Touha poznat své předky není vůbec nová, sestry a bratři. Hle-dání rodových kořenů je naopak velice starobylá záležitost, která v sou-časnosti dochází nové obliby. V dřívějších dobách si svůj rodokmen zpracovávali lidé významní, jako panovníci a šlechticové, velkoobchodníci nebo mimořádní učenci. Účelem bylo podtrhnout  vlastní významnost. Dnes je pátrání po kořenech přístupnější všem. Jít do minula a odhalovat souvislosti, odkud jsme. Tentýž zájem měl i evangelista Matouš.

Jan Křtitel sedí ve vězení. Sestry a bratři, klidně si můžeme ušetřit podrobné pátrání, proč se Jan ve vězení ocitl. Na vysvětlenou postačí pouze jméno tehdejšího vladaře: Herodes Antipa. Orientální panovník, který si spravedlností hlavu příliš nelámal. „Jsi nepohodlný, tak šup s tebou za mříže.“ Tedy – konkrétní Janovo obvinění neznáme, ovšem víme, že Jan nepohodlný byl. Jan byl nepohodlný, poněvadž mluvil lidem do života. Jak prostým, tak i mocným.

Sestry a bratři, je advent a je tedy čas myslet na Ježíšův příchod. Nikoliv jen na první, chudičký příchod do betlémských jeslí, který zanedlouho oslavíme. Je čas myslet také na druhý Kristův příchod na sklonku věků, na příchod v moci a ve slávě. Je čas myslet na příchod, který oslavíme neznámo kdy. Boží církev vyhlíží tento slavný den. Vyhlíží, ale podrobnosti nezná. Jsou to jenom náznaky a příznaky Kristova návratu, co se z Bible dovídáme. Evangelium nezachází do detailů, nepředkládá nám vyčerpávající popis budoucích událostí. Evangelium jenom tu a tam něco lehce poodhalí.

Některá místa v Bibli jsou prostě geniální, sestry a bratři. Tak přiléhavá, tak výstižná, tak trefná. Stačí jen pár slov, stačí jen pár řádků a vše potřebné je vyjádřeno. Nejenže je popsána nějaká dávnověká událost, ono je zároveň dobře vykresleno lidské srdce. Jak zacházíme se zážitky a se zkušenostmi. Jak zacházíme s nadějí a se zklamáním.