Mám pro vás dvě zprávy – jednu dobrou a jednu špatnou. Kterou chcete slyšet první? – Anebo rovnou začnu tou špatnou. „Vyhodí vás z domu,“ říká Kristus. „Vykážou vás na ulici, nebudou vás chtít mít mezi sebou. Budete si ve světě připadat jako cizinci. To vás čeká.“ Koho?

Řeč je v prvé řadě o apoštelech, lze ji však vztáhnout i na další učedníky a učednice, včetně nás, sestry a bratři. Špatná zpráva, špatná vyhlídka. Přijít o domov. Nikoliv přímo o střechu nad hlavou, nýbrž přijít o domov duchovní. Všichni se někam řadíme svými názory a přesvědčením, naše pocity nás vřazují do určité kultury, naše vzpomínky do určité minulosti. Patříme do nějaké společnosti. Ježíš upozorňuje své příznivce, že už v běžné společnosti nebudou mít tak zcela samozřejmé místo. Budou vás vylučovat ze shromaždišť; ano, přichází hodina, že ten, kdo vás zabije, bude se domnívat, že tím uctívá Boha. (2) Na obhajobu výpadů proti křesťanům budou použity i velmi, velmi vznešené argumenty.

Proč? Proč dojde k napětí mezi Kristovými stoupenci a jejich okolím? Jsou rozepře nutné? Jsou, vždyť přeci svět nelze ponechat takovým, jaký je. Svět se má se proměnit, obnovit a Boží království do něj proniká přes rozmanité obtíže. Sám mistr nás na zápasy a boje připravuje: Nemyslete si, že jsem přišel na zem uvést pokoj, uvést mír; nepřišel jsem uvést pokoj, ale meč. (Matouš 10,34) To jsem vám pověděl, abyste se nedali svést. (1)

Špatná zpráva. Následování Krista není pokojnou procházkou, prostou bojů. K následování patří nepokoj. Apoštolé jej začali zakoušet krátce po velikonocích. Vzkříšený Kristus k nim proto přišel s přáním „Pokoj vám“, neboť právě pokoj-mír budou v nadcházející době jeho žáci postrádat. Tehdejší svět stejně jako ten náš byl nějak uspořádán. Společnost měla svá pravidla. Můžeme říci, že svět měl určitou stabilitu, nehybnost. Mocní byli mocní, chudí byli chudí, mrtví byli mrtví. A Ježíš zpřevracel tyhle zavedené pořádky podobně jako převracel stolky chrámových směnárníků. Ježíš uvedl znehybnělou společnost do pohybu svým evangeliem: Nikoliv vlivným, nýbrž tichým náleží království. Nikoliv bohatí, nýbrž chudí jsou blahoslaveni. A ani mrtví už díky Ježíšovi nejsou všichni mrtví. Nový život proniká do světa. Apoštolé byli u toho, můžou to dosvědčit. Vy také vydávejte svědectví, neboť jste se mnou od začátku. (27)

A tak apoštolé o Ježíšovi svědčili. Do společenských poměrů vpustili nový vítr. Svatý vítr. My jsme si zvykli jej v církvi nazývat svatým Duchem, ale pro dnešek zůstaňme u pojmenování svatý Vítr, ať vynikne jeho působivá síla. Z Ježíšova popudu apoštolé jednali: proti úmorně kontrolované zbožnosti stavějí dětskou důvěru. Proti přísnému dělení majetku na moje a tvoje apoštolé nabízejí sdílení a společné jídlo u jednoho stolu. Proti znechucení z rozhádané společnosti pod římskou okupací apoštolé radostně hlásají chuť na Boží království, které už je blízko. Učedníci a učednice byli zkrátka jiní nežli okolí. Odlišní. Naplněni Duchem, hnáni svatým Větrem udělali průvan v tehdejším světě. Podle Ježíšova vzoru se solidarizovali s lidmi chudými a s odstrčenými, s lidmi nešťastnými. Nový duch, který zavanul v církvi, se mnohým současníkům příčil. Jak staromilným židům, tak i pohanským Římanům vadilo, že křesťané vybočili ze stávajících struktur, že je rozkymáceli. Že dodávají důstojnost nedůstojným a naopak důstojné tradice že pomíjejí. Císaři se neklaněli, Bibli četli nezávisle po svém a vše ježíšovsky poměřovali láskou. Šli v Ježíšových stopách. Žáden div, že se jim svět stejně jako Ježíšovi špatně odvděčil. Vždyť stejně jako Ježíš zpochybnili uspořádání, jež bylo považováno za nezpochybnitelné. Proto pryč s nimi! Pryč z chrámů, pryč ze společnosti, ven na ulici, do arén cirků a na mučidla! Kristova slova došla naplnění: Budou vás vylučovat ze shromaždišť; ano, přichází hodina, že ten, kdo vás zabije, bude se domnívat, že tím uctívá Boha.

Špatná zpráva. Následování Krista je spojeno s protivenstvím, s překážkami, se zlobou nepřátel. Tuhle špatnou zprávu na vlastní kůži zakusil Mistr Jan Hus. Dostal se do sporu se soudobými politickými a církevními hodnostáři, poněvadž viděl a tepal nešvary své doby. On měl – stejně jako apoštolé – slova proti tehdejší společnosti. Námitky tehdy měli mnozí, naději na nápravu však jen někteří. Kromě slov „proti“, měl Hus i slova „pro“. Pro lidi. Hus vracel důstojnost prostým lidem. Svatý vítr vanul z Betlémské kaple, když tam kázal Mistr Jan. Naučil se u Krista solidaritě, sounáležitosti s chudými a s odstrčenými. „Vy jste Boží lid,“ znělo z Husových kázání, „naplňujte své vyvolení a proměňujte svět.“ Hnán svatým Božím Větrem hlásal Jan Hus, kdo je vlastně věrným Božím lidem. Právě spor o skutečný, opravdový Boží lid, přivedl Husa před koncil a následně na hranici. Budou vás vylučovat ze shromaždišť; ano, přichází hodina, že ten, kdo vás zabije, bude se domnívat, že tím uctívá Boha.

Špatná zpráva. Následování Krista není poklidnou procházkou. Nepříjemná zpráva i pro nás, křesťany 21. století. Bylo by chabé spokojit se, když jakožto křesťané budeme oceňováni coby šiřitelé kultury, udržovatelé památných budov, vychovatelé mládeže. Pokud se nám na tomhle poli bude dařit, budiž, dobře. Ale jsme církev a tam má působit svatý Duch, vanout svatý Vítr, který kymácí stávajícími pořádky, resp. nepořádky. Jsme to my, kdo má společnosti do úmoru připomínat Ježíšův důraz na lidi potřebné, na chudé a odstrčené. Proto je dobře, že k církvi patří Diakonie a Charita. Je dobře, že synod naší církve včera schválil vznik pracovního místa faráře pro menšiny a lidi sociálně vyloučené. Neboť takoví lidé tady jsou a my je nesmíme pominout, jelikož se těší Ježíšově pozornosti. Kdo o tom pochybuje, ať si přečte, s kým se Ježíš setkával a s kým vysedával u stolu.

Svatý Vítr od Boha vnáší i do naší doby sounáležitost a solidaritu. Což není snadné, což není přirozené, což se příčí lidskému sobectví. Jeden příklad: Politici minulý týden jednali o problému přistěhovalectví do Evropy – a jak bezduše! Žádné kvóty, žádná solidarita v péči o uprchlíky, žádná sounáležitost se zeměmi, přetíženými přílivem uprchlíků. Prý, že si každá země má sama určit, kolik uprchlíků dobrovolně přijme. Sobecké i pokrytecké zároveň. Jako kdyby Italové a Řekové mohli říci, kolik uprchlíků přijmou, když u jejich břehů přistávají nové a nové lodě?! Kdy už se ve svém sobectví přestaneme považovat za chudáky? Kdy se přestaneme měřit těmi bohatými a začneme se srovnávat s těmi chudými? Ta změna, ten přerod je úkolem i pro křesťany. Kdo připomene světu Ježíšův důraz na spravedlnost a milosrdenství? Odkud zavane do dneška svatý Vítr, když ne od nás? Kdo bude zdůrazňovat důstojnost člověka a lidskou sounáležitost? To jsou stále háklivá témata, poněvadž nejsou laciná a něco nás budou stát. Opravdu nemůžeme čekat pochvalu od spoluobčanů, kterým říkáme, že se kvůli druhým mají uskromnit a sdílet se s nimi. Budou vás vylučovat ze shromaždišť. Špatná zpráva. Půjdete proti proudu, ztratíte zázemí, budete jak cizinci ve vlastním národě.

Sestry a bratři, mluvím o špatné zprávě, týkající se protivenství při následování Krista. Ale slíbil jsem vám i zprávu dobrou. Vlastně ta dobrá zpráva už prostupovala vším doposud řečeným. Svatý Duch, svatý Vítr od Boha vnáší do světa pohyb. Pohyb k milosrdenství a spravedlnosti, pohyb k lidské důstojnosti. Nežijeme a nemluvíme výlučně z vlastních sil. Až přijde Přímluvce – až přijde Obhájce, kterého vám pošlu od Otce, Duch pravdy, jenž od Otce vychází, ten o mně vydá svědectví. (26) Ježíš nám není vzdálen. Kristus je mezi námi přítomen. Kde vsázíme na lásku, tam je Ježíš s námi svým Duchem Je našim Obhájcem proti námitkám okolí. Hájí nás před znechucením, že nic nemá cenu, že ničím nelze hnout, že sotva co lze změnit k lepšímu. Ježíš nám vdechuje odvahu být jiní, být přímí a velkorysí. Ale to jsem vám pověděl, abyste si vzpomněli na má slova, až přijde ta hodina. (4) Vzpomínat, nosit v paměti je neoddělitelnou součástí duchovního života. Mít v paměti, že Boží království to ve světě nemá lehké, že naráží na odpor. Problémy měl Ježíš, apoštolé, Jan Hus a další, kteří se důsledně postavili na Boží stranu. Tedy ani my nebudeme v těžkostech sami. Boží Duch nám dosvědčuje, že naše úsilí není marné. Možná je marné v očích dneška, ale přicházející čas nám bude hojnou odměnou a zadostiučiněním. Protože jinak než v souladu se svatým Božím Větrem se kupředu nepohneme. Vždyť co dobrého lze prosadit proti Bohu?

Na závěr povím znovu: Mám pro nás dvě zprávy. Jednu špatnou a druhou dobrou. Ta špatná nás nepřekvapí. Lidi na lidi jsou jako saně, člověk na člověka jako kat. Ať nás však stále těší a povzbuzuje ta druhá zpráva, zpráva dobrá: Nejsme Bohu lhostejní. Bůh vane naším světem jako Vítr, jako Duch, jako Přímluvce a Obhájce těch, kdo spolu s Ježíšem vykročili  cestou milosrdenství a spravedlnosti. Amen.

Jeremjáš 31,31-34       27; Svítá 19; 244; 361, sbor            Efezským 3,14-19

Kázání v 6. neděli po velikonocích 17. května 2015.