Sestry a bratři, na úvod otázka z dějepisu. Víte co se stalo 12. dubna 1961? (Jindra N.) K vysvětlení postačí jedno jediné jméno. Gagarin. Toho dne sovětský kosmonaut Jurij Alexejevič Gagarin absolvoval první let člověka do vesmíru. Pro Sovětský svaz to byl nejen obrovský technický úspěch, ale také velký úspěch politický a propagandistický. Ke Gagarinovu letu se váže jedna legenda. (Ano, legendy nemusejí být jenom omšelé a věkovité. Existují také nové legendy. Městské legendy, které se předávají v současnosti a chtějí zachytit něco, o čem se běžně nemluví, ale co se zajímavě poslouchá.) Tedy v legendě o pilotu Gagarinovi se říká, že po svém návratu byl komunisty využit k ateistické propagandě. Gagarin údajně prohlásil: „Byl jsem v nebi, ale Boha jsem tam neviděl.“ Přesně v souladu s vládnoucí ideologií. A legenda pokračuje dál. V obrovském množství dopisů, které 27letý major letectva dostával, byl prý jeden dopis od švédské dívky. Ta mu napsala: „Říkáte, že jste v nebi Boha neviděl. Ptám se, zdali máte čisté srdce?“

Legendy se nevyprávějí proto, aby nám vylíčili přesně, co a jak bylo. Legendy nám chtějí říci něco, co stojí za vyřčení. Zde je to důvtipné spojení dvou pohledů. Kosmonaut, který proletí oblohou až nad nebe, vyhlíží okýnkem ven a Boha nevidí. Jen tmu, hvězdy a rodnou planetu. „Boha jsem neviděl“, prohlašuje suše kritický pozorovatel. A proti tomu na druhý pól je postaven Ježíš Kristus, který hlásá: „Blaze těm, kdo mají čisté srdce, neboť oni uzří Boha“. (Mt 5,9) Svou kazatelskou činnost Ježíš zahajuje kázáním na hoře, kde na samém počátku jako klíč k celému evangeliu předkládá blahoslavenství. Soupis, jak vypadá štěstí. A mezi šťastnými jsou uvedeni právě oni lidé čistého srdce, kteří uvidí Boha. Čisté srdce je způsob, jak zahlédnout Boha. Legenda chytře spojuje prázdnotu nebe s čistotou srdce. „Dobrý den, majore Gagarine, jak čisté je vaše srdce, když nevidíte Boha.“

Jak je tomu tedy s tím nebem, ve kterém přebývá Bůh? V hlavní křesťanské modlitbě se o nebi mluví hned na začátku. Otče (1) náš (2), který (3) jsi (4) v (5) nebesích (6). Šestý slovem v modlitbě Páně je nebe či nebesa. Stejně jako tomu na začátku Bible. Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi. (Gn 1,1) I na samém začátku hlavní křesťanské knihy je slovo nebe na šestém místě. (V hebrejštině – počítáno s předložkami.) Nebe jako základní součást světa. Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi, četli jsme v prvním čtení první řádek prvního verše první kapitoly na první stránce Bible. Nebe a země. Tak je svět ustrojen, tak je svět rozdělen. Na nebe a zemi.

Nebe a země. Nikoliv dvě adresy téhož světa, jako když máte ve vesnici obyvatele rozdělené na ty z horního konce a na ty z dolního konce. My lidé že bychom byli Dolňáci a Bůh se svým personálem jsou Horňáci. Tak tomu není. To by pak stačilo přestěhovat se z jednoho konce na druhý, nějak tam proniknout – přiženit se, něco tam podědit, koupit, postavit a rázem je z Dolňáka Horňák. Tak je tomu v legendě o Gagarinovi. V jejím pojetí se kosmonaut do-stane z dolního konce na horní, kde by podle dávných představ měli sídlit ti nejvznešenější. A k velikému překvapení prosťáčků z dolního konce nebeský cestovatel zjistí, že nahoře nic není. Sami vidíte, jak trapné je tohle uvažování.

Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi. Nebe a země. Nikoliv dvě adresy na jedné planetě, nýbrž dvě úplně oddělené oblasti světa. Nebesa ta patří Hospodinu, zemi dal však lidem, zaznělo na úvod z žalmu. Je náš lidský svět, daný nám k obývání a k obdělávání. Ten náš lidský, člověčí svět se v Bibli nazývá země. K zemi patří půda a kameny, které máme pod nohama. K zemi patři také voda v oceánech, v řekách, ve sklenicích i v povětří. Ovšem k zemi patří i obloha s oblaky, o to co je za ní. Měsíc, kam již vkročilo 12 lidí, je z biblického pohledu země. Neboť je lidem dostupný. A k zemi vlastně náleží celý přilehlý vesmír. Slunce a všechny hvězdy, jejichž světlo k nám letí třeba i přes miliardy led. I černé díry, z nichž k nám žádné světlo nedoletí. To vše je pro biblického pisatele země. Nebesa ta patří Hospodinu, zemi dal však lidem. Celý vesmír je v Bibli zahrnut do označení země, neboť je nám dán k životu a k pozorování. Je dostupný našim pohledům, našim úvahám, našemu bádání o zákonitostech hmoty, pohybu a času. To je všechno země. Naše země v širokém smyslu slova. Země, kterou vidíme, ať již máme čisté srdce, nebo nemáme.

A pak je zde ještě nebe. Ta druhá oblast, která nám prostě nepatří. Nebesa ta patří Hospodinu, zemi dal však lidem. Oblast, kterou si Bůh vyhradil pro sebe. Věci, na které si nesáhneme. Na které ani nedosáhneme. Které nemůžeme pozorovat pod mikroskopem, ani v dalekohledu. Ony nám prostě nejsou dány jen tak na pospas, abychom s nimi zacházeli, jak se nám to hodí. Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi, jsou první slova Bible. Starověký vypravěč měl jasno. Na nebe prostě nedosáhneme. Jsou Boží věci, které ve své moci nemáme. A je směšné až k hořkosti, když se o to snažíme. Když si jako lidstvo namlouváme, že nějakým způsobem do Boží oblasti pronikneme, že ji nějak ovládneme. Že vynalezneme trik, jak udělat z Dolňáků Horňáky. Ona už ta samotná představa, že my podle libosti dokážeme propojit ty dvě sféry, je klamná Na samém počátku Bible je vylíčen známý příběh o babylon-ské věži. Lidé chtěli postavit věž, sahající až do nebe. Chtěli si otevřít cestu do Boží oblasti. Jenže se jim to nepovedlo. Čím výše se dostali, tím hůř se k sobě chovali a tím hůř se spolu domlouvali, až nakonec společnou řeč ztratili úplně. Cestu k Bohu nezajistí žádná věž, ovšem ani žádný let kosmickou raketou.

Otče náš, který jsi v nebesích, učí Kristus učedníky slovům modlitby. Zvláštní propojení. Smělé propojení. Na jedné straně obrovská důvěra a blízkost, když Boha oslovujeme „Otče náš“. Jistota, že nás slyší, že nám rozumí, že se nás zastává. A v zápětí je jedním dechem na druhé straně dodáno „Který jsi v nebesích“. Tedy: „otče náš, který jsi nedostupný, který jsi mimo naši zemi, který máš vlastní život, vlastní pravidla, vlastní záměry a cíle. Ne naše lidské, přizemní, pozemské cíle, nýbrž nebeské cíle rozprostřené do nadzemské, nadčasové, naddějinné šíře. Ty, Bože, mimo lidskou moc, jsi našim Otcem. Vstoupil jsi s námi do vztahu a chceš nám předat kus nebeské radosti.“ Tak já rozumím začátku modlitby Páně. Blízkost i nedostupnost, lidská důvěra a Boží svrchovanost v propojení. Otče náš, který jsi v nebesích.

Žasnu. Jak je tohle možné? Na jedné straně Bůh, který je nade vším (i nad naší představivostí a chápáním), a na druhé straně tentýž Bůh, který je nám blíže než vlastní rodiče. (Někdo mne vede za ruku, když bojím se jít tmou.) Právě tohle silné, mocné propojení je Ježíšovým věroučným důrazem. Dobrou zprávou, evangeliem, které Ježíš hlásal. „Člověče, nejsi sám. Jsi spojen s nebem. Díky Bohu! Nepatříš jenom k zemi a k lidskému pachtění na ní. Patříš i k nebi, kde máš Otce. Patříš k zákonitostem a záměrům, které jsou významnější, zásadnější, mocnější než ty ryze pozemské. Máš čisté srdce, abys tohle viděl? Abys poznal, co jak to vypadá u Boha v nebi? Že láska je víc než nenávist, že život je silnější než smrt. Že dávat je víc než brát. Že pravda vítězí. Že v nebi je trůn, kde se nakonec poměří i to, na co jsou lidské soudy krátké? Máš čisté srdce na to, abys viděl, že to Bůh s námi myslí dobře?“

Sestry a bratři, legenda o Gagarinovi, i přes svou důvtipnou zápletku, je vymyšlená. Tak zaprvé, jak bychom mohli vědět, co bylo napsáno v doručených dopisech, natožpak švédsky. Za druhé, podle všech záznamů Gagarin nikdy nic o Bohu nespatřeném v nebi neprohlásil. To mu jen druhotně byla přisouzena slova Nikoty Chruščova, tehdejší komunistického šéfa a nejathesitičtějšího sovětského vůdce. To on ve svém primitivním propagandismu tvrdil: „Proč pořád lpíte na víře v Boha? Vždyť Gagarin v nebi žádného Boha neviděl!“ A za třetí – a to je zřejmě hlavní důvod proč legendě nevěřit: copak my víme, jaké bylo Gagarinovo srdce? Co on viděl ve své naději? My se můžeme o druhých jenom domnívat a usuzovat z náznaků. Je známo, že docent na leteckém učilišti Valentin Petrov vodil své žáky do pravoslavných chrámů a do hloubky s nimi rozmlouval o víře, až nakonec byl kázeňsky řešen. A také je známo, že Gagarin v těch ponurých šedesátých letech nechal pokřtít své dvě dcery. Jaké tedy asi bylo jeho srdce? A hlavně nechme kosmonauty stranou – otázka zní: jaké je moje srdce? Zašpiněné nenávistí, povýšeností a zlobou, nebo je očištěné odpuštěním, pokorou a láskou? Očištěné touhou po Bohu, který je zdrojem života a otcem všech lidí? V modlitbě říkáme „Otče náš, který jsi v nebesích“. Kristus nám zároveň radí, jak Boha v tom neviditelném nebi uvidět. „Blaze těm, kdo mají čisté srdce, neboť oni uzří Boha“. Amen.

Žalm 8 Genesis 1,1-13          214; S 360; 379; 690; 487      2K 4,5-7

Kázání v neděli 15. září 2019 - výklad modlitby Páně: "Který jsi v nebesích"