Nábřeží svobody 2005/3

„Chceš být zdráv?“ Tak ptá se Ježíš nemocného a my dost dobře nechápeme smysl otázky. Vždyť – kdo by nechtěl být zdráv? Ten člověk je nemocný už třicet osm let. Točí se v jakémsi bludném kruhu naděje a zklamání: ta naděje, když se voda v rybníce začne vířit; to zklamání, když jej druzí předběhnou. Snad mu rozumíme: Kolikrát jsme chtěli něco ve svém životě změnit, začít cosi dělat jinak, s vervou jsme se do toho pustili, ale pak elán opadl, zvítězil pocit, že to nezvládneme. Se svěšenou hlavou jsme se vrátili zase zpátky. Pokoušeli jsme se tolikrát, že už nemá smysl se snažit. Vymlouváme se na okolnosti, vymlouváme se na ty druhé. – Ti druzí za to mohou, jsou tak draví, vždycky mne předběhnou…

Příloha: