Co si budeme povídat, sestry a bratři. Z hospodářského, z ekonomického hlediska je podobenství o dělnících na vinici vyložený nesmysl. Hospodář dává stejnou výplatu všem bez ohledu, kolik toho kdo odpracoval. „Měl jsi dvanáctku? Odneseš si úplně stejnou mzdu jako ten, který si ani nestačil zašpinit montérky a po hodině měl padla.“ Napětí se rozmáhá mezi nádeníky, když si porovnávají svou mzdu. Právem. Stačí poskládat výplatní lístky vedle sebe a hned je patrná nepřiměřenost, nevyrovnanost, nespravedlnost v odměňování. Jedni přišli do práce na šestou, druzí na devátou, další nastoupili v poledne, jiní teprve ve tři odpoledne a poslední začali na vinici pracovat až o páté, kdy do soumraku zbývala pouhá hodina. Odpracované hodiny se liší, výplata je však stejná.

Z ekonomického hlediska nedává podobenství o dělnících na vinici moc smysl. Jakpak by vypadal další den po takové výplatě? Jistě, hospodář si může se svými penězi dělat, co chce. Za hodinu práce může platit jeden celý denár nebo může platit jenom jednu dvanáctinu denáru, takže ve výsledku mají poslední i první stejně po denáru. Jistě, hospodář může takhle odměňovat. Jenže si zadělává na pěkný problém. Co bude další den? Kde sežene dělníky? Kdo se pohrne na tržnici hned ráno? Kdo by chtěl celý den dřít na vinici, když za hodinu práce mezi pátou a šestou se beztak platí stejně jako za celý den? Už vidím liduprázdné tržiště, kam se teprve před koncem dne dostaví uchazeči o práci s vidinou rychle vydělaného denáru. Ne, to by nefungovalo. Práce by celý den stála, v hospodářovu soudnost a serióznost by už nikdo nevěřil a jak známo: ztracená víra hrozny z vinic neposbírá.

Ekonomie vůbec je zajímavá věda. Ne že bych jí rozuměl, ovšem některé její úvahy mne zaujaly. Například takzvaný nepodmíněný příjem. Před časem se objevila teorie, že by stát měl každému občanovi vyplácet jednotnou sumu. Řekněme 15 000 Kč měsíčně. Garantovaný příjem bez jakýchkoliv podmínek. A už žádné jiné dávky, podpory, důchody. Nic. Tady máš na živobytí a starej se. Vystač si anebo si přivydělej, našetři, vypěstuj na zahrádce. Jednotná dávka pro všechny bez papírování. Prý by notně ubylo úředníků, čímž by se notně ušetřilo. Inu, nevím. Pokusy, které dělali ve Finsku a ve Švýcarsku, prý moc přesvědčivě nedopadly, takže nevím. Avšak vím, že to trochu připomíná naše podobenství. Na sklonku dne dostávají všichni rovně jeden denár. Příjem nepodmíněný výkonem. Nepodmíněný příjem. Denár pro všechny a všichni mají na živobytí. Možná hospodářovi záleží právě na tom, aby se všechny rodiny jeho dělníků najedly. Jeden denár tenkrát pokrýval průměrnou denní spotřebu průměrné rodiny. Zde už ale opouštíme ekonomické úvahy kolik a za co. Hospodář odplácí zřejmě podle jiných měřítek nežli podle měřítek hospodářských.

Dobrá tedy, stejně však podobenství z ekonomického hlediska pořád nedává moc smysl. Co by se asi tak stalo dalšího dne? Kde hospodář sežene ráno dělníky na vinici, když se rozkřikne, že u něj na plnou mzdu stačí pracovat jednu hodinu navečer? Celé je to o lidech. Jak se lidé zachovají. Ekonomie bývá pokládána za svébytnou vědu o hospodářství, ale je to obor humanitní. Zdaleka se v ní nejedná jen o počítání čísel, nýbrž v ní jde o člověka a o jeho jednání. Chtějí lidé pracovat, kolik za práci dostanou nebo obráceně za kolik svou práci prodají? Najdou vůbec nějakou práci, najdou pro svou práci kupce?

Jedna věc jsou čísla, ze kterých lze vypočítat různé ukazatele, průměry, statistiky. A druhá věc jsou lidská srdce. Co lidé prožívají, když se starají o své živobytí. My můžeme evidovat odpracované hodiny a vyplacenou mzdu, ale můžeme evidovat prožitou úzkost a radost? Sotva. Schválně čtěme podobenství nikoli jako účetní nýbrž jako přátelé či příbuzní oněch dělníků na vinici. Zajímejme se o jejich nitro. Jeden hospodář hned ráno vyšel najmout dělníky na svou vinici. Smluvil s dělníky denár na den a poslal je na vinici. (2) První parta odchází do vinohradu a má radost. Dneska si vydělají. Přinesou domů plnohodnotnou celodenní mzdu. Všichni se dobře najedí a ještě jim zbude. A já se raduji s nimi.

Když hospodář znovu vyšel o deváté hodině, viděl, jak jiní stojí nečinně na trhu a řekl jim: „Jděte i vy na mou vinici, a já vám dám, co je spravedlivé.“ Oni šli. (3nn) Další dávka radosti. Další rodiny mají z čeho žít. Sice nic moc neušetří, ale pořád si udrží slušný standard. Ovšem zatímco jedni pracují a těší se na odměnu, jiné svírá úzkost. Čas plyne, dopoledne je pryč a oni si umějí spočítat, že i kdyby je teď nakrásně někdo najal, domů přinesou jen hubený výdělek. Ale co se najímání týče, mají štěstí. Hospodář vyšel opět kolem poledne i kolem třetí hodiny odpoledne a učinil právě tak. (5) Takže znovu radost. Bude za co nakoupit a děti nepůjdou spát hladové. Vždyť člověk nemusí mít maso každý den.

A pak jsou zde poslední nezaměstnaní. Od rána na tržišti, aniž by o ně kdo zavadil. Jedenáct hodin marného čekání. Jedenáct hodin rostoucích obav a úzkostí, jak se postarají o rodinu. Po radosti ani stopy. Není jim co závidět. Je mi úzko s nimi. Hodinu před soumrakem dostanou šanci. Aspoň trocha práce, aspoň trocha obživy, aspoň trocha radosti. Naplno radost exploduje při výplatě. Denár. Celý denár! I oni uživí své rodiny. Posledně najatí se radují a první se vztekají. Mysleli, že dostanou víc. Jsou ukřivděni. Kam se poděla jejich radost? Jenže takhle vypadá Boží království, že všichni dostanou stejně.     

Pořád mi hlavou vrtá otázka, jak by probíhal další den. Ekonomicky to nedává smysl. Druhého dne by hospodář nikoho na celodenní práci nesehnal. Jenže podobenství žádný druhý den neobsahuje. S dalším dnem prostě nepočítá. Jenom jeden den. Ježíš nevypráví ekonomické podobenství o dlouhodobém hospodaření, nepoučuje o udržitelném vztahu mezi zaměstnavatelem a zaměstnanci. Neboť s královstvím je to tak, jako když jeden hospodář vyšel najmout dělníky na svou vinici.(1) Kristus vypráví podobenství o Božím království neboli podobenství o Bohu a lidech. V rámci jednoho jediného dne se odvíjí vše podstatné. Jeden den je obrazem lidského života. Jeden život nám byl dán. Jeden jediný. V rámci svého jedinečného života potkáváme Boha, který nás hledá a chce zapojit do svého díla. Náš život je jako den: má své ráno, poledne, soumrak, večer. S královstvím nebeským je to tak, jako když jeden hospodář vyšel najmout dělníky na svou vinici. Někdo pracuje od rána, další přibývají postupně v průběhu dne a někdo to stihne na poslední chvíli. Přesně tak je tomu s vírou a časem, kdy se objeví v životě člověka. Někdo do víry vrůstá od narození. Někdo se k ní dostane během školy, třeba jako mládežník. Někdo uvěří v půli, v poledne života na vrcholu sil. Někdo se vírou v Boha začne zaobírat až v pokročilém věku. A někdo na Boha pomyslí až na poslední chvíli, navečer života. Ježíš podobenstvím říká: „Nezáviďte si. Bůh z vás chce mít své děti, nikoliv účetní, kteří hlídají, co udělali druzí a co si tím vysloužili.“ Někteří pracují pro Boha od rozbřesku života, namáhají se obětavě v církvi i jinde po celý svůj život. Kéž jim přitom nic nezastíní radost z Boha. Kéž jim radost nezastíní ani skutečnost, že Bůh se vlídně ujímá i těch, kteří pro něj udělali málo či vůbec nic. Já chci i tomu poslednímu dát stejně jako tobě, říká vesmírný hospodář Bůh. (14)V jediném okamžiku víry dává Bůh člověku stejně jako při celoživotní věrnosti. Dává radost. Radost, důvěru a jistotu, že o můj život je postaráno. S Bohem nebudu strádat. Blaze těm, kdo mají tuto radost od mala celý život. Blaze těm, kdo mají radost z Boha po řadu let. Blaze těm, kdo po nezáviděníhodně dlouhém čase úzkosti nakonec radost také naleznou. Je v tom obrovská naděje, že ti, kteří dnes nevěří, nakonec dostanou stejně jako my.  

Sestry a bratři, je dobře, že ne všechno dává ekonomicky smysl. Radost a úzkost nespočítáte. Království Boží je připodobněno jednomu dni, neboť jeden život nám každému byl dán. Ráno, poledne, večer. Od zrození ke smrti. V jaké životní fázi se nacházím já? Netuším, nejspíš jsem ve svých 47 letech už za polednem svého života. Netuším, kdy přijde soumrak a smrt. Jednu věc však z evangelia vím jistě. Až přijde večer, až tenhle den, tenhle život skončí, čeká na mne štědrý Bůh. A on na nikom životem ani radostí nešetří. Hospodin je můj pastýř, nebudu mít nedostatek. (Ž 23,1) Amen.

Žalm 23                      28, 282; On probouzí mne zrána; 689; 425              Římanům 12,15nn

Kázání v neděli 30. ledna 2022