chrám.

Cestou půjdu svou.

.

2. Až skonám já,

prosím všechno zlé,

čím jsem snad kdy ublížil vám,

překryjte svým odpuštěním,

ať je konec všem výčitkám.

Ref.2:   Cestou půjdu svou, cestou půjdu svou,

vyjdu světlu vstříc a rozplyne se stín

všech temných lidských vin.

Cestou půjdu svou.

.

3.  Až skonám já, nehledejte již

mne na místech, kde jsem byl.

Živ budu já, však jinde jen.

Půjdu svojí cestou dál.

Ref.3:  Cestou půjdu svou, cestou půjdu svou,

konečně i já na křídlech vzlétnu výš,

odhodím všechnu tíž.

Cestou půjdu svou.                Ref.2              Ref.1

Začal jsem tím, jak pozoruhodně církve lpí na starých věcech. Ale také jsem ukázal, jak se dobré nové věci derou a tlačí do našeho života. Pán Bůh o nás neztratil zájem, proto nám dopřává nové a nové projevy své přízně. Nový duch, nová píseň, nové víno. A teď snad také nový začátek po vynucené pauze. A k tomu všemu jistota víry, že mezi tím vším starým a novým Bůh bude při nás. Nanovo, nově, vždy znovu. Amen.

Ezechiel 11,14-20       379

Kázání v poslední neděli církevního roku 22. listopadu 2020.